Pád

Prolínačka se smutnou realitou kaskadéra byla hezká, stejně jako úžasně zahraná bezelstnost malé holčičky. Hlavní pozitivum pro mou subjektivní maličkost je ale jinde - v hezky vyjádřené dětské představě vyprávěného příběhu, který je vlastně jen osobními bolístkami podpořenou splácaninou bez hlavy a paty. (14.01.2011)

Ja sa skor stotoznujem s komentarom uzivatela DaVid´82 - ,,radost pohledet, ale utrpeni sledovat". Suhlasim, pretoze bolo vidiet, ze tvorcovia sa sice snazili pri kamerovych a vizualnych zaberoch, dokonca i hudba posobila ako z velkorozpoctoveho dobrodruzneho fantasy filmu, pricom bola pouzita i krasna, ale smutna klasicka hudba od Beethovena - (ak sa mylim, opravte ma prosim). Problem je vsak v tom, ze ak som sa prvu hodinku casto dival na hodinky a cakal som, kedy tento krasne vizualny, ale pre mna pribehovo nudny zazitok skonci, neznamenalo to nic dobreho. A zial nedokazala to zachranit, ani depresivne smutna posledna polhodinka filmu, co je skoda. Cakal som od tohto filmu daleko viac, kedze som videl na zaciatku filmu i meno uznavaneho rezisera Davida Finchera... 20.01.2011 _______ Catinca Untaru - (Alexandria) +++ Justine Waddell - (Zdravotná sestra / Radová sestra Evelyn) +++ Lee Pace - (Roy Walker / Čierny bandita) +++ Kim Uylenbroek - (Doktor / Alexander Velký) +++ Aiden Lithgow - (Alexandrov posol) +++ Sean Gilder - (Walt Purdy) +++ Ronald France - (Otto) +++ Andrew Roussouw - (Pán Sabatini) +++ Hudba: Krishna Levy +++ (20.01.2011)

Další z filmů, jejichž kvality končí u traileru. Slibované krásně záběry sice nechybí, ale bohužel musím konstatovat, že to je tak všechno, čím může The Fall člověka ohromit. Zraněný kaskadér Lee Pace tu vypráví malé holčičce v nemocnici příběh o pěti podivně oblečených manících (nechybí ani Charles Darwin v děsně obskurním kožichu a s opičím přítelem), kteří putují pěknými krajinkami, aby se na konci pokusili zabít zlého Governora Oidiuse a popravdě jsem měl co dělat, abych ty dvě hodiny vydržel. Příběh jako takový postrádá napětí, akčních scén je poskrovnu (a nejsou nijak úžasné) a celé to působí neskutečně na efekt, přičemž se ve druhé půlce nešetří stupidními hláškami a všechno spěje k dost slabému konci, který se mě možná snažil naplnil nějakými těmi emocemi, ale zoufale se mu to nedařilo, protože jsem tu "osudovost" přestal Tarsemovi žrát třicet minut před ním. Nechápu, co na tom filmu Amíci vidí, protože dle mého názoru Tarsem nový Gilliam nebo Aronofsky rozhodně není. (27.08.2008)

Dokud divák nedokáže nahlédnout pod fenomenální obrazovou stránku, čeká ho barevné nic. Singhova geometrická přesnost, s jakou ve spolupráci s debutujícím (!) kameramanem nakládá s mizanscénou, je neskutečný útok na divákovo estetické vnímání, bez další podpovrchové vrstvy by ale film zničil sama sebe. Jaká radost dozvědět se, že Singh zachází ve skutečnosti ještě dál, než Burton s ambiciózní Velkou rybou. Vznikly dvě hodiny na téma "vyprávění a vizuální interpretace posluchače", kde se zároveň střetává mysl dítěte s dospělým. Krásně jsou zvýrazněny problematické úseky, kterou se sebou obtížný posun z diegésis na mimésis nese. Neodvážím se odhadnout, kolik studií lidské fantazie a paměti tenhle scénář ke zhotovení potřeboval a kolik jich ještě podnítí. Jistě jen vím, že další zhlédnutí je nutností, minimálně abych si ujasnil, nakolik do toho ještě zapadá závěrečné dumání nad místem kaskadéra v procesu natáčení (které se celý film tvářilo jako vedlejší kulisa). (01.12.2011)

Pokrokové, no žiaľ len v náväznosti na predchodzu. Podaktorí síce namietajú, že ide o totožné opájanie sa pominuteľnými pestrofarebnými čačkami a tvárnymi panorámami ako pri potulovaní sa v duševne chorom mozgu sériového vraha, ale aj keď v týchto dvoch pitoreskných zjavoch kedykoľvek nájdete súhlasné odchýlky, dovolím si nesúhlasiť. Pravdaže, opakovane nemožno rátať so žiadnym príbehovým prevýšením, ktoré by nás prinútilo nedýchať, ale onu prepeknú rozdielnosť zisťujem v inom (precítenejšom) zornom úhle vôči radovej historke. Pokiaľ "Cela" uväzňuje nevzrušivou náplňou, jak na potvoru rajcuje iba zvodným obalom, tak "Pád" priam sáče z útesu racionálnych stanovísk do rokliny žalov/vzkriesení a nabáda nás k agilnému percipovaniu, tzn. (aspoň pre mňa) je pútavejší. Nepojednáva sa tu o hĺbavých hypotézach, ale sa predostiera bájka o piatich dobrodruhoch do ktorej vsadiť akékoľvek naše súženie nebude vôbec problém. Inak Catinca Untaru vyniká a celý ten elegicko-rozmarný nádych mi proste sedí. (01.11.2010)