Adamove jablká

"Hajtla, pane faráři! Víte, že Bůh je v podstatě inoperabilní mozkový nádor?" Geniální hypotéza dotažená ad absurdum v elegantní konfrontaci dvou extrémistických protipólů. Takhle nějak by to znělo v ufonštině filmového teoretika. A já, jakožto blahoslavený, nenapravitelný romantik dodávám, že to bylo roztomilé pohlazení po penisu při večerním rozjímání nad Biblí u Hitlerova pomníčku. (04.10.2012)

Za tu snahu vytvořit něco originálního a nečekaného si Jensen nějakou odměnu zaslouží. Ale chvílemi jsem tápal, cože nám to dánský kolega vlastně chce říct. Označení komedie mi k tomu všemu příliš nesedí. Poněvadž ona se tam nemotorně vkrádá až ve druhé půli příběhu a místy působí jako pěst na oko. No a že těch tam bylo! Chudák Ivan, jeho postavu fackovacího faráře vyhlašuji za smolaře týdne. Osobně musím říct, že by mě film oslovil mnohem více, kdyby se držel vážnější podoby. Ale jak už jsem zmínil na začátku; za osobitost, a navíc za povedenou hudbu, si vyšší hodnocení plně vysluhuje. (18.10.2011)

Tak nevím, ale přišlo mi, jako by tento film psali dva různí lidé. Realista napsal první, vynikající, vtipnou a zároveň zajímavou polovinu. U této půlky jsem si říkal, že tento film je originální, chytrý a chce něco říct. Už jsem začínal přemýšlet o vysokém hodnocení, když najednou film sklouzne do své druhé poloviny. A tu jako by psal nějaký náboženský fanatik o tom, jak by to MĚLO podle něj na světě fungovat. SPOILER! Nebo si opravdu myslíte, že se člověk úplně od základu změní za nějakých šest týdnů? Že se z člověka, jemuž do jeho karty napsali "zlo" a který vzhlíží k fotce Adolfa Hitlera, stane humanista? Opravdu tohle někdo myslel vážně? Tomu jsem ani na minutu nevěřil. Fakt ne. A právě konec mě dorazil. KONEC SPOILERU! Adam's Apples je dobrý film. Bohužel jen dobrý. Ve své první půlce se mnohokrát přiblížil k pojmům jako "skvělý, chytrý, originální" ale ve své druhé to šlo spíše k "průměrný, nudný a (hlavně) utopický". Škoda, potenciál tam byl… 60 %. (13.02.2012)

Skandinávský "Strom života" aneb vpravdě jobovský film o cestě k víře lemované údivem nad absurditou stvoření. Takhle se buduje pevná víra, pane Malick. Ne přes okouzlení třpytivými obrázky, kýčovitou doslovnost a ikonické figury jak vystřižené z reklamních plakátů, ale přes skepsi, nadhled a živoucí postavy. Na "Adamových jablkách" je sympatické, že víru demaskují jako racionální blok či psychickou poruchu, díky čemuž dokážeme čelit náporu nepříjemností vezdejšího světa. Ale právě díky tomu film nevede k odvržení víry, ale neopak k toleranci i sympatiím s ní bez ohledu na konkrétní vyznání. (24.08.2011)

Protestantsko - liberální variace na starozákonní postavu Joba. Nechápu, jak je možné nazvat tento žánr komedií. Hodně brutálního násilí (STV to měla pro diváky nad 15 let, měl by být od 18 let). Velmi umělý a za vlasy přitažený příběh s farářem-Jobem, arabským teroristou, holou lebkou a kleptomanem, všechno možné, jenom ne dobrý film...Nezastírám, že dánské filmy nemám rád. (07.02.2012)