Nevinné hlasy

Jsem moc ráda, že jsem si počkala na nedabovanou verzi tohoto syrového snímku, kde se děti stávají dospělejšími dříve než ty, co nikdy nepoznaly strádání války... Ne že by válka a strádání byly řešením či náplastí na všechno, ale myslím, že dnešní rozmazlená generace dětí, jež vyrostly či vyrůstají v přemíře materiálních přebytků, by potřebovala zakusit situace, kdy se děti starají o své rodiče, kdy není nikdy nic jisté, a přesto si v tom umí najít místo pro dětskou hru i zodpovědnost za svůj život i život svých blízkých... Nádherný film! (26.05.2012)

Je to k neuvereniu, ale aj taký nevýrazný režisér, ako Mandoki, sa dokázal vzmužiť a konečne nakrútiť aj film o niečom, nie len komerciu, čo sa snaží tváriť, že o niečom je. Dokumentárny štýl, skombinovaný s klasickým rozprávaním a dokonale naaranžovanou výpravou poskytujú veľmi silný emocionálny zážitok. Je to pochopiteľne aj témou, ak nie ste packal, tak vzbudiť súcit s postavami by ste mali zvládnuť. No a teda aj trochu moralizovania...mentalita národov, kde prebiehajú občianske vojny ako na bežiacom páse, je mi maximálne vzdialená a vzdialená mi je aj politika západu, snažiaca sa vždy postaviť na tú správnu stranu, pričom aj dement musí chápať, že niečo také, ako dobro a zlo tu neexistuje. Ale ako vidíme v našej rozdelenej spoločnosti a ostro polarizovanej tlači, tak ak vraždí tá správna strana, je to akože v pohode, veď chceme iba pomáhať...no chápete, čo mám na mysli... (04.05.2017)

Velmi emotivní dílo u kterého člověka logicky napadne: Národ, který odvádí 12-tileté kluky do války, již nesmí být národem. Za španělského kolonialismu by Toto se nemohlo stát. Takže je "skvělé", že Salvador, země, kde je vážně úplně hovno, je sice samostatná ale zabijí vlastní děti. Noční přestřelky jsou tu opravdu velmi realistické. Hned jsem si vzpomněl na svůj dětský strach, kdy nám ožralí Rusáci najeli tankem do baráku. Opravdu výborně natočený politický film, mučení katolického kněze a jeho odvaha jako by připomnělo bývalého papeže Karla Wojtylu. Mám to v originálním znění, takže problém s dabingem jsem neřešil, jak tady píše kolega. (06.10.2010)

Občanská válka v Salvádoru. Čmeláci, kteří teprve začínají poznávat svět jsou odváděni do armády. Střelba je na každodenním pořádku, obyčejné společně trávené chvíle se mění v smršť kulek a vy jen čekáte, kdo to z nich schytá. Jestli matka, nebo některý z jejich potomků. Chladnokrevná poprava dětí a když rebelující Chavito zamířil zbraní, kterou sotva udržel, na svého stejně starého kamaráda vojáka bylo už hodně silný kafe. Mandokiho smutnej obrázek vyspělé civilizace. 3,5* (17.02.2008)

Tento příběh je jen jeden z mnoha... bohužel tisíců podobných. Nejsmutnější ovšem není to (pokud budu parafrázovat citát postavy Paula Rusesabaginy z filmu "Hotel Rwanda"), že nás u zpráv v televizi podobný příběh dojme a pak se zas vrátíme ke své večeři... Nejsmutnější je to vědomí, že stejně se chová celá G20. A nebo ještě lépe - ti hodní (třeba USA) chování vlády té či oné země ještě podpoří nějakou pěknou sumičkou dolarů. Ne zrovna dávno byla v novinách reportáž o výcviku írácké armády - na fotce v nejmenovaném deníku byl přitom sotva tak patnáctiletý kluk. (02.04.2009)