Pád

Vážně jsem uvažoval o odpadu, pak jsem to promýšlel a dostal jsem se až ke třem hvězdám. Takhle rozporuplné pocity po zhlédnutí filmu jsem hodně dlouho neměl. Fall je totiž strašná fraška, které se ovšem daří zalíbit se. Nejvíc mě rozčilovalo, kde všude se film točil, muselo to stát spousty peněz, které byly vynaloženy zbytečně. Muselo se snad natočit několik vteřinových záběrů na jedny z nejdražších destinací? Jak píšu tenhle komentář, tak se to ve mě tloukne... nevím, zda to, co vytýkám, jsou skutečně výtky (podobné je to s kostýmy, hudbou, leteckými záběry, dějem - vše je hrozně klišovitý, šablonovitý...). Ovšem režisér si asi potrpí na záběry svalnatých těl :-) Já prostě nevím, asi bude nejlepší nechat Fall bez hodnocení... HUDBA: Krishna Levy (20.08.2009)

Prolínačka se smutnou realitou kaskadéra byla hezká, stejně jako úžasně zahraná bezelstnost malé holčičky. Hlavní pozitivum pro mou subjektivní maličkost je ale jinde - v hezky vyjádřené dětské představě vyprávěného příběhu, který je vlastně jen osobními bolístkami podpořenou splácaninou bez hlavy a paty. (14.01.2011)

Že Tarsem vykrádá sám sebe, by snad až tak nevadilo, problém je, že ty obrázky nejsou až tak cool a nejdou až na úplnou dřeň jeho vizuální manýry, tudíž prostě nudí. Všechna síla vyprávění se tak točí okolo jedné nemocniční postele, kde herecky exceluje devítiletá holka, jejíž herecký projev spočívá ve žvatlavé angličtině, pláči a posmrkování. Na dvě hodiny stopáže málo, ale relativně k přežití. (24.12.2011)

Poměrně netradiční snímek na pomezí artu, který omračuje vizuální kreativitou a velmi sugestivní hudební složkou. Možná by se chtělo říct, že je to taková těžce nekonvenční pohádka, ale i takovéto označení by nebylo zcela vystihující. Jednoznačně tenhle film totiž charakterizovat nelze, je to zkrátka něco, co se opravdu jen tak netočí. Na jednu stranu je to z audiovizuálního hlediska opravdu až omamně překrásné, ale když si člověk uvědomí, jakému tlaku je ta malá holčička vystavována (vyprávěl by někdo podobný příběh svému pětiletému dítěti?), tak si nelze nepoložit otázku, jestli není toto „střídání nálad“ pouze účelovou záležitostí a prachsprostou manipulací. Nicméně… vzhledem k tomu, že Tarsem Singh mi napoprvé hned několikrát vyrazil dech (úvodní černobílá scéna je totální masakr), s klidným svědomím pominu menší „neukočírovanost“ příběhu, protože je to pořád v celkovém součtu pekelně dobrý a hlavně originální počin. (27.02.2013)

Zvláštní propojení fantazie pětiletého dítěte a dospělého muže, odhodlaného skoncovat se svým tragickým osudem. Střídání dětsky naivních představ s často až epickými výjevy kruté pomsty i zoufalých gest natropilo asi víc škody, než užitku, a prolínání s nemocniční realitou tříštilo pozornost, chválou však nemůžu šetřit v případě až terapeuticky působících, kouzelně nasnímaných obrazů těch nejkrásnějších míst světa, nenásilně zasazených do děje. (23.01.2010)