Náš svet, naša láska

Americký establišment se rozhodl k edukaci obyvatelstva, kde vysvětluje, že autismus je vcelku fajn, člověk se zamiluje, zasouloží, zasměje, přátelé si najde, práci a je mu celkově lépe, než obyčejnému člověku, který si pod pojmem autismus představuje nějakou směšnou vyhlášku Ministerstva dopravy. A přitom za všechno může pediatr, ten kazisvět. (06.09.2013)

Další film o autistech, tentokrát okořeněn love story mezi hlavními, samozřejmě velmi krásnými, hrdiny. Těžko uvěřitelný příběh s ještě hůře uvěřitelným happyendem. Po shlédnutí filmu Elling od Pettera Naesse jsem byla natěšená na Mozart and the Whale, ale bohužel jsem byla zklamaná. Jak byl Elling kouzelný svou nekomerčností, civilností a jednoduchostí, tak byl Mozart smutný svou podbízivostí, amerikanizací-produkce a natáčení v USA a touhou po zviditelnění pomocí hvězdného obsazení (Josh Harnett). Možná bych nebyla tak kritická, kdybych nesrovnávala s Ellingem. Ale říkala li jsem si u Ellinga: Ne, není dost filmů o autistech!, tak po Mozartovi jsem si říkala pravý opak. Pro zajímavost jen uvedu, že film měl původně točit Steven Spielberg a měl v něm hrát Robin Williams a Tea Leoni. (09.06.2008)

Donald je rain boy a všechno spočítá. Isabelle má taky papíry na hlavu a svému klukovi doma uklidí, ale v jeho dosavadním jízdním řádu tak zadělá na slušnej bordel. Dva blázínci - každý na opačné straně autistické škály - se prolínají, míjejí a "ruší své kruhy" jako kdokoli a já to vidím i dík sympatickým výkonům Joshe a Radhy na 3,5 *. Jen taková věcná: proti dabingu většinou nic nemám, ale tady Joshův "mluvčí" propůjčoval svým hlasem i jinou diagnózu, takže v tomto případě lépe s původním zvukem. (09.10.2007)

Obecně moc nemusím filmy, jejichž středobodem je to, že hlavní postava má nějakou nemoc (lhostejno, jakého rázu). Obzvlášť pokud - jako v případě Isabelle a Donalda - nemusí být zavření za zdmi nějakého ústavu a dokáží vcelku bez větších problémů fungovat ve společnosti "normálních" lidí. To slovo normální jsem napsal záměrně do uvozovek, protože jsem názoru, že podobné socionormativní pojmy mají dosti neblahou historii, a většinové společnosti vůbec neuškodí, pokud se trochu "naředí" lidmi, jejichž psychika funguje trochu jinak. Třeba Donald mi osobně přišel jako neuvěřitelný sympaťák, kterému jsem celou dobu držel palce, a obecně jsem si tu postavu hodně oblíbil. U Isabelle si nejsem jistý, zda jí vlastně objektivně něco bylo, podle mě měla prostě jen poněkud komplikovanější psychiku, což jí ale v mých očích spíše jen přidává na zajímavosti. A zatímco Donald je zde velmi klidný, plachý a ustálený, ona je živel, který dodává filmu patřičnou dynamiku, a spousta scén s ní je zcela skvostná (jako například rande v kostýmech Mozarta a velryby - odtud ten název, který český distributor necitlivě změnil na "Zamilované blázny"). Celkově mi to nakonec vlastně vůbec nepřijde jako špatný film a stojí podle mě za vidění, asi hlavně kvůli zajímavým postavám a dobrým hereckým výkonům. (29.02.2020)

na zaklade pomerne vysokeho hodnoceni na CSFD (sveho casu pres 70%) jsem si tenhle film obsatarala. Nevim, co ve filmu bylo horsi, jestli samotny scenar a namet, nebo uplne silene spatne herecke vykony (takove prehravani jen tak ve filmu uz neuvidite)... proste hruza. Pri sledovani filmu se ptate, komu je film urcen - urcite ne normalnimu psychicky zdravemu jedinci. Jedinou omluvou by pro tvurce mohly byt, ze cilovou skupinou divaku jsou skutecne ti mentalne retardovani z ustavu, kterym by se tahle plitka pitomost treba mohla libit. (19.12.2007)