Dom pri jazere

Korejskou verzi jsem ještě neviděla a tahle emerická se mi hodně líbila. Byla to "taková jiná" romantika. Film má zvláštní atmosféru a možná i odpovídá na otázku jestli člověk může změnit svůj osud. No, třeba on sám ani tolik ne, ale ten kdo ho má rád, ten to možná dokáže. Jednu hvězdičku si nechám v rezervě pro Korejce, ale nemám k filmu jedinou výtku. Líbilo se mi všechno, Bullock i Reeves, dům u jezera, soundthrack, děj... (10.02.2012)

Snad za to mohl měsíc máj - mrdačky čas, snad za to mohlo vyhonění péra pod rozkvetlou třešní, aby mně nevyschlo semeno, snad za to mohlo deset dalších, prudce romantických faktorů, že moje prdel ronila slzy. Ne že by to bylo tak propracované v rámci časových paradoxů, ale že si herci dali záležet, aby se té romantice nedalo vyčíst, že nebyla dost romantikou, i když příběh zaváněl překombinovanou jeblostí. Keanu Reeves, tak ten to ustál, Sandře Bullock stály kozy, až jsem byl srozuměn s tím, že si vybrala dobrý scénář a dobrého režiséra. Výhodou je určitě neznalost původního filmu. Další výhodou je, že jsem jaksi byl přezíravý ke kýčovité a průhledné naivitě scénáře, tudíž jsem dělal jakože nevím, koho v jedné, zdánlivě nesouvisející scéně, srazí autobus. Časové paradoxy nejsou vždy úplně perfektně uchopené, ale nejedná se o nijak tragické nedomyšlenosti až nesmysly. Film se o scifi jen otírá, o lásku v něm jde především. Vychází mně z toho, že dva cukroušci se k sobě měli, ale rozděloval je čas. On v roce 2004, ona v roce 2006. Co to je dva roky, že jo. Jenže hrdina jaksi neměl péro dlouhé, aby ho mohl prostrčit bránou času a hrdinka si mohla spokojeně mlaskat. Museli přijít na to, jak vyzrát nad časem, což bylo celkem namáhavé. Muselo se čekat, až hrdinka nebude mít krámy, až bude v Chicagu jasný den, prostě jen samé čekání. A to způsobilo, že mně sice film nijak extra neubíhal, ten si jel povětšinou ve svém vlastním a pomalejším tempu, ovšem velice poctivě jsem se těšil, až Keanu nakoupí kondomy a zjistí se, že za dva roky už bude rizikové je použít. Veskrze příjemný snímek s nevtíravou romantikou, slušivými hereckými výkony a odpovídající režií argentinského režiséra Alejandra Agrestiho, přece jen známějšího ve svých končinách, který pro to, aby se etabloval na zámořském filmovém trhu, už nemohl udělat víc. Romantika, u které budete prdět slzy blahem. 70% (01.05.2016)

Dost odvážná hra s časem, která rozhodně dává smysl, ale je třeba být pozorný a být otevřený myšlence tvůrců. Reevesovi jsem věřil pláč, Bullockové její okouzlující dospělost a přál jim polibek i za cenu nevyhnutelného klišé. V Amerických romantických vodách posledních let nepochybný unikát, který nestaví na samoúčelném humoru a ztřeštěných vedlejších postavičkách, ale na osamělosti, milování, bolesti a důvěře v to, že čas lásku neovládá. Možná se příliš snadno nechám opít romantikou, ale já tvůrcům Domu u jezera jejich poselství věřím… (06.12.2006)

Vždycky jsem si myslel, že remake Il Mare musí být katastrofa, a čekal jsem, že ho prostě shlédnu, zanadávám a půjdu dál. Nestalo se, a jsem z toho málem v šoku. Lake House podle mě svůj sice krásný, leč překonstruovaný a místy neuvěřitelný vzor překonal. Nádherný a skutečně působící film; i když, skutečně.. Je stejně skutečný jako ta nejskutečnější pohádka. (06.06.2007)

To bylo zase co? Pro mě příšerná nuda a motanice bez ladu a skladu. Naprosto jsem se ztratila, a pořád mi uniká smysl této nepodařené love story. Ráda bych se nechala unést na vlnách fantazie, ale ne tímto směrem a příběhem. Koukala jsem na to jen půl očkem ze zvědavosti, že snad závěr to všecko napraví a já budu nadšená. Houbelec, ta verze s úmrtím byla ještě větší katastrofou. Sandru oceňuji, že vypadá skvěle v jejím věku, a měla slušivý účes. No a Keanu, ten zraje jak kvalitní sejra, čím starší, tím lepší a chutnější. Se nedivím té mrše, jak mu koukala do rozkroku. To já bych začla pěkně pomalu od hlavy, až k tepajícímu středu a stop. Ale za občas šilhající neposlušné oko už neručím.☺ (30.12.2011)