Adamove jablká

Naprosto absurdní a přitom velmi civilní kombinace všech druhů emocí, který se navíc dokážou protočit i během jediný scény a to není jediný čím mě film uzemnil. Další věc je, že o drtivé většině scén se může přemýšlet a dlouze diskutovat nad jejich interpretací. Poslouchat, koukat, myslet, to je to, co chce tenhle snímek po svým divákovi a za to nabízí lidskost, humor, inteligenci, emoce a to je zatraceně výhodnej byznys nemyslíte ? (18.10.2011)

Najväčšou devízou Adamových jabĺk je ich chytrý, premyslený scenár, ktorý je skvele vypointovaný. Je takým živým dôkazom, že dobrý film natočíte iba s dobrým scenárom a na realizovanie takého scenára treba aj dobrého režiséra. V Dánsku nie je iba Von Trier a Vitenberg, ale aj Jensen, takže bacha naňho. Severské komédie s rázovitými postavičkami sú presne môj šálok kávy, takže netradične pojaté Adamove jablká ma nemohli sklamať. (25.07.2012)

Kdepak, víra není slepá. Vidíte s ní velmi dobře, a nejlépe to, co vidět chcete.. Černé jako bible v hotelovém šuplíku, hořké jako dužina pihovitého jablka a iracionální jako nastavovat druhou tvář, když už jste o obě přišli. Není podstatné, jestli vás zkouší Bůh, anebo Satan, důležité je najít odpovědi a obstát.. (02.02.2021)

"Hajtla, pane faráři! Víte, že Bůh je v podstatě inoperabilní mozkový nádor?" Geniální hypotéza dotažená ad absurdum v elegantní konfrontaci dvou extrémistických protipólů. Takhle nějak by to znělo v ufonštině filmového teoretika. A já, jakožto blahoslavený, nenapravitelný romantik dodávám, že to bylo roztomilé pohlazení po penisu při večerním rozjímání nad Biblí u Hitlerova pomníčku. (04.10.2012)

"Zobou jabka, černou duši... krve kapka teče z uší." Pevnost naší víry, ať už jakékoli, třeba i k obrázku milovaného tatínka, starého Ády ("to není on, Hitler měl přece vousy"), nebo slepé víry v obornost psychiatrických posudků ("píšou tady, že jste zlý") se viklá a padá ze zdi, padá spolu s bílou kočkou, černým bubákem z rajského stromu sestřelenou, rozezvučí-li vaše srdce kostelní zvony, Ivanovýma bláznivýma rukama rozhoupané. Ochraňujme ďábla svého, neustále milosrdenstvím těžce zkoušeného, v dušich našich černých a zhýralých, oči před realitou zavírejme a ... modleme se. Jen pomni, člověče Boží, oběma rukama pak uši si přikrývej, aby z nich ni čůrek krve vytékati nezačal. A nikdy se neptej, komu zvoní trauma hrana, Tobě zvoní! Říkám to opravdu nerad, coby praktikující agnostik, ale Anders Thomas Jensen je Bůh! [...můj původní divnokoment z roku 2013, napsaný Adamem, ve finále podivným cherubínem, se nedochoval. Shořel po zásahu bleskem, za divoké bouře při druhém zhlédnutí]. (28.10.2022)