Elisa, môj život

Ono tento Saurov film je hodne tazky na pochopenie a oslovi skor artovych divakov nez ludi typu stuntmanmike alebo Verbal. Dcera ma bordele doma v manzelstve, do toho este aj jej otec jaxi odchadza /teda odchadzaju fyzicke a psychicke sily/- velmi dobry namet na film. Nema to strhujucu dejovu liniu ani akcne sceny, jaxom napoisal, skor art, kde su dolezite : pisanie romanu, prelinanie sa roznych casovych rovin, sposob jaxa vyvija vztah reality a fikcie. Rezisersky takmer genialne dielo, Elisa Vida Mia pochadza od spanielskeho basnika Garcilasa De La vegu - z vrcholneho stredoveku. 100 % (30.04.2019)

Po Anne a vlkoch je moje druhé stretnutie s dielom Carlosa Sauru sklamaním. Film ma napriek predpoludňajším hodinám uspával svojím pomalým, monotónnym rytmom, ktorý občas prerušila nejaká krátka dramatická scéna. Film som nepochopil, neporozumel som, čo ním chce režisér divákovi povedať a preto nemôžem ísť pri hodnotení ani na širokospektrálne tri hviezdičky. (14.02.2011)

Před projekcí jsem se dozvěděl, že Saura čerpá s Bunuela a Bergmana - souhlasím - Bunuelova snovost, prolínání realit a nerealit (upřímně řečeno v poslední části filmu jsem již neměl ani sílu šifrovat co je realita a co nikoliv a co jaký symbol představuje) / Bergmanova pochmurnost a cit pro nahuštěné dialogy. Ale ani Bergman ani Bunuel nepatří vyloženě mezi "lehké" režiséry. A podle mého prvního setkání s Carlosem Saurou si dovoluji tipovat, že u něj se bude jednat o totéž - Eliso, můj živote je pozoruhodný film s mnoha výbornými momenty (Elisa a Antonio a jejich rozhovor v autě, zmíněné snové pasáže aj.), ale velice často také nudí. V závěru už jsem jen cynicky čekal, kdy otec skoná. Celkově - alespoň pro mne příliš rozvláčné, dlouhé, bezdějové...ale zajímavé. (13.05.2009)

Nádherně nejednoznačná filosofická báseň, ve které si divák může při sledování vybrat rovinu interpretace. Buď jde o dialog spisovatele se svou postavou, nebo ponor do myšlenkových světů dvou kdysi blízkých, dnes však odcizených lidí, kteří uvažují o opětovném setkání (prolnutí konce se začátkem) z důvodu krize a nemoci, nebo jde o myšlenky umírajícího otce naposledy se setkávajícího se v myšlenkách se svou dcerou, anebo o reálné setkání odce a dcery na venkově. Bohužel přes veškerou filosofii a prolínání vnitřního a vnějšího světa je film nejsilnější v realistických scénách - třeba rozhovor s manželem a následný výbuch pláče. I tak jde o umění v nejlepším slova smyslu. (20.04.2011)

Vzpomínám si, jak jsem kdysi po skvostném Cría cuervos šel zvědavě do Ponrepa na tenhle Saurův film, a jak jsem byl pak z něho trochu rozpačitý. Těšil jsem se na další těžkomyslnou melancholickou pecku ale přišlo mi, že Elisa už není tak silný film jako ten předešlý, respektive zdál se mi méně poetický, více roztříštěný... S odstupem času myslím, že jsem mu trochu křivdil, ale nic naplat, mou srdcovkou prostě není a s tím už teď nic nenadělám. Každopádně ale Geraldine Chaplin podává fantastický výkon. To, jak se v otcově venkovském domě, už coby dospělá vdaná žena, rázem proměnila v malou poslušnou usměvavou tatínkovu holčičku, držící se ho při procházkách za ruku, bylo sladké. A jak už to u podobných filmů bývá, jeho výraznou stránkou je i hudba - v Elise se celým filmem nese překrásná Satieho klavírní skladba, několikrát zazní i jedna nádherná francouzská barokní árie a hned na úvod se divákovi do hlavy hluboko zaryje chytlavá renesanční melodie. (23.01.2015)