Tři kamarádi

Úvodní titulky hlásají, že se jedná o optimistickou veselohru. Že by budovatelský film již před Únorem? Zděšení diváka demokrata nebere mezí při slovech úvodní velmi optimistické písně: "hola héj, my zvítězíme, hola héj, kdo by se bál". Obavy se naštěstí nepotvrzují, ve filmu se nebudují železárny, ale pouze spravují auta. A to hodně zvesela. Největší prostor má výborný Pešek. Dlouho jsem přemýšlel, kdo jsou vlastně oni tři kamarádi. Pešek, Zvarík a třetí do party není jejich pomocník Mareš, ale v automobilce pracující Gruss. Ten má na svědomí nejlepší gag celého filmu a to když do telefonu předvádí, že mluví s generálním ředitelem (samozřejmě tykačka) a generální (Nedbal) ho při tom přistihne. Následný rozhovor mezi oběma nemá chybu. Velkou radost má i pokrokový divák vědecko-fantastického ražení, když veselohra nabízí originálně hned dvě scény s globusy a to první odehrávající se v 18. století a druhou již z aktuálního 20. století, kdy již je vše vědci vědecky prokázáno. Naopak milovníci dobrého zpěvu a půvabných žen si příliš neužijí při pění Manon Chafour (alespoň mě nesedla). Ale píseň Tři kamarádi je nádherná. (17.01.2021)

Český film měl tehdy, krátce po skončení války, silnou nouzi o dobré, zajímavé náměty. Opravdu veselých, odlehčených příběhů bylo poskrovnu a proto ani režisér Václav Wasserman, starý filmový praktik, si zpočátku nevěděl příliš rady s původním námětem Jiřího Brázdy. Doba byla složitá a každá příležitost, jak vyhladovělým divákům v kinech polechtat alespoň na okamžik bránici se nesmírně cenila. Příběh tří mladých lidí, kteří si zařídí malou autosprávkárnu a očekávají, že dědictví jednoho z nich je vyvede z tísnivé finanční situace, sázal především na populární herecké tváře Ladislava Peška, Josefa Grusse, Saši Rašilova, Emana Fialy a Járy Kohouta. Poprvé tu ale také před kamerou vystoupila Irena Kačírková, jejíž zjev nenechával nikoho na pohybách, že o tak sličnou tvářičku by v budoucnu nebyl zájem. Rozpačité dílko doslova rozcupovala tehdejší kritika, která tvůrcům spílala, že ve filmu toho k smíchu mnoho nebylo. Ale kde brát, když není z čeho? (03.02.2009)

1. Film bohužel obsahoval tolik vaty, že by pokryla celou Prahu a ještě kousek Šumperka 2. Snímek pro mě znamená objev nevšední herečky Manon Chafour, která tedy nějaká extra krasavice nebyla, ale takové charisma se u žen jen tak nevidí 3. Jak jsem všema deseti pro nahrazování cizích slov českými ekvivalenty (tedy lépe řečeno českými výrazy se stejným významem že), tak karburátor bych nechal karburátorem než používal nehezké české zplynovač. Zvlášť když se mělo jednat o úžasnou součástku, která snižovala spotřebu jakéhokoli vozu minimálně o polovinu. (22.10.2014)

Po právu zapomenutá komedie. Mezi léty 1945 až 1948 se znárodněná česká kinematografie potácela mezi záblesky svobody a přituhujícím socialistickým realismem. Tento film je toho smutným dokladem. Pokus o jakousi "politickou" angažovanost v kulisách prvorepublikové konverzační komedie je mimořádně nevtipný, občas i trapný. Jeho přehlednosti nepřispívá ani nedokonalý střih. Za celý film jsem se zasmál jen Peškově gagu se stolním větrákem, a jednou či dvakrát pochválil kompozici záběru. To je vše... Film opět směřuje do zapomnění... (12.03.2008)

Ano, ano tento dnes již polozapomentý film (ještě že máme tu ČT) stojí za připomenutí jednak kvůli návratu Ladislava Peška před kameru asi po třech letech odmlky a také kvůli Ireně Kačírkové-debutance-tehdy ještě studentky pražské konzervatoře. Jinak bych ocenil i líbivou Stelibského hudbu a Huňkovu kameru. Půměrná nenáročná komedie, tehdy již znárodněné kinematografie.. (09.03.2008)