Dom pri jazere

Od začiatku dosť zaujímavé a herecky skvelo obsadené, veď už v Nebezpečnej rýchlosti im to klapalo. Veľmi ma bavil príbeh, ktorý vie diváka držať v napätí, pretože jednoducho chcete vedieť, čo bude ďalej a ako sa to vysvetlí. Niektoré scény mohli mat trošku väčší náboj a iné sú miestami trošku nudnejšie, ale výborný záver pridal hviezdičku navrch, pretože táto romantika v samotnom závere bola skôr príjemná a nelepila sa mi z nej riť, narozdiel od niektorých ultra sladkých. Svoje tu spraví aj dobrá hudba, ktorá nieje extra výrazne, ale pekne buduje atmosféru. 75% - 4* (17.04.2020)

Na filmu je zajímavá pouze zápletka příběhu. Proto si myslím, že bylo dílo zpracováno chybně a disponovalo mnohem vyšším potenciálem. Většina scén na mne totiž vůbec nezapůsobila a tak jsem dílo dokoukal takřka bez emocí. Nemyslím si však, že by to bylo vyloženě špatné. Spíše se zde nekonají žádné zázraky a tak celek spadá spíše do vcelku zapomenutelného průměru. Nakonec jsem se rozhodl pro dvě hvězdy. 55% (05.02.2022)

I když jsem prvně viděl Siworae a bál jsem se, že Lake House bude jen pouhou kopií korejského snímku, byl jsem příjemně překvapen, Lake House je lehce natočený, příjemně vtipný a v neposlední řadě s krásnou Sandrou Bullock, díky které jsem se nakonec rozhodnul na tento film podívat. Ovšem korejská verze je prostě lepší. 60 % (10.04.2013)

Snad za to mohl měsíc máj - mrdačky čas, snad za to mohlo vyhonění péra pod rozkvetlou třešní, aby mně nevyschlo semeno, snad za to mohlo deset dalších, prudce romantických faktorů, že moje prdel ronila slzy. Ne že by to bylo tak propracované v rámci časových paradoxů, ale že si herci dali záležet, aby se té romantice nedalo vyčíst, že nebyla dost romantikou, i když příběh zaváněl překombinovanou jeblostí. Keanu Reeves, tak ten to ustál, Sandře Bullock stály kozy, až jsem byl srozuměn s tím, že si vybrala dobrý scénář a dobrého režiséra. Výhodou je určitě neznalost původního filmu. Další výhodou je, že jsem jaksi byl přezíravý ke kýčovité a průhledné naivitě scénáře, tudíž jsem dělal jakože nevím, koho v jedné, zdánlivě nesouvisející scéně, srazí autobus. Časové paradoxy nejsou vždy úplně perfektně uchopené, ale nejedná se o nijak tragické nedomyšlenosti až nesmysly. Film se o scifi jen otírá, o lásku v něm jde především. Vychází mně z toho, že dva cukroušci se k sobě měli, ale rozděloval je čas. On v roce 2004, ona v roce 2006. Co to je dva roky, že jo. Jenže hrdina jaksi neměl péro dlouhé, aby ho mohl prostrčit bránou času a hrdinka si mohla spokojeně mlaskat. Museli přijít na to, jak vyzrát nad časem, což bylo celkem namáhavé. Muselo se čekat, až hrdinka nebude mít krámy, až bude v Chicagu jasný den, prostě jen samé čekání. A to způsobilo, že mně sice film nijak extra neubíhal, ten si jel povětšinou ve svém vlastním a pomalejším tempu, ovšem velice poctivě jsem se těšil, až Keanu nakoupí kondomy a zjistí se, že za dva roky už bude rizikové je použít. Veskrze příjemný snímek s nevtíravou romantikou, slušivými hereckými výkony a odpovídající režií argentinského režiséra Alejandra Agrestiho, přece jen známějšího ve svých končinách, který pro to, aby se etabloval na zámořském filmovém trhu, už nemohl udělat víc. Romantika, u které budete prdět slzy blahem. 70% (01.05.2016)

"Obávám se, že svět je pořád stejný. Jen se oblékáme do skafandrů a máme létající auta. A nikdo už nemluví, protože si čteme myšlenky." To znám, to jsou Katapulti - Až se bude psát rok 2006. Ale teď vážně. Originál znám, ale tohle mám radši. Miluju ty hrátky s časem, nad kterejma by fyzik zabrečel a romantik vlastně taky, ale z jinýho důvodu. Já nejsem ani jedno, takže jsem skoro nebrečel a skvěle jsem si ten nápad užil. A taky jsem viděl tu nejlepší výmluvu, proč jsem nepřišel na schůzku - umřel jsem. To je skvělý. Jen úplně přesně nevím, jak to prakticky využít. (09.12.2021)