Oslia koža

Pojem barevný film v téhle pohádce získal rozměr, který snad nikdy ani mít neměl. V království, kde je každý nešlechtic šmoula a i koně jsou modří, mrtvé vystavují ve skleněných rakvích na poli a mají krále, který nepoznává vlastní dítě (po tom, co ho řádově několik týdnů neviděl) mají místo trůnu vycpanou kočku a král ke vší hrůze zjistí, že má pozitivní vztah k incestu. Někde zhruba ve vzdálenosti noční jízdy kočárem je království, kde mají poddaní na zámku ksichtíky červené. Koně jsou tam také červení, aby bylo jasno. Nevím, zda je souvislost, mezi barvou lidských obličejů a koní, doufám že ne. Princezna k oslí kůži přijde na radu kmotřičky víly a toho oslíka zavraždí, jak je naznačeno, král osobně. Princezna považuje chlív za dobře zařízenou místnost, pokud mezi prasata a slepice umístí svou truhlu, postel s nebesy a nezbytný toaletní stolek se zrcadlem. Princ prokáže odvahu, když sní koláč, který mu princezna, která musí smrdět na pět metrů skrz zeď betonového krytu (ta kůže je nevydělaná a ona žije mezi prasaty) vlastnoručně upeče. Láska hory přenáší. Někdy se musí dost nadřít. (29.11.2010)

Nejdospělejší děj pohádky, jaký si můžete představit. Nejsou tu vlastně žádní záporáci a zápletka je tvořena... ehm... konfliktem sobeckých zájmů jednotlivých postav. Nadpřirozeného je tu tak přiměřeně a nejzáhadnější kouzlo je, jak se nejkrásnější žena v nejkrásnějších šatech schová pod oslí kůži tak důkladně, že ji všichni považují za nejodpudivější stvoření na světě. Vyzdvihla bych především to, že hradní doktoři nejsou žádní mazaní lišáci a správně diagnostikují ochoření láskou, a taky že princezna má vlastní kuchařku. Ale ta víla mi prostě do pohádky pro děti nepasuje. (22.06.2013)

Adaptace staré romantické pohádky, konkrétně verze Charlese Perraulta. Estetika filmu je nepochybně inspirována kulturou pop-artu: víla cestuje helikoptérou, papoušek prozpěvuje milostné písně a květiny mají lidské rysy. Mladá Catherine Deneuve tu září v roli krásné, zlatovlasé princezny. Během pobytu v USA se Jacques Demy inspiroval tehdejšími kulturními trendy, takže nám titulní milostná dvojice může připomínat šťastný páreček amerických hippies. V roce 2003 byl film restaurován, díky čemuž se z něj dnes můžeme těšit o to víc. (01.04.2005)

Vskutku velmi zvláštní pohádka. Zpočátku mě zaskočil telefon kmotry víly, ale to jsem ještě netušil, že mě nakonec čeká vrtulník. Výprava a dekorace jsou mnohdy až kýčovité, ale nelze jim upřít jistou dávku originality. Scéna pečení dortu za doprovodu písně Recette du cake d´amour patří k mým nejoblíbenějším. (10.05.2005)

Když jsem byla malá, byla jsem unešená z toho, jak tam mají úžasný šaty a jak naše popelka je takhle kurňa dobrý neměla. Samozřejmě mi nepřišlo zvrhlé, že si otec chce vzít dcerunku, nebože snad se tam lítá vrtulníkem, a už vůbec mě nepřekvapovali ti bílí tygři. To se ale bohužel časem změnilo. Proto o jednu méně i když jde o pohádku mého dětského srdce. Nejvíc mě ale překvapuje, že dnešní šestiletí, díky kterým jsem měla možnost to znovu vidět, nevidí ty samé věci, jako já tehdy, a naopak si všimnou toho, že Catherine byla ztraceně pěkná princezna, která měla vkus a ještě byla pracovitá. Ovšem musím se přiznat, že tenhle klenot máme v originále s takovým tím dabingem jednoho člověka, což mu značně ubírá. A ta francouzská písnička, co jí hrajou pořád dokola, je na zlbnutí. (02.02.2011)