Bathory

Na plátně může být navždy zachycena krása. BATHORY je historická freska, která stihne za více jak dvouhodinovou metráž vystřídat tři žánry (romanci o nenapalněné lásce, euro-horror a politické drama), důsledně a přitom nekřečovitě očistit jméno titulní hraběnky a zároveň na pozadí historických událostí vypovědět o současném světě._____ Je nesmyslné jí vyčítat přemíru postav či nepřeberné množství odboček, protože se na ni nevztahují klasické dramaturgické nároky a film neobsahuje dramatický oblouk. Vše se ve vyprávění podřizuje důmyslné a důsledné šachové partii mezi Bathoryovou a Thurzem, přičemž díky vyvedenému castingu i ostatní figurky na šachovnici jsou dostatečně výrazné a zapamatovatelné. Film ale stojí na famózním výkonu Frielové, která sice nemá potřebné charisma, ale inteligentní a silnou ženu ji uvěříme bez problému, a na subitlním Karlu Rodenovi. Oceňuji, že co se zprvu jeví jako okázalé boření mýtů prostřednictvím vypravěče mnicha Petra (Bolek Polívka), se v závěrečné "politické" části ukáže být podrazem na diváka v nespolehlivém vyprávění, jež chce mnich přepsat - a tím pádem i historii - a uvést na "pravou" míru._____ Přestože BATHORY stojí "někde mezi" (mezi historickým filmem hollywoodského střihu, v němž ale nejsou zvládnuty nepodstatné bitevní scény a ani nepadnoucí postsynchrony, a mezi jakubiskovskými trademarky, jež zde - v podobě nenaplněné lásky, snových vizí, silné ženské hrdinky, komických vsuvek a jídla, sexu a filozofování - působí jako manýra), je nakonec i díky dovednosti vyprávět obrazem víc než uspokojující a rozhodně nikoliv televizní. V typicky jakubiskovském magickém realismu, v němž je obtížné rozeznat sen od skutečnosti či intrik jiných osob, shledávám něco freudovského a prolínající se motiv (ne)zachytitelnosti krásy na plátně za psychoterapii tvůrce, která může vnímavého diváka přivést až do orgiastických stavů, když je hrdinka - a s ní i plátno - sežehnuto. Šach mat. (12.07.2008)

Na prvý pohľad rozšafný kostýmový epos, ktorý je svižne zostrihaný, lahodí oku a nešetrí krvou a nahotou. Tá epika je však bezzubá a len zúfalo přežúva príliš veľké sústo, ktoré si Juraj na staré kolená odhryzol. Výpravné scény sú smiešne, dobová atmosféra nulová, kamera väčšinou televízna, emócie z čachtickej pôdy nevydolujete ani bágrom. Frielka a Roden sa snažia, ale ostatní herci sú v lepšom prípade do počtu, v horšom vyslovene otravujú. Dôsledkom toho všetkého je, že divák ani na okamih neprijme filmovú realitu. Sledovanie Bathory sa tak mení na 2 hodiny pozorovania televízne nasnímaných hercov v smiešnych parochniach (Vašutove vrkoče vládnu) a pestrofarebných, vypratých kostýmoch, ako pobehujú po skanzenoch ľudovej architektúry a interiéroch pamätihodností, z ktorých niekto na chvíľku odstránil tie kovové stojany s červenými povrazmi a ceduľkami „Zákaz vstupu“. A niekde v rohu tesne mimo záber netrpezlivo postáva zámocký strážnik, štrkoce kľúčmi a čaká, kedy tí filmári konečne vypadnú a on sa bude môcť vrátiť na vrátnicu dopozerať futbal. (11.07.2008)

Na Bathory jsem se tak těšila.. Filmu nesmírně uškodilo vylíčení Elizabeth jako oběti. Chápu, že chtěl být Jakubisko zřejmě originální, ale do háje, tohle by mohl být nejlepší český (no..) film ! A není, kvůli snaze nabídnout divákovi jinou perspektivu. Bez toho by šlo určitě o výborný film. Jen je to místy dost zmatené, každopádně výprava je skvělá a hlavní hrdinka ještě lepší. Trochu smutné je, že si nejvíce z toho filmu pamatuji svůj dřevěný zadek. :) (07.03.2011)

„Čím viac legiend, tým menej dôkazov.“ Vyčítať opulentnej BATHORY slabé akčné scény je pri jej minutáži 140, kde akciu tvorí desať minút, úsmevné. Majster Jakubisko (PERINBABA, TISÍCROČNÁ VČELA) rozohráva veľkú šachovú partiu, ktorá mohla mať zaujímavejší scenár (ale to je diskutabilné), ale je tu jedno veľké plus. Sú ním manželia Jakubiskovci, ktorí ako kone utiahli gigantický rozpočet, do nepríčetnosti blížiaciou sa premiérou vyhecované publikum a nemalé ambície (zaplatiť taký veľký rozpočet nie je žiadna maličkosť, dvojnásobne v našich zemepisných podmienkach, kde ide na film do kina 5,5 človeka). Mäsitá BATHORY je odvážny a drzý film. Nebojí sa spochybňovať, mystifikovať, oponovať, klamať, zavádzať, zvádzať, pýtať sa, provokovať, znepokojovať, liezť na nervy (halucinogénne pasáže), znechucovať, experimentovať, baviť, ohurovať, dráždiť, sexovať - a naznačovať. Nie je to horor, „ženská“ melodráma, historický film ani politický triler. Je to všetko z toho a ešte niečo navyše, vrátane dvoch bláznivých ecovských mníchov (Polívka, Mádl), silných hereckých osobností (Roden, evidentne aj Frielová, ktorá nezaprie, že je životnou partnerkou skvelého Davida Thewlisa) a titulnej pesničky Katky Knechtovej. Škriekanie pávov. Kino Považan 2008 (23.08.2008)

Pamätam si, ked asi pred dvomi rokmi ohlasili v spravach na Markize, ze Jakubisko zacina natacat film o Alzbete Bátory a ulohu prijala Famke Janssen. Zial neskor ulohu odmietla a tak producentka Jakubisková nasla neznamu anglicku herecku Annu Friel. Aspon teda pre mna neznama bola. Na premieru filmu som sa velmi tesil a konecne sa mi ju podarilo zhliadnut. Myslim si, ze hudba bola slusna na nase pomery, nejake tie bitky s Turkami sa samozrejme nedaju porovnat s vypravnym STATOCNYM SRDCOM (1995), takze to radsej bez komentara. Prva polovica filmu sa mi zdala byt trosku chaoticka, avsak druha ma uz zacala celkom bavit a mnoho veci tam bolo uz zrozumitelnejsich. Celkom ma potesili vo filme humorne postavy mnichov Polívka s Mádlom, ktore mi trosku zlepsili naladu. Avsak u mna asi navzdy zostane z nostalgie mojim najoblubenejsim filmom od Jakubiska jeho PERINBABA (1984) alebo serial TETA (1986)......12.11.2008 ____ Anna Friel - (Alžběta Bathory) +++ Hans Matheson - (Merisi Caravaggio) +++ Franco Nero - (Král Matyáš II. Habsburský) +++ Karel Roden - (Juraj Thurzo) +++ Deana Jakubisková-Horváthová - (Darvulie) +++ Boleslav Polívka - (mnich Petr) +++ Jiří Mádl - (mnich Cyril) +++ Lucie Vondráčková - (Lucie) +++ Marek Vašut - (Gábor Bethlen) +++ Andrej Hryc - (rychtář) +++ Hudba: Jan Jirásek, Simon Boswell +++ (11.11.2008)