Chromofobie

Výsledné dojmy po skončení boli mierne rozpačité, neisté; ale to nemení nič na fakte, že odkedy som film zapla, okamžite ma zaujal a už nepustil. Musím dať 4*, hoci keď nad ním začnem uvažovať racionálne, začínam pochybovať o tom, či jeho výnimočnosť je spontánnym efektom alebo skôr vykalkulovanou pózou... (čo je samozrejme správna odpoveď, lebo film nevzniká náhodne), ale proste sa na tie úvahy vykašlem - páčil sa mi! :-) (13.06.2013)

Osudy jedné rodiny se uvedou sáhodlouhým představováním, jehož účelem je patrně důsledně načrtnout charaktery všech zúčastněných. To se ale dalo udělat za mnohem kratší dobu. Nemusím manželku vidět několikrát nakupovat, cvičit s osobním trenérem v jejím superluxusním domě, nebo chodit na psychoterapii, abych pochopila, že je to ve zlaté kleci zavřená nešťastná a slabá žena. A tak je to i s ostatními postavami. ____ Prolog trvá a trvá a najednou - hup-šup - přehoupne se rovnou do závěru, který odhalí, že pečlivé představování bylo potřebné jen kvůli tomu, aby natáhlo čas. Samotný příběh - třesknutí, které rozhodí členy bohaté a privilegované rodiny - by se dal odvyprávět na běžné stopáži 90 minut, a i tak by měl co dělat, aby ten čas smysluplně vyplnil. ___ Scenáristická nemohoucnost trčela hlavně z mikropříběhu nešťastné prostitutky, jejího milovaného dítěte a andělského sociálního pracovníka - to byla historka, jak z romantického románu z 19. století. U Dickense bych to brala, v současnosti to ale působí trapně a křečovitě. ___ A konec je jak z pohádky od nějaké autorky podřadného čtiva pro ženy. Škoda, že v tom ztráceli čas tak dobří herci. /3. 12. 14./ (03.12.2014)

Až na ten sladký šťastný romantický "americký" konec s dceruškou prostitutky v náručí oklamávané manželky... Jedna hvězda dolů. Jinak to ze začátku bylo dost nepřístupné, než člověk pochopil, jak jsou jednotlivé osoby vzájemně propojeny; a ovšem svět podnikání, financí a práva v tomto světě mi je naprosto cizí, takže jsem se těžko vyznával i v machinacích pana ministra. Herecké výkony slušné, ovšem i moje milá Penélope dostal roli na tělo - kolikrát jen ona umírala ve filmech na rakovinu? Marcusův příběh, jehož zlákaly velké peníze a zúčastnil se na podvodu se silničním okruhem pana ministra. Jeho potrhlá manželka, která měla pocit, že má malé poprsí a obdivovala imbecilní moderní umění (ten rodinný přítel, "kmotr", to řekl při vstupu na výstavu stejně, jako bych to řekl já). A právě tenhle kunsthistorik, těžce poraněný patnáctiletými fracky. Aylesbury nejmladší, dítě milované, ale přitom ponechané divokému růstu. A pak příběh prostitutky a sociálního pracovníka, nepochopil jsem, zda to u něho byly city nebo jen soucit. Proč chromofobie? Snad ten otisk, který každá chvíle života v člověku zaznamenává a zůstává uvnitř. Nevím. Asi.Snad. (12.10.2017)

Poslední dobou se mi mozaikové filmy ve stylu Magnolie, 21 gramů, Crash či Babel začínají zajídat. Mám z nich pocit, že mozaika umožňuje režisérovi do filmu nacpat víc krizí, dramatických situací, dojemných osudů, událostí obecně a přitom všem se elegantně vyhne potřebě vykreslit postavy do větší hloubky. Přeskakování pozornosti mezi postavami mu dává i snadný nástroj k náhlým změnám nálady - snadněji tak dostává diváka, kam potřebuje. Pokud je každá postava jiná, je to ještě snazší. Tím nechci říct, že by se mě potíže páru ve středním věku, sociálního pracovníka, nemocné prostitutky atd., nijak nedotýkaly. Jejich příhody však jsou příliš krátké, jak novinové zprávičky - naštěstí i podobně uvěřitelné. Vzbudí soucit, ale nedají pocit, že jste zažili (viděli) něco opravdu výjimečného. Leccos sympatických detailů se však najde, např. chlapík, který nedokáže zastřelit jelena, ale snadno (byť si to vyčítá) zničí několik lidských osudů. Slabé **** (11.09.2008)

Ako každý mozajkový film aj tento vás vrhá rovno do deja a chvíku trvá kým sa prekoná počiatočná dezorientácia. Režisérka sa vyžíva v londýnskych exterieroch a pekne dotvára atmosféru uvážene vybratou hudbou. P. Cruz tradične prehráva, ale inak zvyšok castingu som si celkom užil. 75% (Skutočný charakter človeka spoznáš až v krízovej siuácii....) (20.09.2008)