Chromofobie

Zvláštní a zajímavý film, kterému by však slušelo sestříhání - je příliš dlouhý a jsou tam nudné pasáže. Nejvíc mě asi oslovil ten dům kde žije krásná Kristin Scott Thomas a sympaťák Damian Lewis. Úžasná architektura a špičkový design. To je můj sen. Jinak Penélope Cruz ve většině filmů nemusím a ani tento film mi příliš nesedla... (07.10.2011)

Musím přiznat, že mě to moc nechytlo. Filmařsky asi dobré, ale na diváka tvůrci trochu zapomněli, mi přijde. Nějak není komu fandit a čeho se chytit. Od začátku nesympatické postavy, vykolejenost, a ty neustále se měnící barvičky taky spíš odrazovaly. --- Ben Chaplin, Penélope Cruz či Ralph Fiennes ve filmu režisérky Marthy Fiennes a s hudbou Magnuse Fiennese... Tyhle rodinné filmy většinou bývají nalevačku. Ruka ruku myje, žádná konstruktivní kritika a podle toho vypadá výsledek. Abych nebyl hned na úvod nařčen z neobjektivnosti, dovolím si nejprve citovat uživatele s nickem Subjektiv z ČSFD: "Poslední dobou se mi mozaikové filmy ve stylu Magnolie, 21 gramů, Crash či Babel začínají zajídat. Mám z nich pocit, že mozaika umožňuje režisérovi do filmu nacpat víc krizí, dramatických situací, dojemných osudů, událostí obecně a přitom všem se elegantně vyhne potřebě vykreslit postavy do větší hloubky. Přeskakování pozornosti mezi postavami mu dává i snadný nástroj k náhlým změnám nálady - snadněji tak dostává diváka, kam potřebuje. Pokud je každá postava jiná, je to ještě snazší. Tím nechci říct, že by se mě potíže páru ve středním věku, sociálního pracovníka, nemocné prostitutky atd., nijak nedotýkaly. Jejich příhody však jsou příliš krátké, jak novinové zprávičky - naštěstí i podobně uvěřitelné. Vzbudí soucit, ale nedají pocit, že jste zažili (viděli) něco opravdu výjimečného. Leccos sympatických detailů se však najde, např. chlapík, který nedokáže zastřelit jelena, ale snadno (byť si to vyčítá) zničí několik lidských osudů." Osobně bych jen dodal, že mě to moc nechytlo už od začátku. Filmařsky asi dobré, ale na diváka tvůrci trochu zapomněli, mi přijde. Nějak není komu fandit a čeho se chytit. Od prvních záběrů nesympatické postavy, vykolejenost, a ty neustále se měnící barvičky taky spíš odrazovaly. Český disk načíná protipirát, trailery na filmy Veřejný nepřítel č. 1, Milk, Pád, Druhý dech a Podvod, jedna reklama, jinak je disk zcela bez bonusů. Český dabing je oproti originálu zase neuvěřitelně plochý, až to tahá uši. (22.01.2009)

Dramatický poviedkový žáner s pompéznym dejom aristokracie, v protiklade sociálnej vrstvy v roli skvelej Penélope Cruz. Akýsi extrém do extrému, aby sa to nejavilo, ako kópia Magnólie. Blahobyt, plný prevlekov Kristíny, oproti srdcervúcej sociálne bezútešnej nemohúcnosti. Pomerne nápadité strihy, rušný dej udalostí so snahou zasiahnuť city, nepriniesol ale ten najdômyselnejší efekt. (25.03.2019)

Jsem zklamaná. Ale nejspíš nešlo víc udělat, vlastně mě nenapadá, co by šlo udělat lépe. Herci byly báječní, jak nemám ráda P. Cruz, tady byla úžasná a nakonec jí ještě přijdu na chuť. Nechci říct, že by mi tu chyběly emoce nebo myšlenka, vše tu bylo naznačeno a namícháno v té nejlepší možné míře, takže divák nedostane ránu do hlavy, ale je na něm, co si z toho vezme a jak to na něj bude působit. Není to kýčovité, není to trapné, ale není to ani ničím zajímavé a v tom je hlavní problém. Prostě je nám předestřeno několik osudů, pár se jich vzdáleně prolíná, a to je vše. PS. Ale ten dům hlavního hrdiny, to byla lahůdka! (25.09.2009)

Divák se časem stává filmofobným - odolným vůči filmovým sdělením, protože se ta sdělení donekonečna opakují a variují. Mozek hledá nejen novinky, ale i zákonitosti. Z novinek se stávají schémata, ze schémat automatismus nebo ještě hůře nuda. Před pár lety by mne tento film velmi zaujal, dnes jen potvrdil to, co již vím – věci nás mění, oddělují a oddalují. Objekt moderního umění (co je umění a co je moderní umění je otázka sama o sobě) "Chromophobia", což je plasmová dvojobrazovka, která reaguje na nejmenší změny v okolí, se ukazuje být citlivější, než úspěšní z vnějšího pohledu, majetní lidé, kteří se vyhýbají přirozeným lidským citům a emocím. Doprovodný text k tomuto artefaktu hlásá: "The silver screen has an exagerrated capacity to reach its audience, touching places that the brush can only dream of" (Stříbrné plátno má zvýšenou schopnost oslovit své diváky, dotknout se míst, o kterých si malíři se svými štětci můžou nechat leda zdát). Zvrácenost moderní civilizace projevuje se i v tom, že se člověk dívá na filmy, aby cítil to, co má cítit v běžném životě, a prožívá jen zástupné city. Až otupí se i tento vjem, bude člověk pak schopen cítit ještě něco kromě fyzické bolesti? ___ Trojka za příliš prvoplánové a zromantizované podání charakterů a témat – obzvlášť té osamělé nemocné prostitutky. (07.10.2011)