Réžia:
Jiří MenzelScenár:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Aleš BřezinaHrajú:
Ivan Barnev, Oldřich Kaiser, Julia Jentsch, Zuzana Fialová, Milan Lasica, Marián Labuda st., Martin Huba, Josef Abrhám, Jiří Lábus, Jaromír Dulava (viac)VOD (5)
Obsahy(1)
Ústrednou témou filmovej adaptácie slávneho Hrabalovho románu je životná cesta čašníka, neskôr hoteliera a nakoniec cestára v čase politických zvratov v prvej polovici dvadsiateho storočia. Jan Dítě (od 18 do 38 rokov Ivan Barnev, potom Oldřich Kaiser), lebo o ňom je reč, niekoľkokrát v živote pocíti, ako ním druhí opovrhujú - nielen pre malý vzrast a to, že vyrastal ako odložené dieťa, ale tiež pre sympatie k Nemcom a pre svojskú životnú filozofiu. Nikdy však nezatrpkol, neživil v sebe nenávisť a nechcel sa pomstiť. Má totiž svoje sny! Túži po bohatstve, uznaní vo svojej profesii, po milujúcej žene... A hoci sa mu všetkého dostáva, je to len nakrátko - nie je totiž uznaný ani ako árijec, ani ako milionár... (TV Doma)
(viac)Videá (4)
Recenzie (830)
Navzdory přítomnosti velké spousty záběrů, které jsou již, spíše než záběrem, samostatným uměleckým dílem, i několika scénám, které mají poměrně značnou udérnost a hloubku (ale většinou vyšumí do ztracena, např. Útěk za deportačním vagónem) působí nový Menzelův film až příliš sterilně, nevýrazně, mdle. Velmi nesympatický hlavní hrdina, navíc odporně nadabovaný, je zcela nepoužitelný, má-li se s ním divák ztotožnit, u tohoto druhu filmu je tento aspekt zcela zásadní a pokud film zklamal v něm, zklamal ve všem. (Marná) snaha o komické momenty, zachycující bohaté muže, užívající si se sličnými slečnami, zrychlené záběry, i zjevfení Hitlerovy hlavy.. to vše jsou naprosto trestuhodně nevyužíté scény, a v paměti vám po skončení filmu zůstane tak maximálně několik krásných žen, zajímavá hudba, skvělý Huba, Lasica, Kaiser a především božský Marián Labuda. A šíleně křivý nos Ivana Barneva. ()
Já vím, nejsou to "Ostře sledované vlaky" ani "Postřižiny", ale já mám Menzelovu poetiku, ze které láska k filmu přímo srší, prostě ráda. Jeho nejnovější snímek má několik opravdu kouzelných a nezapomenutelných momentů - výstižnější by spíš bylo říct, že je z takových momentů poskládán, děj tu vůbec není podstatný. Hlavní je TEN feeling. A Barnev je coby Jan Dítě odzbrojující, i když kolikrát zavrženíhodný, hrdina. ()
Tenhle Menzeluv film se rozhodne nemuze rovnat jeho drivejsim adaptacim Hrabala, proste uz to nema takovou atmosferu. Coz ovsem neznamena, ze by tu byla spatna atmosfera. Celej film je hezky vyvazenej a dobre se stridaj vtipne sceny s tema vaznejsima, ktere jsou hlavne v druhe polovine, kdyz prijdou nemci. Nejvetsi problem filmu je podle me to, ze je celej odvypravenej starym Janem Ditetem, tim, ze tu je prevazne jeho komentar tak prichazi spousta skvelejch hercu o moznost se projevit a i kdyz se tu sesla skutecne vyborna sestava, je to trochu skoda. Za coz ale taky trochu muze pribeh, kterej je v podstate tvorenej epizodama z Ditetovo zivota. Nicmene sceny se starym Ditetem jsou takovy prijemny a klidny a skvele zahrany Kaiserem. Zato Ivan Barnev je dost divnej, celej film ma stejnej vyraz, jakoby absolutne