Réžia:
Alejandro González IñárrituScenár:
Guillermo ArriagaKamera:
Rodrigo PrietoHudba:
Gustavo SantaolallaHrajú:
Brad Pitt, Cate Blanchett, Peter Wight, Harriet Walter, Trevor Martin, Matyelok Gibbs, André Oumansky, John O'Mahony, Adriana Barraza, Elle Fanning (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Film je tretím v poradí, na ktorom Alejandro González Iňárritu spolupracoval so scenáristom Guilleromom Arriagom. Rovnako, ako v predchádzajúcich spoločných dielach, aj tu sa náhodne prepletá niekoľko zdanlivo nesúvisiacich ľudských osudov. Americká dvojica Richard a Susan musí kvôli Susaninmu zdraviu predĺžiť pobyt v Maroku. Opatrovateľka Amelia sa bojí, že nestihne svadbu syna v Mexiku a rozhodne sa, že tam potajomky odíde aj s opatrovanými deťmi. V Japonsku rieši mladé hluchonemé dievča svoje psychické problémy...Film získal Cenu za réžiu na MFF v Cannes a viac ako 30 ďalších ocenení. (STV)
(viac)Videá (2)
Recenzie (899)
Po předchozích režisérových počinech jsem sice od tohoto díla čekal malinko více, ale i tak mě protnuté dramatické příběhy několika jedinců srazily na kolena. Dnes, když vzpomínám například na scénu z pouště o služce a dvou malých dětech, tak mě velice nepříjemně mrazí. Dále nutno podotknout, že Pitt byl v roli starostlivého manžela opravdu výborný. Skvělé drama, na které nezapomenete. Tečka. ()
Stejně jako u 21 gramů jsem váhal jestli dát 4 nebo 5 hvězd a až druhá projekce rozhodla. Je pravda, že A. G. Iñárritu použil stejný, již dvakrát viděný koncept skládání příběhů a dokonce ani celá pointa filmu (komunikace) není tak silná jako ve zmiňovaných 21 gramech, přesto se mě film dotýkal jaksi více. Konkrétně nejvíce mě zasáhli Pitt s Blanchett, kteří potvrdili, že patří mezi absolutní špičku a svým charizmatem dotáhli svůj příběh takřka k dokonalosti. A nedaleko za nimi byla hořkými emocemi naplněná japonská část, jenž zpracovávala problematiku hluchoněmých tak, jak jsem to nikdy dříve neviděl (mluvím nejen o diskotéce) a byť se na rozdíl od ostatních příběhů neodehrávala v prostředí, jak vystřiženého ze zemí třetího světa, zapadala mi, zejména svým emocionálním dopadem, do filmu dokonale. Navíc, když k tomu přidám výbornou režii s bezchybným střihem (skvělě odhadnutá délka a "dávkování" záběrů i scén), nemohu jinak - 9/10 ()
Alejandro González Ińárritu. Jméno režiséra, který dvěma snímky dobil svět a srdce nejednoho diváka. Třetí film a třetí spolupráce s Guilermem Arriagou. Tentokrát se film podobá předchozím jen v mozaikové struktuře a vyprávění 4 příběhů (osudů) naráz. Babel je něčím víc než byli surové výpovědí Amores Perros nebo 21 gramů. Na syrovost zapomeňte a připravte se na obrazově dokonalý zážitek, který jistým způsobem posouvá tvorbu Ińárrity kupředu a jiným dozadu. Do třetice všeho dobrého i zlého a osudy několika lidí se spojí v jednom okamžiku. Ne tak osudově, ne tak dramaticky a ani tak drasticky jako v předchozích filmech. Zde je vše spojeno lehkou nitkou, která spíš působí jen jako drobnost, která diváka má přesvědčit o tom, že sleduje film strukturálně stejný jako AP a 21 gramů. Každý příběh se odehrává jinde a nejdůležitější je, že se v něm mluví jiným jazykem. Cate Blanchett a Brad Pitt k sobě nalézají cestu v okamžiku, kdy je jeden z nich na okraji života a smrti, ve vesnici, kde jim nikdo nerozumí a kde si oni uvědomují, že dosud neporozuměli jeden druhému. Další příběh je o chlapcích co stříleli z pušky na autobus amerických turistů. Ten je plný krásných obrazů a boje proti vyšší moci. Třetí příběh je o chůvě cestující s dětmi Pitta a Cate Blanchett do rodného mexika na svatbu syna. Čtvrtý, nejpůsobivější, je příběh hluché japonky, žijící v Tokyu (městu světel a hudby), která prožívá těžké období po smrti své matky a pocitů chybějící lásky a něhy, kterou po matce nedokáže otec nahradit. Neskutečný počet záběrů kamery, které ve vás vyvolají mražení nebo nudu. Babel je na okraji mezi poetickým filmem obrazů, který nepotřebuje slova a filmem, který slova používá jako výpomoc obrazům. Režijně jde podle mě o film roku. Až uvidíte japonskou dívenku na diskotéce pochopíte, kdo je režijní Bůh, nejúchvatnější scéna filmu mě dostala a já se nechal unášet prožitkem, který dokáže Ińárritu dát divákovi. Nepřemýšlejte a ochutnejte tento skoro dokonalý film o lidech, kde jazyk ztrácí svou důležitost... ()
Po brilantních 21 gramech jsem od Iňárritua čekal mnohem víc. Tohle mi přišlo už malinko se opakující, i když stále vizuálně nábušené a herecky výborné. Nic proti jednotlivým příběhům, všechny byly dobře napsané (i když ten s těmi dětmi a chůvou tam ani být imho nemusel).Iňárritu by měl ale už zkusit něco jiného, protože ty předchozí mu vycházely daleko víc. A navíc Babel má až příliš dliouhou stopáž a v první půlce i docela pomalé tempo. 70% ()
Na Iňárrituovi oceňuji, jak dokáže citlivě vyprávět těžkosti obyčejného člověka. Jenže už potřetí kočíruje úplně stejný dějový koncept, což zamrzí, protože zhruba v půlce se film přenese do roviny očekávanosti a s ní neodvratně přistoupivší nudy. Umocňuje to i relativně bezkrevný a odtažitý segment s Richardem a Susan a zvláště pak ten Tokijský, který je kontextově absolutně mimo. Naštěstí jsou oba bohatě vynahrazeny příběhem malých marockých střelců (pro mě nejlepší). ()
Galéria (39)
Zaujímavosti (21)
- Jelikož se jednotlivé segmenty natáčely na třech kontinentech a ve více zemích, mnozí herci se poprvé setkali až na premiéře filmu. (imro)
- Susan (Cate Blanchett) nosí hodinky značky Cartier Tank Francaise a Richard (Brad Pitt) nosí TAG Heuer Carrera CV2110. (dyfur)
- Pri nakrúcaní v Maroku bolo 99% ľudí pred kamerou nehercami. Pravdepodobne ani nepoznali Brada Pitta (Richard) a Cate Blanchett (Susan). (Makky)
Reklama