Takeshis'

V uvodu se zda ze je jasne o co tam pujde. Prodejce, ktery vypada jako Beat Takeshi, do ktereho se kazdy trefuje, chodi na konkurzy na filmovou roli a stale nekdy nedostava sanci je vsem pro smich a jeho zivot je smutnou groteskou, zatim co pravy Beat ma vsechno o cem muze prodejce akorat jen snit. Do teto chvile se vse zda byt v poradku ale pak zacinaji snove pasaze a neustale se vraceni zpet v deji, zde se vlastne vzdy, kdyz si uvedomite kam se dej diky snove pasazi vratil tak v zapeti se dozvidate ze vysvetleni, ktere prislo je zase vyvracenim a poprenim vseho co jsem pochopili a dej se zase posouva zpet a zpet ...az do pasazi kde se az mooc vse mota a mota, hodne se zpiva a tanci a strili a nevim zdali to vse nakonec nebylo bezucelne. Musim se na tento kousek podivat znovu. Pro fanousky Beata je zde spousta odkazu na jeho drivejsi tvorbu, zname tvare ze napr. Samuraje. (13.03.2008)

Po opětovném shlédnutí se musím Kitanovi omluvit, že jsem po fébiácké půlnoční projekci udělil pouhé 4 hvězdy. Obzvláště v porovnání s jeho následujícím a zatím posledním filmem Kantoku Banzai se zdánlivá surreálná bizarnost mění v dokonale propracovaný plán relfektující veškeré polohy Kitanovy tvorby. Tento film satiricky místy až parodicky pracuje mimojiné s lynchovskou snovou logikou (hlavně z Mulholand Drive), ovšem v porovnání s ním vlastně postrádá vnitřek. Míří z vnitřku, ze snu cele ven, k sebereflexi. Ale je to přesně zrcadlově opačný pohyb, než jakým svou tvorbu Kitano destruuje v Kantoku: Banzai. Takeshis je film, který se pozvolna rozpadá, Kantoku se naopak dlouho nemůže ani rozeběhnout a začít alespoň trochu fungovat jako film. V Kitanově tvorbě se neustále v různých podobách - jak na rovině postav tak stylu - oběvují dvě protikladní a přesto se doplňující polohy: Beat Takeshi (přímočarý expresivní televizní komik) a Takeshi Kitano (minimalistický filmař, pracující s jemnými nuancemi) - tyto dvě stránky stvárňují třeba oba hlavní hrdinové ve snímku Děti se vracejí, kde protikladní hrdinové jak se ukáže na konci, se dokonale doplňují; zde se objevují dva Takeshiové (oba hraní Kitanem) a defakto vzájemně sní o tom, jak se stávají jeden druhým. Oba poslední Kitanovy filmy jsou maximálně přímočaré (zde množství gagů, sebeparodujících slow-motion záběrů střelby...) a maximálně sofistikované zároveň. (02.02.2007)

Beat Takeshi zde hraje v dvojroli sama sebe-Beata Takeshiho a svého dvojníka, muže, který je Beatu Takeshimu k nerozeznání podobný a navíc je sám přesvědčený, že i on je Beat Takeshi. Přesně tak, jak je tato věta krkolomná a zmatená, na mne působil celý film. Režisér Takeshi Kitano chtěl asi film posunout do polohy snově surrealistické, ale to se mu nepovedlo, výsledek je pouze ztřeštěný a navíc nudný. Dvě hvězdičky dávám za asi 3 roztomilá "lynchovská" místa. Po přečtení názorů ostatních uživatelů připouštím, že film asi není pro každého a že já nejsem každý, tudíž že jsem neobjevila jeho kvality. Ale od toho se tu různé názory prezentují. (18.06.2008)

Může Takeši utéct před Kitanem? Neboli může nějaká z postav ztvárněných Kitanem skončit jinak než, jak mu to diktuje publikum? Z režisérovy trilogie sebereflexivních snímků jednoznačně nejsofistikovanější i nejkomplexnější buleska staví na tom, že namísto doslovnosti i de facto tradiční lineární naraci ve "Sláva režisérovi!" a "Achiles a želva" uplatňuje snovou logiku a zdánlivě zcela rozpadlé vyprávění. ve skutečnosti ale "Takeshis'" jsou precizně promyšlený systém, který lze popsat linii smotanou do šroubovice, jejíž závity jsou navíc propojeny moty (jako v případě DNA) v podobě pitoreskních figurek z Kitanovy předchozí tvorby potažmo jeho Takeši gundan (spolek varietních umělců různorodých talentů spolupracující s Kitanem). To vše jako sen kitana o sobě jako jiném člověku, který, ale přesto nedokáže uniknout své filmové personě a jehož diváci (personifikovaní ve skvělé figuře žlučovitě zlomyslné báby) nenechají dělat nic, co by narušovalo jejich očekávání. A k tomu všemu jako šťavnatý bonbónek naprosto famózní role pro Susumu Teradžimu. (11.04.2012)

Tak nevím co o novém Kitanovi mam myslet. Musím použít staré dobré klišé, že opravdu nevím co tím chtěl mistr říci, je to takový ten nepochopitelný snový (jak říká tombac) mišmaš. Obsahuje několik opravdu vtipných (konkursy jsou opravdu skvělé) a překvapivých (třeba jedoucí "vlak") scén a výborných nápadů, které se ovšem často opakují a poněkolikáté již nejsou zajímavé. Jinak Takeshi je ve své dvojroli samozřejmě skvělý, jenom doufám, že nezačal brát drogy a nebude točit takové filmy pořád:-) (26.03.2006)