Hellboy 2: Zlatá armáda

Je to s podivem, ale v případě Helboye je druhý díl lepší prvního, což je jinak ve filmovém průmyslu proti empirickým pravidlům. Hellboy 2 je skutečně výtečným filmovým komiksem a kvůli tomu gejzíru až surrealistické obrazotvorné invence a kvůli zobrazení trollího trhu jsem koketoval s myšlenkou, že dám tomuto komiksu absolutní hodnocení... Hellboy ale nemá jen pozitiva - jeho dějová linie je schématická a průhledná, ten dějový vzorec je skutečně už tak obehraný, že místy to zavánělo přítomností žánrových klišé, ani armáda zlatých robotů nepůsobila ve finále tak velkolepě, jak to bylo původně asi zamýšleno, to ale ani vlastně není podstatné, když film vymýšlí a svou imaginací zaplňuje Guillermo del Toro - jeho eruptivní fantazie je tak úchvatná a strhující, že sama vizuální složka je schopna utáhnout celý film. Del Toro je navíc schopný a zručný režisér, má cit pro načasování akčních scén a hlavně je schopen dělat trikové efekty na takové úrovni, že jsou jeho filmy nezaměnitelně originální a osobité - del Torův rukopis je tak výrazný, že už se nedá k ničemu přirovnávat, del Toro už dávno není ničí epigon, on je sám stylotvorný... Velká škoda, že režisér tentokráte nevytvořil nějakou hlouběji propracovanou mytologii, jako třeba v případě úchvatného Faunova labyrintu, ale že v Hellboyovi požívá mytologické jen jako (hodně ploché) synkretické pozadí. Přesto i zde se dají nalézt silné momenty - ekologický podtext při rozhodování zničit x nezničit Strážce lesů (navíc poslední bytost svého druhu na Zemi), setkání se Smrtí atd. Jindy a jinde bych to nenapsal, ale už se těším na díl třetí... Podobné filmy: Hellboy, Faunův Labyrint, Hulk, trilogie Pána Prstenů (06.10.2008)

„You can suck my ectoplasmic Schwanzstücke!“ Výplody Del Torovy nevyčerpatelné imaginace nemohly z papíru uprchnout do lepšího filmu. Jejich prohánění se touhle akčně-hláškoidní šlehou bez velkých ambicí a s jedinou nezapomenutelnou scénou („Can't Smile without You“) mě až do závěru, slibujícího do budoucna mimochodem velké a smutné věci, neomrzelo. Ať vědomé či nevědomé čerpání z anime a monster filmů s sebou nese příšerky děsivé, vtipné („Nejsem dítě, jsem nádor“) i dojemné (zkáza monumentálního lesního elementála coby symbol devastované přírody). Jedním z ústředních témat je opět režisérovo oblíbené pronikání fantazijního světa do světa reálného a vnímání jednoho druhým. Kladní hrdinové jsou „zlidštěni“ mimo jiné nutností nasadit si mechanické brýle, aby mohli vidět pro běžného smrtelníka neviditelné trolly. Jde-li o nicméně o bližší poznání, je před vizuálním vjemem upřednostňován vjem hmatový, mající blíž k empirické zkušenosti (klíčový dotyk princezny a Abea). Del Toro hned na začátku spouští obrovské mechanické soukolí, aby v závěru vtipně ukázal, že jej (to soukolí) nespustil jenom metaforicky a že bychom ho (toho mexického hobita) během režírování podobných filmů vlastně vůbec neměli brát vážně. Proč taky. 75% Zajímavé komentáře: Gemini, DaViD´82, salahadin, HAL, ScarPoul, C.C.Baxter (11.11.2008)

