Bathory

Bathory nie je najlepší film Juraja Jakubiska, napriek tomu si však nemyslím, že ide o také sklamanie, za aké ho označujú predovšetkým filmoví kritici a istá časť diváckého zastúpenia. Nie je to historický film a kto čakal od Jakubiska presnú rekonštrukciu udalostí, podľa toho, ako ich najčastejšie poznáme z knihy Andreja Štiavnického, by si mal uvedomiť, že tvorca, ktorý sám seba označuje skôr za maliara kladie dôraz na odlišné veci. A darí sa mu to, po vizuálnej stránke ide o výbornú záležitosť podporenú skvelými kamerovými kompozíciami a rôznymi výtvarnými vychytávkami a celkove kladný prvý dojem na plátne pomáha umocňovať aj kvalitná hudba a nádherné slovenské exteriéry a interiéry spolu s krásnymi dobovými kostýmami. Samotný dej zachytávajúci životný príbeh Ersebeth Bathory možno postráda silný dramatický oblúk ale od začiatku je viac menej jasné, že jednotlivé čriepky mozaiky pomaly zapadajúce do seba smerujú k vyvrcholeniu s Jurajom Thurzom, čo je z hľadiska vytvárania vnútorného napätia plne dostačujúce. Rozdelenie do troch kapitol, v ktorých sa striedajú rôzne žánre zase činí dej prehľadnejším a nemožno ho teda považovať za samoúčelné. Postáv je chvíľami skutočne priveľa ale práve preto treba pochváliť casting plný známych tvári, ktorý divákovi uľahčuje v orientovaní sa kto s kým a kde. Je ale pravdou, že dôsledkom toho je pár vzťahov len letmo naznačených a posun u niektorých príliš skratkovitý. Kritizovaní mnísi Polívka s Mádlom síce možno parafrázujú Meno Ruže, ale ako humorný element osviežjujúci chvíľami temný príbeh svoju úlohu plnia a Polívka figurujúci aj ako rozprávač má z hľadiska "prznenia histórie" väčší význam, ako by sa mohlo zdať, to však bežný divák v záplave diania nemusí postrehnúť. Čo sa týka očakávanej veľkoleposti, porovnávať tento koprodukčný "veľkofilm" so Západom, ba ani Východom nie je na mieste, nakoľko sa u nás podobné filmy netočia a v tomto prípade ide o prvý vážnejší pokus. Vojnové scény su v podstate nefunkčné, to však nie je chyba, nakoľko je dôraz kladený na komornú drámu ústrednej postavy a v jej roli doslova exceluje Anna Friel, ktorá väčšinu hercov s prehľadom strčí do vrecka. (ale i taký Roden je skvelý) A je to práve jej charizma a herecké schopnosti, ktoré tiahnu film nahor aj počas slabších miest. Nevadí mi dokonca ani diskutabilné očistenie údajne naväčšej vrahyne všetkých čias či vnášanie rozprávkových a snových prvkov tam, kam na prvý pohľad nepatria. Jakubisko je mi svojim prístupom priniesť niečo nové skrátka sympatický no nie každý to však dokáže stráviť a preto v negatívne ohlasy v podstate chápem, hoci sa s nimi nestotožnujem. Tak dobrý pocit z domáceho filmu uvedeného v kinách som asi ešte nemal. Hajrá! (23.07.2008)

Upřímnou snahu o autorskou výpověď skrze intimní historickou mozaiku drtí nezvládnutý koprodukční kolos a evidentní nezkušenost s projektem podobného rozsahu, v kinovezi působícího navíc značně osekaně. Celé to drží pohromadě hlavně Anna Friel a nápady jako dvojice mnichů - detektivů, které dodávají látce nadčasovost a potřebný odstup. Provinční velkofilm. Viděno v CZ. (21.07.2008)

Scénář: Juraj Jakubisko .. Celkovo (tématem) zajímavý historický film s ubíjející kamerou (nikoli kompozičně) bez filtrů, která z filmu dělá i přes velkohubé propagační hesla pouze (malý a průměrně špatný) film pro televizi (výprava tak na půli cesty, tragické postsynchrony), který má v mnoha směrech neskutečně nevyužité rezervy a potenciál. Jakubisko jako by jel i za tři sta milionů na půl plynu a to jiní domácí tvůrci dokáží větší vizuální kouzla za menší peníze. Hold asi nezvládl produkční tlaky své ženy - ta až křečovitá obhajoba hraběnky (Reportéři ČT pravdu našli), spolu s žánrovou nevyrovnaností a celkově rozhádaným, zkratkovitým scénářem - prostě nepasují správně do sebe. Jsem zvědav na ohlasy v zahraničí, ale bojím se, že ty amatérské titulky názvu, pitomě vedený komparz a zmíněná kamera či výprava budou spíše k smíchu. A to i přes některé podařené sekvence a herecké výkony, kterým vévodí Anna Friel. Nebejt to však Slovensko Český počin, šel bych pravděpodobně o nuzných dvacet procent níže (co vám budu patrioticky nalhávat:-)), protože film je v mnoha momentech prostě a nepřehlédnutelně špatný, fádní, hloupý. 50%. (19.07.2008)

BATHORY místy nezapře, že ho tvořil přes všechny představitelné kontroverze velký filmový tvůrce. O to nepříjemněji překvapí nesmyslný motiv dvou mnichů - vliv JMÉNA RŮŽE z toho čouhá víc než okatě - i vědomé zkreslování historické pravdy včetně krajně nepravděpodobných scén (Alžbětino šermířské umění a síla ve věku, který byl tehdy věkem stařeneckým). Herci místy pro slovní vatu scénáře nemají co hrát. Z druhé strany tu jsou krásná básnivá místa, s nimiž se kamera i Jakubisko vysloveně laskají. Na Otakara Vávru můžeme pži této příležitosti jen vzpomínat. I v případě velikána, kterým Jakubisko nesporně je, nemusí být každý den posvícení. (17.03.2012)

Ono je hrozně jednoduché hodit Bathory do jednoho pytle s ostatním odpadem. Já s tímhle filmem nejsem spokojená na 100%, ani na těch 80%, které mu nakonec uděluji... Snesl by o dobrou půl hodinku kratší stopáž, příběh mohl být trošku přehlednější a víc ucelený, úplně bych vypustila rádoby vtipnou linii s vynalézavými mnichy. Na druhou stranu ale jde o v našich končinách celkem nevídaný projekt, protože do historických velkofilmů se pustil naposledy snad František Vláčil. Nádherná kamera vynikne zejména v exteriérech, hlavně úvodní bitva v zlatavém poli a ranní mlze, nebo zimní záběry, to byla radost pohledět, zvlášť na velkém plátně. Hudba Jana Jiráska je krásně epická a po dlouhé době mi přišla v nějakém v českém filmu opravdu na úrovni. Hodně se povedl i casting, jemuž vévodí Anna Friel a pěkně záporný Karel Roden. Sečteno a podtrženo - znova už se na Bathory asi nepodívám, jednou v kině mi to stačilo, nicméně jsem byla celkem spokojená hlavně s tím, že měl někdo odvahu se pustit do takhle velkého projektu a pokusil se ho dostat na trochu výpravnější úroveň, než je v našich končinách zvykem a navíc tento cíl i splnit. (24.04.2009)