Agrese

Nepredvídateľný, skoro každou ďaľšou scénou a prudkými zmenami ich nálad prekvapujúci, skvele napísaný thriller s chvíľami až príliš ujetými momentmi v hudobnom podmaze, hereckom prejave a dialógoch. Tie ostatne okamžite prezrádzajú spisovateľskú ruku, vybrúsené, nápadité, na často až dosť uletené detaily zamerané, ale vždy zaujímavo posúvajúce dej. Najvzrušujúcejšia je ale tá trvalá nejednoznačnosť v ponímaní dobra a zla, ktorá pretrváva aj po odhalení vskutku vypointovanej pointy a stále akoby ďalej pátra v hlbinách ľudskej duše, odkiaľ vytryskáva praveká agresivita. V americkom filme by ma takáto neistota a nečiernobielosť šokovala omnoho viac. PRIANIE SMRTI, ktoré viacerí považujú za predobraz AGRESIE je proti tomu jasne rozčlenené a yankeeovsky správňácke, čiernobielo primitívne. (28.11.2017)

Přání smíchu. Paulovi nejbližší jsou sice zavražděni, ale ho to tankuje asi tak, jako by mu někdo na jeho kombíku Volvo promáčkl blatník. Trintignantův podivný projev, střelená švagrová Deneuve, pár vteřinový štěk ucha Daniela Auteuila a při honičce hudba ve stylu Jestli se rozzlobíme, budeme zlí (takže vlastně agrese). Pirès to sice od úvodního konfliktu kočíroval „no reason“ směrem, ale bylo to jakýmsi zvráceným způsobem zábavné.. (25.03.2019)

Třetí hvězdičku zachránil až překvapivý závěr, kdy byl odhalen pravý vrah. Na druhé straně zase poselství, v němž se de facto obhajovalo výtržnictví motorkářů, muselo poněkud zklamat, i když - přiznejme si - samotná povaha Paulova byla dost svérázná a způsob, jakým řešil nebezpečí, které číhalo v okamžiku útoku motorkářů, byl nesmyslný a provokativní, takže si dost zavinil sám. Jinak byl film dost fádní, řada scén byla zbytečně zdlouhavá, ba i zbytečná, zdálo se, že bylo třeba dát dost prostoru umění kaskadéru, ostatně honičky ve francouzském filmu 60. a 70. let byly velmi časté a byly i rysem francouzského filmu té doby. Deneuveovou mám jako herečku rád, ale zde také vyznělo její herectví naprázdno. To snad nejlepší byl onen vrah - Claude Brasseur. (28.11.2017)

Zajímavý námět, kterému bohužel dost chybělo k dokonalosti a myslím, že to byla škoda. Především hudba byla v mnoha místech přímo příšerná. Příběhy mužů či žen, beroucí spravedlnost do vlastních rukou, není právě revoluční téma a závěr většinou bývá klišovitě stejný nebo dost podobný. Nicméně lze dobře sledovat proměnu charakteru Paula (J.-L. Trintignant), od spokojeného otce rodiny po zuřivého a agresivního muže, jehož jedinou myšlenkou je pomsta. Závěr filmu Agrese přináší zajímavé rozuzlení. (20.11.2009)

Agrese není nic jiného než francouzská odpověď na o rok starší americkou klasiku Death Wish, obohacená o vnady Catherine Deneuve a o přihlouplý twist na konci. Ovšem z velké míry ochuzená o atmosféru a o sympatického tahouna v hlavní roli, jakým byl Charlie Bronson. Zpracovává téma, jež bylo na filmové plátno převedeno mnohokrát a mnohdy lépe. Toto provedení značně pokulhává. (27.11.2017)