Adamove jablká

Dánských filmů jsem viděla už docela dost a většinou jsem byla nadšená, ale tohle bylo zatím moje největší zklamání v letošním roce. Možná jsem se až příliš těšila na tak vysoko hodnocený film navíc v čele s mým oblíbeným Madsem. Velmi netradiční černá komedie protkávaná hlavně hrubostí, krutostí a násilím opravdu není zrovna moje parketa. Takže od momentu sestřeléné kočky a havranů, zkopaného faráře a bandou prapodivných magorů jsem byla neskutečně zklamaná. Za mě osobně je to jasný odpad. (02.05.2013)

Adams aebler zcela naplňuje význam slova „tragikomedie“; obě složky jsou velmi výrazné, přesto spolu žijí v harmonii. Nejednou mi smíchy vyhrkly slzy do očí, přesto trvale přítomný opar absurdna ani smrtícím způsobem vypointované „kameňáky“ nijak nenarušují či nesnižují vážnost dramatické roviny, což je jev vskutku výjimečný. Žel vážná část otevírá pro film i jedinou z hlediska hodnocení nepříjemnou rovinu, kterou je rozpletení tragické zápletky. Hlavní postava (kněz Ivan) je po celý život stíhána řadou ran „osudu“ a evidentně stavěna do pozice biblického Joba. Adams aebler ovšem není tragédií křesťanskou, na kterou film mnohokrát explicitně odkazuje, není příběhem spravedlnosti Jobovy či Abrahámovy. Člověk je podroben zkoušce, ve které selže, přesto je odměnen. Dalo by se diskutovat, selhal-li až v okamžiku zřeknutí se Boha, nebo už na samém počátku tím, že si zakryl oči závojem, ale selhal. A získal vše. Není však ani tragédií antickou, v níž jsou principy „spravedlnosti“ světa mimo dosah lidského poznání a člověk je jim pouze vystaven. Je jakousi tragédií sui generis. Nabízí se, i vzhledem k původu na severu poněkud ironická interpretace, že je zde oním slitovným Bohem, sítí zachycující padající, sociální stát. Čím méně děláte, tím více dostanete. Konflikt byl zkrátka vyřešen mimo rámec soustavy, v níž se odehrál celý zápas. Je to jako kdyby si po hokejovém utkání oba týmy hodily o výsledek mincí. Přitom nejsilnější dramatické momenty – a že jich bylo požehnaně – vznikly právě díky onomu křesťanskému rozměru. Pak nutně vyvstává otázka, proč zde tento vůbec figuruje. Pokud filmu nedodává hloubku, tvoří pouze velmi efektní - a velmi povrchní - kulisy. Takže se cítím jako po onom důležitém derby, které sice bylo divácky atraktivní, leč výsledek byl posléze určen losem. A strhávám proto dvě hvězdy. (09.04.2008)

Statoil musí zemřít! Pořádně hutné drama, na jehož konci jsem se od srdce zasmál. Jakkoliv předchozí věta nedává smysl, je zcela na všech ostatních, kteří ještě Adamova jablka neviděli, aby se o kvalitách tohoto komediálního dramatu přesvědčili na vlastní oči. Jednoznačně nejkvalitnější snímek za velmi dlouhou dobu - všechny "pětihvězdičkové" filmy za posledních x měsíců si můžou dát pohov... Takový si z filmu odnáším pocit a doufám, že počet hodnocení se bude zvětšovat. Magický, úchvatný kus dánské filmografie, ve kterém si každý něco najde, si to zaslouží. Jednoznačně bomba. (01.08.2010)

Když se dají do mixéru absurdní situace v civilním pojetí, velmi slušně vykreslené postavy, inteligentní humor a výborní herci v čele s mým oblíbeným Madsem Mikkelsenem, a tu mašinu pustí osvědčený režisér a scénárista Anders Thomas Jensen (napsal hned několika výtečných příběhů pro Susanne Bier), máme tu další milý malý film!! (30.06.2013)

Hluboce bizarní story prošpikovaná mysterickými zásahy nadpřirozena. Výborně vystavěný scénář nejeví žádné známky zakolísání. Výborné drama s až groteskními momenty. Pod slupkou možná trochu poblázněného příběhu se skrývá, řekněme, moudro, které donutí člověka se opravdu vnitřně zamyslet. Nad to vše stavím originalitu a velmi nevšední způsob uchopení celého snímku. Těžko najdete v kinematografii podobný skvost. (19.08.2012)