Vzbura

Film mě zklamal hlavně ze dvou důvodů. Měl jsem pocit, že musel být natočen na konci "osmdesátek" nebo začátkem devadesátých let, teď jsem si přečetl, že se tak stalo v roce 2005 a pořád se mi tomu nechce věřit. No, a pak jsem čekal něco ve stylu "Vzdálených vrcholků hor" a dostal jsem jen tohle drama se zpěvy a tanci. I když jinak příslušníky tohoto etnika příliš nemusím (jejich rádžastánští příbuzní bydlí přes ulici), na Rani Murkherjee se mi nedívalo špatně, Toby Stephens šel na maškarní ples za piráta, což pro mě byla po Black Sails zátěžovka na bránici a v závěru jsem se konečně i něco podstatného dozvěděl. (17.05.2020)

Baladu o Mangal Pandeyovi osobně velice vítám jako nástupce staršího Lagaanu. Na období britské kolonizace stojí a padá základní západní mýtus o Indii a ten je dále třeba užívat právě ve filmech tohoto typu. Českého diváka pak inspiruje a zároveň zahanbuje, protože my jsme si svůj státotvorný mýtus pro změnu ušlapali sami a nezdá se, že by nám nijak zvlášť chyběl. Tolik naše vina. Ve Vzpouře jsou atraktivně zkombinovány nejožehavější otázky roku 1857 a stejně tak vynikající herecké výkony Aamira Khana, Toby Stephense, Rani Mukherjee a třešničky v podání Kiron Kher. Hudební vložky mohou připadat anorganické jen divákům, kteří příliš zkušeností ještě nemají, já jsem si pošmákla zejména na svátku Holi. A už za 90 let měli Indové samostatnost... trocha pýchy je rozhodně na místě. (25.05.2011)

Tak i Bollywood, zdá se, prolamuje další tabu. Ne, polibek na plátně, natož milostná scéna (v podání Indů) jsou stále eticky nepřípustné. Ale jako houby po dešti vznikají teď historické filmy jako tento, zabývající se dříve pod pokličkou drženým koloniálním obdobím. Né, že by to byl nějaký osobitý film, Bollywood kopíruje a přejímá o sto šest (platí i o hudbě). Ale přidává své osobité koření a velkolepou rozmáchlost, díky kterým i obehrané klišé může chutnat zajímavě (platí i o hudbě). Skutečně vypjaté a dramatické momenty, skromný počet muzikálových čísel, navíc plně integrovaných v příběhu, snaha o skutečnou historickou interpretaci (či možná lépe historizující - příběh je z velké části vymyšlený), to jsou věci, díky kterým rád přehlédnu ten někdy brutální střih a celkovou poněkud neukotvenou formu. Příběh má opět patosu a patriotizmu na rozdávání, ale každá země prostě potřebuje svého hrdinu. Ostatně bez těchto ingrediencí by to snad ani nebyl Bollywood. Alespoň prozatím. (25.09.2006)

Vzhľadom k ťažkej téme sa mi film spracovaním páčil, Aamir je síce Aamir, srandovný, rola PK mu v mojich očiach úplne prischla a nemôžem sa s sním ako dramatickým hercom nejako stotožniť, smola. Film sa mi ale napriek všetkému páčil. Škoda len tých DERAVÝCH titulkov, ak si niekto myslí že v historickom filme texty rozprávača nie sú dôležité.... (09.07.2017)

Statečné srdce po indicku, ovšem pouze v průměrném balení. Úvod je zbytečně zdlouhavý a tím je vlastně silně přetažená celková stopáž. Samotná vzpoura vypukne prakticky až po jeden a půl hodině, kdy se už mnohé filmy schylují k závěru. Tady ale začíná ta nejzajímavější část, která by si zasloužila o hvězdičku víc. Hodně mi vadily zpívající a tančící scény, které se k takovému typu filmu vůbec nehodí. Místy tím z toho indičtí filmaři udělali téměř muzikál a je mi záhadou proč. Jinak si myslím, že na indickou tvorbu jde o celkem zdařilý počin, který má ale nějaký hlubší smysl snad jen pro samotné indy. (14.02.2011)