Bytosti

"ROZKLAD JE V NAŠICH SRDCÍCH, POTRAVA PRO ZLO JE VŠUDE." Trošku úlet v rámci "diktátu" nové francouzské vlny. Catherine Deneuve to tu velice sluší, je nádherná, svou němou roli sehrála dle předpokladů, na druhou stranu Michel Piccoli moc ze svého rejstříku neukazuje a pokud lze jeho výkon počastovat nějakým výrazem, nazval bych ho bezradným. A vlastně se mu mnoho nedivím, co tohle vlastně bylo? Fantasy s přesahem? Nadpřirozený mechanismus snímku dnes působí strašně naivně, a abych řekl pravdu, nevěřím, že tomu někdy bylo jinak. 40% (27.04.2024)

Zaujímavý experiment francúzskej novej vlny, ktorý môže byť pre vás filmom o smútku zo straty a neschopnosti sa s ňou vyrovnať, o mužskej dominancii nad ženami, či komplikovanosti partnerských vzťahov vo všeobecnosti, prípadne iba naratívnou skladačkou, alebo čím vlastne chcete. Bytosti začnú byť skutočne zaujímavé až začiatkom osudovej hry v polovici stopáže, tak trochu pripomínajúcej šach so smrťou v Siedmej pečati, ale zase nie príliš. Môže sa tak stať, že ak si vás film nezíska po rozpačitej prvej polhodine, tak to s ním aj rýchlo vzdáte. Takto využitý kontrast čiernobielej a červenej farby pôsobí dnes už trochu naivne. 70% (29.08.2023)

Už su starý na tyto přesymbolizované výjevy, kde si vlastně sám můžu vybrat, jak to paní režisérka myslela a co chtěla říct, protože je zde vše, samé náznaky, různé možnosti interpretace, a do toho otravná, ukňučená hudba. Ani se nedivím, že film u diváků propadl, protože není ani poetický, ani pohádkový, spíše pěkně vychcaný. Dejme tomu, že budu mít dvě tři témata, a nebudu vědět, jak je uchopit, a už vůbec mi nepůjde vymyslet děj. Tak prostě nahodím různé postavy, hru Boha v kostky, do záběrů ostrova a okolí a interiérů nacpu plno symbolizujících záběrů jako kraby, kapesníčky, koně, knihy apod. a nechám diváka, ať si z toho eintopfu vybere sám, co chce. (12.08.2019)

Divný film. Rada by som poskytla sofistikovanejší pohľad, ale divný je asi najvýstižnejšie slovo, ktoré ma napadá. Nápad je veľmi zaujímavý, vizuálna stránka vynikajúca, i inšpirácia Bergmanom je zjavná, no postavy mi neprišli dostatočne príťažlivé na to, aby som sa zaujímala, čo sa s nimi nakoniec stane. Som si vedomá, že mnoho vecí a symbolov mi uniklo ale *mierny spoiler* nevyužitá nemá krásna Catherine, v každom zábere meniaca sa Piccoliho jazva, a ten záver, mi nedovolia dať viac ako 3*. (10.11.2015)

“Do you remember the story of Philomel who is raped and then has her tongue ripped out by the rapist so that she can never tell? I believe in fiction and the power of stories because that way we speak in tongues. We are not silenced. All of us, when in deep trauma, find we hesitate, we stammer; there are long pauses in our speech. The thing is stuck. We get our language back through the language of others. We can turn to the poem. We can open the book. Somebody has been there for us and deep-dived the words. I needed words because unhappy families are conspiracies of silence. The one who breaks the silence is never forgiven. He or she has to learn to forgive him or herself.” Jeanette Winterson, Why Be Happy When You Could Be Normal? (06.03.2014)