Nevinné hlasy

His greatest battle was to remain a child. Klenot dokazující, že není potřeba vybroušeného scénáře a multimilionového rozpočtu, aby člověka nadchnul. Krutost občanské války v Salvádoru, skvělé výkony dětských herců a výborně vygradovaný děj. Další temná stránka Jižní Ameriky podávaná v té "nejvhodnější" podobě. (05.11.2009)

Spočiatku sa pokľudný tok rozprávania, prerušovaný stále agresívnejšími výpadmi armádnych vojsk voči civilnému obyvateľstvu javí byť riadne vyfíkaným režijným zámerom. Podvedome som sa v mrazivom očakávaní nadchádzajúcich hrôz bránil vytvoreniu si príliš úzkeho vzťahu k sympatickým postavám a zároveň sa (priskoro) tešil, ako tú najväčšiu hrôzu nakoniec spôsobia vcelku pozitívne vykresľovaní partizáni... Omyl! Luis Mandoki skrátka ani tentokrát neprekročil vlastný tieň a z mimoriadne silného námetu vyťažil síce nie málo, no ani zďaleka nie všetko. V momente, kedy by mala k slovu prísť závratná gradácia sa neudeje prakticky nič a jedna z potenciálne najsilnejších scén (takúto popravu nevidí filmový svet každý deň) je zároveň jednou z najodfláknutějších... Svedectvo je to otrasné, snaha o poctivosť zrejmá (i keď nie dostatočná), problém ale je, že niektoré správy z TV spravodajstva so mnou zamávajú viac a na dlhší čas. A to sa mi akosi neche pozdávať - FILM by mal predsa diváka pohltiť a vypľuť totálne zožutého (pri akom hodnotení som to už len použil?...) (30.11.2005)

Drsný, avšak ne výjimečný válečný thriller podle skutečného příběhu z bitevního pole - vesnice v horách v Salvadoru. 11-letý Chava, hlava rodiny, má starost, jak ve 12 letech nebýt narukován, a k tomu, jako "samozřejmý" bonus, jak přežít každodenní krvavé válčení v "jeho" vesnici a jak uživit a ochránit rodinu a kamarády. Nejsilnější momenty filmu nejsou přímo ty válečné, ale spíše ty civilní a "normální" - např. zpěv zakázané písně po dobu přestřelky na podlaze rodné chatrče, odvod 12-tiletých vyděšených branců přímo ze školy, nebo Chavovo popichování s první láskou Cristinou Mariou. Fandil jsem partyzánům, stejně je (pod názvem Osvobozenecká fronta Farabunda Martího) podporovalo i tehdejší Československo (a hlavně Kuba a Sovětský svaz), a denně jsme museli poslouchat ve zprávách, jak se jim v boji daří. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=x6xwPYpdeAk (25.04.2009)

Tento příběh je jen jeden z mnoha... bohužel tisíců podobných. Nejsmutnější ovšem není to (pokud budu parafrázovat citát postavy Paula Rusesabaginy z filmu "Hotel Rwanda"), že nás u zpráv v televizi podobný příběh dojme a pak se zas vrátíme ke své večeři... Nejsmutnější je to vědomí, že stejně se chová celá G20. A nebo ještě lépe - ti hodní (třeba USA) chování vlády té či oné země ještě podpoří nějakou pěknou sumičkou dolarů. Ne zrovna dávno byla v novinách reportáž o výcviku írácké armády - na fotce v nejmenovaném deníku byl přitom sotva tak patnáctiletý kluk. (02.04.2009)

Silný snímek, který si nechce hrát na umění, zprostředkovává otřesné události z válkou poznamenané oblasti, kde jako vždy trpí nejvíce nevinní. Příběh Chavy je o to silnější, že i v děsivých životních podmínkách neztrácí schopnost prožívat své dětství se vším, co k němu patří, včetně her i prvních lásek, a přitom pomáhá nést odpovědnost za celou rodinu a nakonec i za vlast. Jedním z nejsilnějších okamžiků je snímání chlapců ležících na střechách, skrývajících se před vojskem a chladnokrevná poprava Chavových kamarádů, kdy vojáci budí dojem, jako by ani nebyli lidskými bytostmi... (21.05.2009)