Muzika

Totální pohoda, ne nepodobná hřebejkovým klasikám Pelíšky a Pupendo, jen více bohémská, s erotickým přídechem a typickými totálními hláškami Pišťánkovými, autora předlohy a jinak taky geniálních Rivers of Babylon. Herecky prvotřídní, hudební podkres a hlavní hrdina trochu připomene Danyho Smiřického s melancholickým hořkým nádechem doby, kterou jsem zažil jen zčásti a jako dorůstající dítě. Líbilo se mi velmi, bavil jsem se a těším se na repeté :) (09.04.2009)

Akože film odohrávajúci sa prevažne v jednej obci, hraničiacej cez rieku Dunaj s Rakúskom je fajn. Tak na 80%. Ale tá rovnomenná predloha Petra Pišťanka (ktorý si v Nvotovej adaptácii strihol člena posudkovej komisie pri prehrávkach kapely), tak tá je vážené dámy a milí páni, stopercentná! (a pre Mr. Apacha: bez toho konca s ruským vojakom ponúkajúcim Junecovi jointa). (29.11.2011)

O poznání víc artové, o poznání méně pohodové, ale rozhodně stejně zapamatovatelné jako Pelíšky. Možná v té artovosti trochu tlačí na pilu, ale proč se nepodívat na tělo Doroty Nvotové, že?:) Muzika je zvláštní film, žádná chutná jednohubka, na kterou se dá podívat kdykoliv. Ale má vše, co by dobrý film měl mít, a je ve své svébytnosti a se svými zvláštními - občas nereálnými - postavičkami opravdu těžko zapomenutelný. Ľuboš Kostelný je vynikající (i když se chová jako slabošský kretén) a pro Jana Budaře nelze mít slov. Přidejte si k tomu, že má Muzika víc než jen dobrou muziku, a máte jasných 80%. (04.06.2012)

Slovenský film o ztrátách a nálezech let nejen sedmdesátých. Na můj vkus tomu chyběla jiskra a mohla být lepší k hudební složka, když už jde o film o muzikantech. A taky bych ocenila větší nadhled, vtip a pohodovost (čímž nemyslím zlehčování doby, ale spíš výše zmiňovanou jiskru, která sršela například z tady již zmíněných Pelíšků). Prostě takový průměrný film, ale na místní poměry se jedná o lepší snímek. A nebylo k tomu ani zapotřebí prs Doroty Nvotové. (29.11.2011)

Kde sa stala chyba. Nvota premietol na plátno Pištankovské postavy, figúrky bežného života, najmä vyjazdenú vodárenskú kurvu Anču, saxofonistu Martina Juneca (neskôr Džjúneka) a ostatok osadenstva z novely MUZIKA. Film ako taký je vcelku podarený a nedalo by sa mu nič extra zazlievať, ak divák nie je silno zasiahnutý čítaním Pištankových próz. Tu sa stala chyba. Jazyk Pišťanka je výrazne odlišný od jazyku Nvotovho. Prvý udiera do očí surovosťou vykresľovania situácií a cynizmom, špecificky vyvinutým zmyslom pre sarkazmus, druhý sa topí v jemnosti a romantike, rád sa citovo zafarbuje (čo je jasne vidno už na farbách presakujúcich na plátne). Niečo také v konečno dôsledku reže zmysly, rezonuje, o túto disonanciu je ťažko maž záujem. Filmová MUZIKA je obalená v lacnej bavlnke, adaptácia, z ktorej skoro úplne vyšumela sila predlohy, jej genius loci sa stratil úplne, čo je na druhú stranu potešujúce, horšie som sa ako vidák cítil pri adaptácii RIVERS OF BABYLON. V hereckom obsadení sa točí bublina známych mien, za najhoršie obsadenú považujem Táňu Pauhofovú v roli Junecovej manželky - však tá postava úplne stratila svoj knižný "pizda-charakter", spravil z nej pomerne sympatickú postavičku- tento fragment spomínam hlavne preto, lebo vystihuje osud celého diela - zobrať, zafarbiť/prefarbiť -skaziť, okresať. Stále vravím o stratách - MUZIKA stratila čo mohla - to je výsledok Nvotovho autorstva. (16.06.2013)