Muzika

Půvabná retro tragikomedie z ČSSR konce 70. let má zajímavé hlavní postavy, vtipné hlášky, socialisticky uvědomělé písně a vůbec báječnou atmosféru. Velmi se vydařilo i herecké obsazení, zejména jeho mladší část (Luboš Kostelný, Táňa Pauhofová, Dorota Nvotová, Jan Budař a Marek Geišberg). Po letech, kdy se stav slovenské kinematografie podobal klinické smrti, je to sympatický závan na lepší časy. (14.07.2008)

To to ale trvalo, než si ČT uvědomila, že existuje taky něco jako slovenská tvorba a prskla to naplac. Doufám, že nezůstane jenom u jednoho vrhu, protože už jenom sama slovenština se mě krásně poslouchá a co teprve Slovenský herečky, tady byly ve větší úloze dvě, mě z Románu pro muže dobře známá Táňa Pauhofová a naopak mě zcela neznámá Dorota Nvotová a obě teda těžce žratelný. Ovšem vrcholná lahůdka je hlavní hrdina, ten tam neustále ocucová saxofon, blbě kouká a zasune do nepravý, ale byl to takovej roztomilej brouček obecnej na kterýho by se nemoh zlobit ani Stalin. Líbila mě filmová poetika, která mě při sledování Muziky zavalila i atmoška, která povyšovala můj zážitek z téhle docela zajímavé životní libůstky. (30.11.2011)

Akože film odohrávajúci sa prevažne v jednej obci, hraničiacej cez rieku Dunaj s Rakúskom je fajn. Tak na 80%. Ale tá rovnomenná predloha Petra Pišťanka (ktorý si v Nvotovej adaptácii strihol člena posudkovej komisie pri prehrávkach kapely), tak tá je vážené dámy a milí páni, stopercentná! (a pre Mr. Apacha: bez toho konca s ruským vojakom ponúkajúcim Junecovi jointa). (29.11.2011)

Viacerí tento film považujú za nádej pre slovenský film. Je to však iba malé svetielko na konci tunela. Bude treba ešte veľa svetielok a jasnejších, aby sa dalo vravieť o slovenskom filme bez sklamaného úškrnku. Prečítal som si zopár komentárov a šokovalo ma, že presne to, čo som sa chystal napísať už napísal kolega rudess. Nechcem to opakovať inými slovami a tak iba dodávam, že ma veľmi príjemne prekvapil Ľuboš Kostelný. (18.01.2011)

Divadelník Nvota pokračuje vo svojom omyle režírovať hraný film. Socializmus sa mu tu zredukoval na nemožnosť nosiť dlhé vlasy. V súvislosti s tým, že sa jedná o adaptáciu Pišťánka, netreba asi veľa hovoriť. Muzika v Nvotovom podaní a Pišťánek sú si vzdiaľenejší ako Zlomok sekundy od "Alžbetky" Kolevskej a Kobra 11. Koniec koncov je to ochotnícka rutina v pastelových farbách s kopcom známych tvári. Latinák sa vyfarbuje už tu, aj keď len v epizódnej úlohe. Dávno sa na Slovensku žiadny herec nespoliehal tak vehementne na svoju srandovnú tvár. Dobové nadšenie z Muziky prišlo len vďaka neexistujúcej konkurencii. (24.05.2012)