Východ-Západ

Dobře zvolená zápletka, dobře zvolené herecké obsazení. Zpočátku film působil sympaticky evropsky, ale postupem gradujícího děje se čím dál více měnil v klasický snímek hollywoodského ražení s nezbytnou dávkou sentimentu a divácky vděčných scén. Na druhou stranu však díky tomu má film docela rychlý spád a rozhodně působí nenásilně. V tomto případě je tedy nominace na Oscara očekávaná, ale rovněž můžu říct, že zasloužená. (30.10.2007)

Velice silný film. Měl by ho vidět každý z místních rusofilů a tzv. páté kolony. Jenže ono jim vlastně stejně nic nedojde, takže to jsou jen takové tužby a přání, že někdo někdy možná zmoudří. Já jim nevěřím a věřit nebudu. Stále jsme na jejich jídelním lístku. Sandrine uvěřila a viděla co je život v zemi, kde zítra znamená dneska. Pro Francouzsku to musel být kulturní šok. Prvotní omluvy poměrů, že to válka a že se vše časem zlepší vystřídala jistotota, že to jsou jen lži a posléze i strach. Ona šla do Ruska dobrovolně. byly věak tisíce jiných, které z osvobozených území (i z ČSR) Smerž a NKVD odvlekla od rodin, nebo i s nimi občanství neobčanství. Kdo by se postavil osvoboditelům? Nikdo a tak ro Rusákům téměř vždy procházelo. Lidé totiž mizeli zničehonic bez rozruchu. V tom byli Rusové dobří. Jednotky jak táhly osvobozenou Evropou už měly v rukou seznamy těch, co z jakýchkoliv důvodů emigrovali do demokratických zemí ze Stalinovy říše zla a smrti. Daleko na východě na Sibiři či na ostrovech pak za tuto snahu - žít lidsky platili strašlivou daň, většina tu největší. Sandrine naštěstí měla kliku i víru ve zlepšení a naděje, to je sakra mocný životabudič. Více neprozradím, snad jen - nutno vidět! * * * * * * (29.02.2016)

Nádherný a bolestivý příběh... Je třeba vidět, slova nestačí... My, kdo jsme tu dobu nezažili, můžeme jen stěží vynášet soudy nad chováním jednostlivých aktérů (reálných lidí té doby)... Jen je dobré si uvědomit, jak moc je třeba si vážit svobody slova, i když právě v dobách velké nesvodody a nejistoty se stvrzovala ta nejpevnější přátelství... (04.08.2013)

Naivita z filmu smrdí na míle daleko. Nevím, jaké to pro bylo pro Olega Menšikova točit tento film, když točí vlastně o tom, jak jeho země s psychologií sobě vlastní ničí s příchodem komunistů jednoho Rusa za druhým. Ten návrat, ten byl opravdu jak z pohádky jak Ivan šel do gulagu pro Nastěnku a cestou potkal, pozdravil Stalina…a už tam nedošel. Hodně drsné a nekompromisní. K tomu vyprávěné z období několika let, kde se různorodě mění názory a myšlenky a celkově to hodně slušně evokuje tu hroznou dobu, která po roce 1946 v tehdejším Sovětském svazu vznikala. (07.07.2021)

,,MILÍ SOUDRUZI. VÍTEJTE V NAŠÍ SOVĚTSKÉ VLASTI...VÍTĚZNÉM NÁRODĚ, KDE PROVÁZENI SOUDRUHEM STALINEM, MOUDRÝM MEZI MOUDRÝMI,ŽIJÍ VŠICHNI LIDÉ JAKO JEDNA RODINA, SJEDNOCENI A ŠŤASTNI“..... /// To si děláte prdel - řekla by osoba neznalá poměrů. Nedělaj, i když bych uvítal nějaký OPRAVDOVSKÝ historický odkazy a souvislosti. ,,TAK JAK SE TI TU LÍBÍ?“ (...to si snad děláš prdel!) I na člověka, kterej tam tak nějak vyrůstal (za tuto fabulaci se omlouvám všem politickejm vězňům) je to celkem hustý. ,,KAŽDÝ VĚZENÍ MÁ CESTU VEN!“ (..ty krávo, seš v Rusku a ne na Riviéře…). Manžílek zjišťuje, že když chceš s vlky žíti.... a ta tvrdohlavá Francouzska nedokáže pochopit, že ,,báťuška“ Stalin...co vám mám povídat, dobře se na to čumí. Obrazy ze života. Zkurvenýho života plnýho odolnosti, snahy a nutnosti se adaptovat, ale hlavně PŘEŽÍT. Osudy lidí, který nemaj na vybranou, jejich vztahy, do toho komančové, snaha zdrhnout – dost dramatickejch situací na jeden film - evropskej film, do kterýho našroubovali hollywoodský prvky a (já říkám) i díky nim sem seděl a nedutal. Jako ruskej člověk. A ta láska? To by zase mohli žrát Francouzi. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Čumím jen na filmy plný Aleksandrovců. 2.) Je fajn vidět zdrhat komančům někoho jinýho, než Čechy. 3.) ,,Ja ljublju těbja“ Sergej Bobrov jr. ,,Je ťaime“ Sandrine Bonnaire. 4.) Thx za titule ,,kh.snorlax“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ *** (14.07.2012)