Východ-Západ

Mimořádně zajímavý film. Nestává se mi to při sledování filmů často, ale v tomto případě jsem se nechal zcela vtáhnout do děje. Zážitek přímo strhující. Snímek je natočen tak, že i když víte, jak vše dopadne, hravě se dokážete na něj podívat i několikrát za sebou. Kdo však čeká nějakou levnou podívanou, u které bude moct dělat ještě něco jiného, tak ten z filmu nic mít nebude. Sledování vyžaduje celého člověka! (27.09.2008)

Slabší odliatok režisérovho Indochine v duchu priamočiareho melodramaticky-vydieračského ťahu na bránku cien Akadémie. Konvenčný, držiaci sa tradičných zaužívaných postupov, striktne príkladný následník veľkých filmových príbehov. Tento krát mi to pri stabilnej rytmike, realistickej stopáži a oporných bodoch v hereckých výkonoch vlastne až tak neprekážalo - Wargnier má cit pre tieto dramatické postupy a prácu s príbehom v krvi a špičková kamera Laurenta Dailland u mňa zožala najmä v záberoch na morskej hladine fenomenálny úspech. Niektoré myšlienky postáv pôsobia spätne naivne, ale budiž. V našich zemepisných šírkach má navyše pre mladšiu generáciu vidieť tento film jasný význam. 70% (15.07.2014)

Regis Wargnier je taký francúzsky David Lean. Že bol jeho hlavným režisérskym vzorom, na to by som vsadil DVD Doktora Živaga. Veľká láska, milostný trojuholník, umne vykreslená atmosféra krajiny, v ktorej sa dej odohráva, melodramatická hudba, obetavý pohľadný manžel, proste podobný prípad ako Indočína. Štandartne akademicky natočený historický film, ktorý vzhľadom na svoju triezvu dĺžku ale nemá kedy začať nudiť a pre našinca má špeciálne body navyše. Len škoda, že ten francúzsky svet, o ktorom sa tu len hovorí, je vykresľovaný ako z inej planéty, ako svet bez problémov a ten, v ktorom sa manželia ocitli, ako svet bez nádeje na normálny život. Vyniká tým ale konflikt, takže z filmového hľadiska je to v poriadku. Pre mňa je forma filmu jasným ťahom na bránku akademicky zmýšľajúcich divákov. Oleg Menšikov bude v Rusku asi veľký sexuálny symbol. 70%. (03.08.2013)

Před mým komentářem tento film, natočený podle skutečného příběhu, tady komentovalo pouze 9 uživatelů (počítám-li i technické údaje od Houdiniho a Danečka), hodnotilo 140. Přitom je to film, který bere dech. Základním symbolem je voda. Její nekonečnost proráží příď lodi už při počátečních titulcích. Ubíjející stereotyp při plaveckém tréninku zároveň dává naději svobody - možnost útěku při sportovní akci. Kontrast bazénového zázemí a nadšeného tréninku v jezeře - teplá voda v bazénu x chladným vztahům na jedné straně a studená venkovní voda x vřelým vztahům. Nedostatek vody zobrazuje sovětskou socialistickou každodennost v nájemním domě - pokoje i užívání vody na příděl. A souboj s otevřenou mořskou vodou při útěku = plavání za svobodou, která má mnohem větší cenu než všechny medaile. Film řeší hrůznou komunistickou sovětskou politiku, která rozděluje lidi, poznamenává jejich osudy. Už při návratu domů rozehrává Alexej Golovin karetní hru s pasy. Trumfy ovšem nedrží sympatický lékař vyznávající se z lásky ke své francouzské ženě Marii, ale všemocná strana. Ta sama určuje pravidla a z lidí dělá loutky. Při výstupu z lodi v přístavu se po zastřelení jednoho z navrátilců rozsvítí světlo a film začíná... Ještě že byly takové víly, jakou zahrála Catherine Deneuve. Nedabovaná verze: zde (08.07.2008)

Pomocná ruka v exilu nesvobodného bytí. Statečná srdce, obětavost, nesobeckost, touha nevzdávat se a přemoci okovy oné ideologické konformní moci. Slzy přítomnosti prosluněné kratičkým milostným vzplanutím, s nadějným cílem blýskání se na lepší časy, ve svobodném království budoucnosti. Sugestivně pravdivé, psychologicky košaté, herecky vytříbené. (05.08.2013)