Nevinné hlasy

Působivý antiválečný film z občanské války v Salvadoru, o které toho v našich končinách moc nevíme. Mimo úvahy o idiotské nesmyslnosti samotné války ve mně vyvolal opět uvědomění si, v jak přežraných poměrech si tady žijeme. Když vidím, v čem většina lidí planety žije (bez ohledu na to, zda za války nebo v míru), připadají mi nejen směšné, ale i nesmírně zabedněné arogantní naše nářky nad zvýšením DPH nebo poplatků za recept. (06.07.2012)

Drsný, avšak ne výjimečný válečný thriller podle skutečného příběhu z bitevního pole - vesnice v horách v Salvadoru. 11-letý Chava, hlava rodiny, má starost, jak ve 12 letech nebýt narukován, a k tomu, jako "samozřejmý" bonus, jak přežít každodenní krvavé válčení v "jeho" vesnici a jak uživit a ochránit rodinu a kamarády. Nejsilnější momenty filmu nejsou přímo ty válečné, ale spíše ty civilní a "normální" - např. zpěv zakázané písně po dobu přestřelky na podlaze rodné chatrče, odvod 12-tiletých vyděšených branců přímo ze školy, nebo Chavovo popichování s první láskou Cristinou Mariou. Fandil jsem partyzánům, stejně je (pod názvem Osvobozenecká fronta Farabunda Martího) podporovalo i tehdejší Československo (a hlavně Kuba a Sovětský svaz), a denně jsme museli poslouchat ve zprávách, jak se jim v boji daří. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=x6xwPYpdeAk (25.04.2009)

Podobně silná výpověď o neradostné středoamerické realitě 80. let jako Stoneův "Salvador" nebo Saylesovy "Muži se zbraněmi". Civilní obyvatelstvo se tehdy ocitlo v bezvýchodné situaci, kdy bylo téměř nemožné normálně žít uprostřed střetů mezi guerilou a armádou vedoucí válku nejen proti partyzánům, ale i proti většině vlastních spoluobčanů. YURAyura se tu podivuje nad každodenní nažehleností školních uniforem a píše cosi o "reklamních pracích prostředcích". Nevím jak to ti lidé v méně šťastných částech světa než je ta naše dělají, ale je prostě fakt, že v Latinské Americe nebo Africe (kde jsou životní podmínky dnes většinou ještě bídnější než tehdy v Salvadoru) potkáte denně děti cestou do školy v čistých a vyžehlených uniformách. Nějak se mi nezdá, že by všechny hráli v nějaké reklamě :-) . (19.05.2009)

Tento příběh je jen jeden z mnoha... bohužel tisíců podobných. Nejsmutnější ovšem není to (pokud budu parafrázovat citát postavy Paula Rusesabaginy z filmu "Hotel Rwanda"), že nás u zpráv v televizi podobný příběh dojme a pak se zas vrátíme ke své večeři... Nejsmutnější je to vědomí, že stejně se chová celá G20. A nebo ještě lépe - ti hodní (třeba USA) chování vlády té či oné země ještě podpoří nějakou pěknou sumičkou dolarů. Ne zrovna dávno byla v novinách reportáž o výcviku írácké armády - na fotce v nejmenovaném deníku byl přitom sotva tak patnáctiletý kluk. (02.04.2009)

Desiatky tisíc mŕtvych, tisíce zmiznutých, milión presídlených, tak to konštatuje OSN. Konštatuje, lebo to je jej práca. Riešenia nenachádza. Ekonomika založená na káve, v ktorej 77% ornej pôdy patrilo 0,01% populácie, teda obrovská sociálna nerovnosť plus ideologické spory vyplývajúce zo studenej vojny. Vo výsledku vojna prinášala aj také "nuansy" ako znásilňovanie mníšok a zabíjanie detí, ako to vidíme aj vo filme. Film samotný je však osobnou výpoveďou a bežný divák nechápe plne tie okolnosti, vidí len ľudí, ktorí sa nechcene nachádzajú vo vojne a nevedia, kedy kto na nich bude strieľať. Odsúdenia hodný konflikt, kde je správne nepostaviť sa na žiadnu stranu a apelovať na mier. Salvador sa stal len ďalším bojiskom medzi veľmocami, ktoré si našli obetných baránkov, a tak to býva dodnes. Film je v tomto správne bez akéhokoľvek politického podtextu a má len protivojnový charakter. Do kresla ma ale toto podanie nezaborilo. (03.01.2024)