Takeshis'

Nebudu přemítat nad tím, co touto podivností Takeshi vlastně myslel. To tu koneckonců udělají jiní. Jen dodám, že z posledního Kitanova filmu jsem poněkud rozčarován. Zajímavý koncept dvojrole filmové hvězdy, které si všichni klaní, a losera, prodávajícího v malém obchůdku, do něhož si každý kopne, byl ve výsledku potlačen nevyrovnaností, zdlouhavostí některých scén a Kitanovým manýrismem. Takeshi by si měl uvědomit, že opakovaný vtip přestává být vtipem.. Z černého koně Febia se nakonec vyklubal rozpačitý mišmaš, z kterého si budu pamatovat snad jen strhující stepařskou exhibici a humorné scénky z konkursu. Asi mě tu přívrženci japonského hereckého a režisérského mistra stáhnou z kůže, ale ze 3 hvězdiček neuhnu ani o píď. (25.03.2006)

Z posledních filmů božského Takeshiho jsem začínal mít dojem, že začíná být strašně sebestředný a namyšlený. Tento film to naplno dokazuje a pro nejaponského diváka, který celou jeho tvorbu neviděl třikrát to je dost těžké dílko. Musíte aspoň trochu Takeshiho znát. Přesto je pro mě stále na co se dívat a nad některými nápady žasnu pořád dokola. (31.07.2006)

Může Takeši utéct před Kitanem? Neboli může nějaká z postav ztvárněných Kitanem skončit jinak než, jak mu to diktuje publikum? Z režisérovy trilogie sebereflexivních snímků jednoznačně nejsofistikovanější i nejkomplexnější buleska staví na tom, že namísto doslovnosti i de facto tradiční lineární naraci ve "Sláva režisérovi!" a "Achiles a želva" uplatňuje snovou logiku a zdánlivě zcela rozpadlé vyprávění. ve skutečnosti ale "Takeshis'" jsou precizně promyšlený systém, který lze popsat linii smotanou do šroubovice, jejíž závity jsou navíc propojeny moty (jako v případě DNA) v podobě pitoreskních figurek z Kitanovy předchozí tvorby potažmo jeho Takeši gundan (spolek varietních umělců různorodých talentů spolupracující s Kitanem). To vše jako sen kitana o sobě jako jiném člověku, který, ale přesto nedokáže uniknout své filmové personě a jehož diváci (personifikovaní ve skvělé figuře žlučovitě zlomyslné báby) nenechají dělat nic, co by narušovalo jejich očekávání. A k tomu všemu jako šťavnatý bonbónek naprosto famózní role pro Susumu Teradžimu. (11.04.2012)

Tohle bylo poprvé, kdy jsem film fakt nepochopila. Hleděla jsem na to sice se zaujetím, ale měla jsem z toho pěkný maglajz v hlavě. Říkám si "Co to...co to sakra je? Co to má být?" Na jednu stranu to byl zajímavý výlet do autorovi mysli, snad i života nebo co, ale já jsem to fakt nepochopila. Teď poněkud pochybuji o své inteligenci. o_O Každopádně některé momenty byly až směšně absurdní, humor tomu nechyběl..i když byl podivný a nepochopitelný. Možná se mi jenom zdálo, že jsem se na to dívala...já fakt nevím. Nejspíš se na to budu muset podívat ještě jednou. (11.08.2014)

Čistý exhibicionismus bez hlubšího smyslu. Takešimu Kitanovi nelze upřít neobyčejně svérázný smysl pro humor, leč jeho příběh postrádá nosnou dějovou linii, která by ho někam dovedla. Některé scénky jsou mně svou absurditou a scestným humorem hodně blízké, dokonce mi svým stylem (byť VELICE vzdáleně) připomínají "Muže z Acapulca" (1973) s Jean-Paul Belmondem v hlavní roli - ale ve výsledku se dostavilo neurčité zklamání, které při nejlepší vůli nemůžu označit jako lehké. Možná proto, že jsem čekala finále, které mě ohromí, díky kterému do sebe všechny dílky skládačky bez problémů zapadnou - a namísto toho se mi dostalo pointy jen velice nedomrlé ... 2,5* ... P.S.: Možná u mě hraje roli neznalost - nemám z čeho vycházet, protože ze všech filmů, které Takeši Kitano režíroval, jsem prozatím viděla jenom snímek "Samuraj" (2003). Přesto si za svým hodnocením stojím - a přeju vám hezké sny ... pokud možno na hony vzdálené snům pokladního Kitana - nebo režiséra Kitana ... myslím, že to vyjde nastejno. (24.11.2014)