Obávám se (a současně do budoucna doufám), že Zlatá Armáda je odsouzena k roli jakési nezbytné výplně před megalomanským finále, které nás čeká v Hellboyově pokračování třetím. Výplně sice výtvarně neskutečně nabité a obsahující několik velmi zásadních okamžiků, ale jako celek zážitkově dosti chabé. To je asi zbytečně tvrdé hodnocení, protože jako komedie funguje Hellboy 2 naprosto perfektně, a není to zásluha jenom ektoplazmatického Johanna KrauSSe, jehož "eine kleine Krankenschwester" byla naprosto zdrcující:) Bohužel dějově je to už takové jakési onaké. Jednu chvíli jsem si připadal jako v Princezně Mononoke, a byla to scéna velmi silná, nesoucí pořádnou myšlenku - tu, kterou jsem tak nadšeně odchytával z jedničky, a o které to vlastně celé je. Ale nějak se stalo, že ty emoce, které tu u jedničky byly, mě tentokrát obešly. Jestli to bylo tím, že mě na úkor všeho ostatního zahltily figury rovnocenné těm z Gaimanových fantazijních výplodů, nebo tím, že chyběl Marco Beltrami a jeho pod kotel mocně přikládající žesťové kompozice - btw světe div se, Danny Elfman mi přišel jako hodně slabá náhrada - to se mi nepovedlo rozklíčovat. Snad to vyjde při repríze, zatím ale nemůžu jít přes sedmdesát, protože příběh životní energií propojených dvojčat a Abeovy lásky je předvídatelný už od první chvíle. A co se hlavního záporáka týká - Luke Goss je sice lepší než v Bladeovi II a vypadá fakt cool (správně fantasy cool, aby bylo jasno), ale bohužel si na sebe Guillermo upletl bič v podobě toho ultrahajzla Kroenena. Což při vědomí toho, že byl vlastně jenom poskok, pročež bychom ho měli srovnávat s tou hroudou, co měla pazouru na řetězu, a dala se příliš lacino, hovoří v neprospěch Zlaté Armády ještě víc. Zkrátka Schade a ode mě jenom 70%. (28.10.2008)

Hellboy 2 vznikl coby syntéza Hieronyma Bosche, Julese Verna, George Lucase a dvou subžánrů fantasy – té Gaimanovsky městské (trollí i elfí podzemní města odkazují na Nikdykde) a Barkerovsky temné (dark-fantasy romány Utkaný svět a Imagika). ____ S filmem se pojí jedno zásadní minus (schéma příběhu) a jedno zásadní plus (jeho výplň). ____ (-) Zcela odsunuté vyprávění charakterizuje nejlépe termín „maso na špejli.“ Neboli pochybná mytologie a zúžený rámec, který slouží jen jako nástěnka, na níž Toro připichuje všemožné atrakce v podobě akce, postav, monster a lokací (časově film navazuje, prostorově vytváří mezery a přesuny mezi místy vypouští). Jako bychom se octli v herní adventuře. Ve výsledku tudíž není důležité, kam hrdinové směřují a odkud pocházejí, ale co právě dělají. I proto hraje prim něžná romance / vtípky a „práce“ je odsunuta stranou (protože o ní zas tak nejde). A i proto si Toro může dovolit tak banální vypravěčské finesy, jako že poučená postava vysvětluje něco té méně poučené, i když ve skutečnosti jsou veškeré informace směřovány divákovi. Tak jako v Temném rytíři, i film Hellboy 2 je vysoce „komunikativní“, zahušťuje příběh událostmi, ovšem stále jsme na poli „nižšího žánru“ (akční fantasy komedie). Tudíž se nelze divit, že film tak rychle vyšumí z hlavy. _____ (+) Monstra jsou nejen skvěle nedesignovaná, ale i rozpohybovaná, zapojená do procesu dění a nedosti na tom ovládají blade-ovské kung-fu. Je to dané tím, že Toro se o hardware a next-gen CGI éru nezajímá, pokud to není nezbytně nutné. Naopak si libuje v organických a přirozenějších „soft“ texturách. Jako by s těmi monstry, či spíše beautiful freaky, chtěl být přímo na place a zdráhal se čekat, než mu je grafici vyjedou z počítače. (17.08.2008)

Tento rok pro mě ruďák porazil zeleňáka ve všech směrech a Guilermo del Toro překonal pro mě nezajímavou jedničku. Masky vypadají výborně, na akci se dost dobře dívá, příběh mě bavil, ale nejvíce mě vadila romantická linie mezi Hellboyem a Liz, která byla dost nezajímavá, ale naneštěstí ve filmu se jejich vztah až moc neřeší a jede se spíše na akci. Pro mě Hellboy docela překvapením, film vcelku rychle utekl a při té mase efektů jsem naštěstí nemusel vůbec přemýšlet, mé hodnocení 4 hvězdičky… (04.09.2008)