8 žien

Tak trošku jako 12 rozzlobených mužů, jen v ženském podání a nemůžu, než být velmi spokojený. Scénaristické obraty někdy opravdu hodné vyznamenání, skvělé herecké osmero a brilantní hříčka slovních výměn a vzájemného ovlivňování. Chvílema jsem fakt ani nevěřil, co všechno se tam děje, protože to, co slyšíte v jedné minutě, je v té drůhe vyvráceno, nebo zpochybněno jinou postavou a to velmi rázně. Ženy jsou prostě intrikářky a na tomto faktu scénarista/režisér postavil velmi strhující podívanou. PS: Po tom všem, co se tam odehrávalo, jsem v závěru snad i čekal, že jsou všechny lesby :-) (25.10.2013)

Vražedná kombinace (ne)umělce Ozona, divadelnosti a mnou nevyhledávaných, do sebe namixovaných žánrů krimi/muzikál mi před projekcí způsobila záchvat anxiety. Jenže to obsazení! Deneuve s Huppert jsou sázkou na jistotu a sledovat jejich um byla radost, Ledoyen se svými kostýmy nejlépe přizpůsobila barevné atmosféře snímku a hlavní perlou celé estrády se zcela nepochybně stala Louise v úchvatném provedení Béartové. Problém ovšem nastal s muzikálovými čísly, není horšího tanečníka než já, ovšem Deneuvové "šlapání zelí" se mi zdatně vyrovná, z Richardové vynucené homosexuální zpovědi (Ozóne, ty si nedáš pokoj!) mi bylo vyloženě šoufl, ostatní čísla byla velmi průměrná, do nadprůměru vystoupala jen živočišná Emmanuelle, jen její číslo mělo šmrnc. Co se týká scénáře, tak ten považuji za průměrný, tohle "christieovské" odhalování důkazů mi ani na papíře nic moc neříká a ve filmu to působilo strašně nahodile. Když se to hodilo, přišla některá z holek s "šokujícím odhalením" a indicií, bylo toho moc a mě to pak příliš nebaví. Závěrečnou pointu jsem neočekával, ale tušil jsem postavu, která ji bude mít na svědomí (nemohl to být nikdo jiný než ta nejméně výrazná). Jen nevím, jestli mě potěšila nebo naštvala. Vlastně mě asi ani příliš nezajímala a to je špatně. A i po tomto snímku si stojím za svým, že divadlo se na filmové plátno nehodí. Vidět holky na prkně, byl bych nadšenej, tahle...no průměr. Ale ještě se na to podívám. A s Tebou Ozone, se definitivně rozcházím. Nesedíme si. (18.04.2014)

Dlouho jsem měla u tohohle hereckého koncertu dam francouzského filmu jen 4 *. A to jen a jen kvůli tanečním kreacím Catherine Deneuve. Ale nakonec jsem její nemotornost kompletně přehodnotila, vždyť k její kráse, eleganci a šarmu, ještě umět tancovat .... tak to už by byl vrchol nespravedlnosti :-) . (11.01.2006)

Dobře promazaný stroječek měštáckého divadla zase jede na plné obrátky. Paříž se chce bavit a hýčká si své řemeslníky (Feydeau a spol.), kteří se naučí vařit podle osvědčeného receptu. Robert Thomas je spolehlivý autor divadelních detektivek a uspokojí jak paní učitelku, tak magistru z lékárny, paní doktorovou či paní starostovou - no prostě celou tu měšťáckou honoraci. Ozon se pak ve filmu snaží hrát s námi hru - já vím, že ta hra je blbá, nelogická a konec je jasný už na začátku, a proto použiji infantilní poetiku - ženy mají jasně vymezené barevné kostýmky, scéna je kýčovitá (vždyť jsou vánoce), všechno to se spojí s operetou a poetikou Moulin Rouge, vždyť to přece k měšťákům patří - a hlavně ať je to peprné, ať je tam ten sex, ať se dámy ve večerních šatech cudně červenají a pánové vědoucně pomrkávají. Nevím, zda se tímto kodem dá udělat z blbosti umění. Jistě, všechny herečky hrají skvěle, ale nepředvádějí nic než dobře zvládnuté řemeslo. Zahrát takovou roli by měla každá vystudovaná herečka. Od toho ty DAMU či JAMU jsou. A až zase bude mít ženská část souboru roupy, stačí nasadit Dům Bernardy Alby. Lorca nikdy nezklame. (03.11.2009)

Divadelní hry se jen ve velmi zřídkakdy povedou převést na plátno a stále bavit a to z jednoho prostého důvodu, jsou to totiž divadelní hry a nejsou připraveny tak, aby z nich mohl být slušný film. Když se o to někdo přece jen pokusí, zakopávají tyto filmy na několika zádrhelech: a to především na větším množství dialogů než celého děje a také na tom, že to co vás v divadle skvěle pobaví, ve filmu nefunguje, protože už jsme dávno odkojeni na něčem zdaleka jiném. Jelikož jsem u 8 žen dělala ještě milion různých věcí, posloužil mi film jako skvělá kulisa, na kterou jsem se nemusela nijak zvlášť soustředit a jen jsem sem tam pokukovala po očku na obrazovku a čekala z koho se nakonec vyklube vrah, ale běda, dívat se na ty hysterické ženy s absolutní soustředěností, nejspíš bych usnula, a to i přes to, jak jsou všechny úžasně talentované ( tak ať si seberou saky paky a uhánějí na Brodway na divadelnní prkna ). Nabízí se mi přirovnání s jedním stejně podobně laděným snímkem a tím je Gosford Park, od něhož jsem tenkrát také čekala příliš, nicméně nutno říct, že mě přece jen bavil o něco víc, než tenhle snímek. A jen tak mimochodem, ty úděsné muzikálové vložky mi rvali uši i přes sexy hrdelní francouštinu. Ten kdo první vymyslel, že procpe muzikál už i do filmu by měl být ještě dodneška mučen! (12.01.2006)