Cesta do New Yorku

Kto má rád hudbu a rozprávky, ten nemôže byť Cestou do New Yorku sklamaný. Film má všetky atribúty, ktoré rozprávka má mať. Krásnu Lylu, ktorej otec bráni v spoločnom šťastí s Louisom, malého hudobného génia Evana hľadajúceho svojich rodičov, parazitujúceho Maxwella i jednoduchý dojímavý príbeh nezadržateľne spejúci k happy endu. Hudba je výborná, Freddie Highmore presvedčivý, o gýč nejde, pretože film nič nepredstiera, tak prečo odo mňa pomerne nízke hodnotenie? Iba preto, že aj rozprávka musí mať svoju logiku a svoju mieru uveriteľnosti. Ak nemá, potom sú problémy s určením cieľovej skupiny, ktorej je určená. (04.10.2012)

Freddie Highmore a Jonathan Meyers. Oni sou prostě úžasný. Pokaždý mě dostanou. Svym projevem, svou přirozeností, svym kouzlem. Krásnej příběh postavenej na hudbě a na její geniálnosti. Teď je otázka, co s těma nelogičnostma, kterejch tam pár bylo. Ale dejme tomu, protože snít přece můžem, měli bysme a logiku v tom hledat taky furt nemusíme. (04.09.2009)

Ja som sa na to díval len aby som to zhatil, samozrejme nikdy sa nenechám uniesť publikom nooo nebolo to až tak zlé, ako som čakal. Môj predpoklad... "romanticko - naivná kolika, tlačiaca presne na ten stupeň, ktorý prinutí Vaše telo potiť sa a utekať..." Nestalo sa tak, celkom únosná miera estrogénu, miesami presladená no 6/10 nech nežerem. (21.05.2011)

Pokus o novodobou pohádku, kde roli magie a osudu supluje hudba ve všech svých podobách. V zásadě není nic špatně krom jednoho detailu; (kýčovitá) dojemnost je chtěná a nikoli přirozená. Režisérka ji nátlakově valí horem spodem, každou vteřinu stopáže i jedno každé okénko filmového pásu. Je to jako by vám držela nůž pod krkem a pokud se nebudete dojímat, tak... No, má to přesně opačný efekt a místo dojetí se dostavila upřímná nenávist. Ve výsledku to tedy zafungovalo přesně jak mělo. Vyvolalo to ve mě emoční odezvu (jakkoli zcela jinou než-li zamýšlenou) a to se podaří máločemu. (16.12.2012)

Tak asi takhle… Vím, že na romantickou noc s panem osudovým se nezapomíná, přesto neznám ženu, která by v naprostém osamění strávila následujících deset let. Vím, že dítě, které v životě nevidělo klavír, za něj nesedne se správným držením zápěstí a ukázkovým prstokladem. Vím, že po několikaleté pauze není nikdo schopen nastoupit na pódium a podat vynikající výkon. Ano. To všechno vím. Scénáristé hulili buď málo, nebo moc. Ale ono je to v podstatě jedno, neb se to přes všechny nedostatky překvapivě povedlo! Tedy v rámci žánru „kouzelná pohádka“. Zbavím-li svůj mozek myšlenek a přebytečných informací, nechám-li se unést nádhernou hudbou a odzbrojujícím úsměvem malého špunta, se slzou v oku budu sledovat sirotkovy nesmělé krůčky a z celého svého srdce mu přát, aby ho mamka s taťkou sevřeli v náruči… (26.11.2014)