netusil, co ze to zrovna hraje a krom toho je jeho vyraz takovej uchylnej. Nicmene, ackoliv mi v traileru vadil, za chvilku jsem si na nej ve filmu zvyk a nakonec mi prisel docela fajn. Jen ten jeho dabing se vubec nepoved. K tomu si pripoctete peknou hudbu, super kameru s par hezky zvladnutejma trikovejma zaberama, spoustu skvelejch napadu a slusnou rezii - Menzel na to furt ma. Mozna, kdyby se na scenari podilel sam Hrabal, byl by vysledek jeste lepsi, ale i tak jsem byl spokojenej a rozhodne film muzu zaradit mezi jeden z nejlepsich soucasnejch ceskejch. ()
Těšil jsem se na tento snímek, nezapírám... Avšak po jeho zhlédnutí se dostavily rozporuplné pocity. Rozhodně to není špatný film a jsou mi cizí všechna ta ostentativní odpadová hodnocení, jež zavání zaujatostí a nepřípadným mudrováním. Ovšem není to ani film vynikající. Začněme od začátku: Kniha je kniha a film je film, proč se někdo mermomocí snaží tahle dvě média směšovat a porovnávat? Menzel sám v titulcích naznačoval cosi o motivech... Proto bych mu ani nevyčítal volbu I.Barneva do hlavní role. Moje představa o Dítětovi je sice jiná, ale je na režisérovi, jak nám jej vykreslí - Barnev mi proto tak moc nevadil, narozdíl od zpackaného dabingu. Co mi na filmu vadilo nejvíc, byla slabá návaznost jednotlivých epizod, celková roztříštěnost, pramenící ze scénáře, který Menzel neukočíroval. Vadila mi i přehnanost "sexuálních" scén, které by se daly podat na můj vkus mnohem vhodněji. Menzel nezapře svůj styl, z filmu je patrné to jeho obrušování drsného a syrového Hrabalova příběhu, ale to mu nemůžeme mít za zlé - je to jeho způsob vyprávění. Film má několik silných momentů, ale celkově jsem čekal víc. Pravda, větší zážitek to bude asi pro člověka neznalého předlohy, ale i tak jde o slušný snímek - 3 a 1/2 * P.S.: Když už bych se měl fakt pouštět na tenký led srovnávání, tak mnohem víc se mi líbila Krobotova a Oslzlého adaptace, kterou hráli v Národním v Praze s Martinem Preissem, Ondřejem Pavelkou a Josefem Somrem v hl. roli J. Dítěte, ale tenhle kus si odsouzení nezaslouží. ()
Neuvěřitelné se stalo skutkem a poprvé v životě ve mně Menzelova adaptace Hrabalovy předlohy zanechala hořkost, zklamání a rozčarování. Možná ne tak úplně zaslouženě, ale při vzpomínce na to, co dokázal Menzel natočit, mi tohle připadlo už jen jako výkřik do prázdna. Ne že by tu nebyly okamžiky hodné zapamatování, kdy je znát, co mohlo z tohohle snímku být (běh za vlakem, výstup pana Skřivánka a německého hosta) a herci, kteří dokázali vdechnout svým postavám život (zcela po zásluze oceněný Martin Huba, Milan Lasica a Oldřich Kaiser). Ale na přebití absence atmosféry a životnosti a naopak nadbytek záběrů výplodů kulinářského umění a odhalených těl, která ve mně zanechala podezření, že Menzel k stáru propadl voyeurství, to nestačilo. Bohužel. ()
Galéria (63)
Zaujímavosti (37)
- Film byl vyslaný kandidovat na Cenu Akademie (Oscara) v kategorii nejlepší zahraniční film, ale nebyl nominován. (Gypaetus)
- Kameraman filmu Jaromír Šofr získal výroční cenu Asociace kameramanů za rok 2006. (Mertax)
- Habešského císaře hrála ve skutečnosti žena, americká zpěvačka a herečka Tonya Graves. (Reyak)
Reklama