Takeshis'

90% - Surrealistická sebereflexe s názvem Takeshis´ je beze sporu Kitanovým nejsložitějším filmem. Při jeho shlédnutí určitě snadno ztratí orientaci každý, kdo japonského génia nezná. Znalost jeho předchozích filmů, stejně tak jako Takeshi´s Castle (a podobných shows), je pro požitek z Takeshis´ asi nezbytným předpokladem. Dokonce i já sám jsem celkem dlouho nad tímto filmem nechápavě kroutil hlavou, ale konec mým míněním tak otřásl, že jsem neodolal, a prohlédl si to celé znovu. Pochopil jsem, že vše, co mi přišlo prve jako bezúčelné střílení, či tancování je vlastně dokonalou studií sebe sama coby člověka, jehož dílo má vliv nejen na lidi okolo, ale i na něj samotného, a především na to, co od něj společnost dále očekává. Jistá paralela s Felliniho 8 1/2 tu skutečně je. Scéna se spojeneckým vojákem pak orámuje Takeshis´ jako memento toho OPRAVDOVÉHO střílení. Mnoho alegorií a symbolů (např. barvy pistolí, vlasů, nebo opětovné znění textu , či zjevování se postav) zde dělá z celého filmu velké puzzle podobné filmovému plakátu Takeshis´. Podle mého názoru složité, a krásné puzzle. (23.04.2006)

Kitano vzal všechno, co ho napadlo a to dal do filmu. A proložil to zabíjením. Mimochodem řemeslně hezky zvládnutým zabíjením. Ale smysl to nedávalo. Jo, bylo to svým způsobem zajímavý, místama vtipný, místama vripný. Asi si dost dělal prdel sám ze sebe. Nevím, co tím chtěl jakuza básník říct. Každopádně Kitanovi to s bouchačkou v ruce sluší (na rozdíl od té růžové košile se zelenejma flekama). (08.08.2008)

Nebudu přemítat nad tím, co touto podivností Takeshi vlastně myslel. To tu koneckonců udělají jiní. Jen dodám, že z posledního Kitanova filmu jsem poněkud rozčarován. Zajímavý koncept dvojrole filmové hvězdy, které si všichni klaní, a losera, prodávajícího v malém obchůdku, do něhož si každý kopne, byl ve výsledku potlačen nevyrovnaností, zdlouhavostí některých scén a Kitanovým manýrismem. Takeshi by si měl uvědomit, že opakovaný vtip přestává být vtipem.. Z černého koně Febia se nakonec vyklubal rozpačitý mišmaš, z kterého si budu pamatovat snad jen strhující stepařskou exhibici a humorné scénky z konkursu. Asi mě tu přívrženci japonského hereckého a režisérského mistra stáhnou z kůže, ale ze 3 hvězdiček neuhnu ani o píď. (25.03.2006)

Rafinovaná dekonstrukce a rozborka s autodestrukčními tendencemi-aneb-Stylová autobiografie ve snovém světě.. Kitano medituje nad vlastní slávou, nad lidmi, kteří jej obklopují, nad tím jak moc jej tihle lidi vysávají(či obohacují)a jak moc vysává(či obohacuje)on je, nad rutinou showbyznysu, nad tím, co by dělal, kdyby neměl-vedle talentu-trochu štěstí,..a nad tím(a to vnímám jako jedno z hlavních témat) jestli je tím drsným, chladným a nekompromisním jakuzákem, nebo kašparem, který si vždy udělá prdel ze všeho a který by se pro pobavení lidí roztrhal......... Jeho jakuzácké JÁ nebojácně testuje, kam až může zajít, jak moc může být jeho film nečitelný, dadaistický, zašifrovaný aby mu to ještě prošlo(je to přece Mistr Kitano) a jeho klaunské JÁ mu celý tenhle odvážný projekt podvratně podkopává a dělá z něj taškařici, která si dělá dobrý den úplně ze všech-nakonec i z toho drsného pistolníka......Paráda...... Z hlediska stravitelnosti pro běžného diváka, za 3. Z hlediska zábavnosti, silné 4. Z hlediska významu v rámci Kitanovy tvorby(jako vodítko pro lepší dokreslení Takeshiho osobnosti), jasných 5. (24.02.2013)

Ani po třetím kouknutí to prostě nemůžem dostat nad *** :). Před tímto posledním kouknutím ještě pro jistotu bylo koukání na všechny takešiho filmy co máme doma, ale prostě i tak je to jen nesouvislá změť scének odkazujících na všechno možné, pochopitelně většinou na tvorbu Takešiho Kitana a to nejen pokud jde o filmy, které režíroval, ale odkazuje taky na cokoli čím se zabýval, takže se začíná od Veselých vánoc pana Lawrence a pak se skáče přes úplně všechno. Stepující tanečníci, kluk převlečený za gejšu, jakuzáci, klauni, housenky, protivná "manželka", sumisti z takešiho hradu atd. atd. Všechny tyhle scénky nebo klidně i úplně nesouvislé sekundové záběry odvolávající se k něčemu kitanovskému jsou na sebe naplácané jen tak jak si Takeši asi vzpomínal na svou kariéru s kamarádama u piva a podle toho to vypadá i dál, protože čím víc piv, tím víc housenek a větší zmatek. Některé scénky jsou vážně moc vtipné, i když jsou úplně absurdní, nevztahují se k žádnému ději a samy jsou klidně bezdějové. Jiné ale jsou taková natáhlá nuda a to platí pro velkou část druhé poloviny filmu, která je fakt táhlá a dochází v ní nápady a nějaká vtipná rozsekávka přijde jenom zřídka. Takeši si tu prostě dělá legraci z vlastní tvorby, z kinematografie a zábavního průmyslu, dělá si legraci ze stereotypů v určitých žánrech, ale nejvíc ze všeho si dělá legraci z diváků asi jako když klaun promluví takešiho hlasem že "co na mě tak civíte? myslíte že mě tahle práce baví?" :). Pro diváka, co nezná Takešiho filmy je to naprosto nekoukatelné, přinejmenším ne za střízliva, a pro ty, co znají jen jeho režijní tvorbu je to pořád málo pochopitelné a pro ty, co znají všechno od 2beatu přes takešiho hrad až po Zatoičiho je to nepochopitelné stejně, protože to ani nemá dávat smysl ale jen připomínat a parodovat vlastnoručně vybraný Kitanův best of :). (21.12.2010)