Příběh kriminálního rady

Navzdory televizní výpravě a slabé technické stránce strhující a mrazivé kriminální drama francouzského typu. Kde končí rodičovská obětavost a začíná despotismus? K čemu vede autokratická výchova? Co je jeden člověk schopen udělat proto aby pokořil druhého? Výtečný Luděk Munzar exceluje na plné čáře, Jan Skopeček a Jaroslav Satoranský mu suverénně přihrávají. Jen mladičký Saša Rašilov se musel ještě nějaký čas otrkávat, než se z něho stal skvělý herec. 75%. (23.01.2015)

"Jsou věci, před kterými člověk neuteče." Kriminální rada Heumann, kterého svým vcelku typickým způsobem ztvárnil Luděk Munzar, se touto myšlenkou řídí až do samé krajnosti. Případ, který začíná jako klasická detektivka o deviantovi vraždícím děti, se tak postupně mění v mrazivé psychodrama o vztahu rady Heumanna s jeho synem Vickim. Nelze přitom nepoznat, že předlohou tohoto televizního snímku je román Ladislava Fuchse (26.11.2017)

Na televizní poměry celkem slušná adaptace Fuksova románu. Munzar do role kriminálního rady přesně pasuje, potěší tu i Eda Cupák v jedné ze svých posledních rolí. Děj se celkem věrně drží knížky (aspoň co se pamatuju), i když je samozřejmě poněkud zjednodušený a zprůhledněný. Bohužel mi to ale občas tak nějak připomínalo televizní seriál Hříchy pro pátera Knoxe (a to jsem se jméno režiséra dozvěděl až po shlédnutí filmu). (12.04.2012)

Plytké, nikdy v životě jsem toto slovo nepoužila, ale tenhle film ho dokonale vystihuje. Učiněná hrůza, takové herecké obsazení a tak blbá kriminálka z toho vznikla, až to bouchá dveřmi. Vlastně bych tento film nikdy nenazvala kriminálkou, ani psychologickým filmem, ani název drama se pro něho nehodí. Nikdy, opravdu nikdy jsem neviděla tak strašně nudnou kriminálku kde děj vůbec negraduje, kde nemáte být z čeho napjatí, kde nemáte strach a kde vás ani závěr nedokázal překvapit natolik, aby jste si každých 5 minut neříkali kdy už to skončí a pořád čekáte, že se děj někam posune, že se postavy nějak psychologicky projeví. Prakticky se tam celou dobu nic neděje, aby z toho v závěru byla antická tragédie. Všichni si tam v poklidu vraždej s výrazem míliusů, bez výčitek, bez strachu z odhalení, bez nerviček v kýblu prostě pohoda života a právě to mi na tom asi nejvíc vadilo. Podle mne pokud teda vrah není úplně šílenej, tak musí být pořád v nejistotě a strachu z odhalení a tady prostě nic, aby tahle kriminálka byla zajímavejší, tak bych trochu pozměnila děj. Když tatík odbouchne syna, bez toho aby se ho zeptal jestli to udělal, bo jde jen po své neomylné jistotě, tak bych děj zvrátila tak, že to udělal ten synův spolužák, proti kterému byl rada, tak zaujatej a že ho Viki prostě jen sledoval, proto ten otisk boty atd. a že se ho jen snažil krýt, tatík by poznal, že se poprvé v životě seknul a prohnal by si kulku hlavou. The End. Lepší? (30.01.2015)

Komix Piscin francúzskeho maliara Joanna Sfara to veľkým odkazom z poslednej strany vystihuje: "Trtkám lepšie než môj foter!". Toto je podstata nielen komixu o uletenom maliarovi, ale aj tejto až priveľmi televíznej inscenácie. No nielen jej. Je taktiež podstatou množstva vzťahov dominantných, úspešných otcov (rodinných vzorov) k ich synom. Tí spočiatku pyšne a hrdo ctia otcovské zásluhy, no s príchodom puberty sa im zažiada sa nejakým spôsobom voči autorite otca vymedziť alebo aspoň dosiahnuť uznanie vo vlastnom smerovaní. Ak sa im ani jednej z vecí nedostane, nastávajú problémy. Fuchs to v predlohe samozrejme vyhrotil do tragického neprirodzena. Klein to len zopakoval, navyše len v takej nemastnej - neslanej verzii. Herci sa snažia o dušu spasenú, no v priznane televíznom charaktere a medzi lacnými kulisami to celé pôsobí len ako priemerná divadelná hra s celkom dobrým scenárom. Televízna jednohubka. Nič viac. Rozhodne nejde o žiadnu hĺbkovú psychologickú sondu. Poznámka: Viacero komentárov tu volá po lepšej adaptácii. Možno je ňou poľská filmová verzia Wsród nocnej ciszy (Uprostred nočného ticha) z roku 1979 zrežírovaná Tadeuszom Chmielewskim. (15.01.2015)