Nevinné hlasy

Stačí pár viet v úvodných titulkoch a je jasné, že to bude drsné. Jeden z najkrutejších filmov na tému detstvo a vojna. Chavo bude mať čoskoro dvanásť rokov a to je kritický vek, čoskoro pôjde bojovať. Odvod priamo počas vyučovania, to boli momenty, keď to vo mne kypelo, striedala sa zlosť, slzy a otázky, kto za to môže. A vo filme sú ešte ďaleko silnejšie scény, ktoré berú dych a nie je to len citové vydieranie. Posledná kázeň miestneho farára, alebo klasické hľadanie sa matky a syna, to mi nejakú chvíľu zostane v hlave. Film je jedným z neznámych klenotov vojnového filmu. –––– Všichni jsme měli strach z dvanáctých narozenin. Ve dvanácti letech brali k vojsku. Mně ještě jeden rok scházel. –––– Musíte být hrdí, chlapci. Budou z vás vojáci, jako jsme my. Budete chránit svou vlast. –––– Maminka říká, že musíme bojovat, aby nic nebylo zakázáno. (01.05.2017)

5/10 Jeden kolumbijský kamarád mi kdysi v dobách povinné vojenské služby řekl, že naši vojáci se poflakují dva roky na pohodovém skautském táboře ve srovnání se zásahy v džungli proti podvratným živlům nebo narkomafii, u nichž byl osobním účastníkem. Tehdy mi to přišlo jako vychloubání a tupení místní armády, teď už se na to nejenom pod vlivem tohoto filmu ze z regionálně spřízněného Salvadoru dívám trochu jinak. Kluci po dosažení 12. roku života jsou povoláváni do armády, aby po krátkém tréninku vyměnili dětské pistolky za opravdové a pomáhali bránit režim před guerillovou ofenzívou. Proto musejí všichni dospět a užít si své dětské radosti rychleji než děti jinde na světě. Asi byl ten příběh i dojemný, ale jak filmaři celou dobu tlačili na pilu, tak se jim podařilo zlomit ve mě nějakou pojistku a od jisté chvíle jsem to sledoval spíše očima cynika, který se podivuje nad naivitou postav, co se schovávají za slamník v naději, že ho kulka ze samopalu neprostřelí nebo mají dennodenně čisté a vyžehlené oblečení vyprané v některém z reklamních pracích prostředků. Celou dobu jsem čekal na živou konfrontaci kluků stojících na rozdílných stranách bitevního pole, ale bez úspěchu. (14.01.2009)

Chava vyrůstá ve válce, prožívá starost o rodinu a v noci jim všem kolem hlavy lítají kulky do toho musí pracovat aby pomohl s obživou a největší strach má ze svých dvanáctých narozenin , to už bude do války vtažen i on. Na druhou stranu ukáže že je mu právem jedenáct, hry s kamarády, první láska, Moc dojemný příběh. (18.12.2010)

" Zlým světem nářek zní, dá se v něm žít jenom s trápením. Já přesto můžu vždy říct, že žít marné není". Jeden z mnoha výkřiků hrůzy, který zaznívá z úst dítěte jménem Chavi. Je ze země, která je nám na hony vzdálená a možná o ní víme jen velmi málo informací, jako třeba já jsem o téhle události věděla jen velmi kuse. Ze země, kde tváře dětí ztratily svou nevinnost, kde jejich nejčastějším místem pobývání bylo místo pod postelí a nebo na střechách jejich domovů, těch krabic, které držely pohromadě silou vůle, ale jim v danou chvíli zachránily život. Ze země, kde se každý chlapec bál dožít dvanácti let a kde střelba byla všudypřítomná. Přes veškerý ten děs to byly přece jen děti, které prožívaly mezi tím vším i své trampoty a krátké chvilky radosti, mezi které patří třeba jen ten kraťoučký dialog mezi Chavem a jednou prima holčinou : "Ty jsi tak pěkná. A ty ošklivý jak ropucha. Ale líbíš se mi". Kéž by nářek zmizel z dětských úst, ale co si budeme namlouvat, dlouho nebude.........syrové, smutné, beznadějné....... (22.06.2015)

Jsem moc ráda, že jsem si počkala na nedabovanou verzi tohoto syrového snímku, kde se děti stávají dospělejšími dříve než ty, co nikdy nepoznaly strádání války... Ne že by válka a strádání byly řešením či náplastí na všechno, ale myslím, že dnešní rozmazlená generace dětí, jež vyrostly či vyrůstají v přemíře materiálních přebytků, by potřebovala zakusit situace, kdy se děti starají o své rodiče, kdy není nikdy nic jisté, a přesto si v tom umí najít místo pro dětskou hru i zodpovědnost za svůj život i život svých blízkých... Nádherný film! (26.05.2012)