Réžia:
David OndříčekKamera:
Richard ŘeřichaHudba:
Jan P. MuchowHrajú:
Marek Taclík, Klára Issová, Ladislav Mrkvička, Jaromír Dulava, Jaroslav Plesl, Dita Zábranská, Jaroslav Rudiš, Kamil Halbich, Igor Chmela, Tatiana Dyková (viac)Obsahy(1)
Asi třicetiletý portýr v hotelu Ještěd, v městečku na česko-německo-polských hranicích, vede samotářský život plný frustrací a podivných rituálů. To je Fleischman, nesmělý introvert a vášnivý amatérský meteorolog. Přehled o počasí v minulosti i budoucnosti je také tím, o co se v životě může opravdu opřít. Fleischman taky miluje novou hotelovou servírku Ilju, která však chodí s Patkou - číšníkem, který prodává HappyLife, americký prostředek na všechno. Aby překonal nudu, pomáhá starému sudetskému Němci vrátit popel jeho spolužáků na místo, kde se narodili a tajně staví balon, který ho konečně odnese za hranice města, kde v životě nikdy nebyl... Grandhotel je příběhem o lásce, samotě, nejistotě, frustracích a touze splnit si své sny, ale i o obavách z toho, co se stane, až se to podaří. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (391)
Znervozňuje mě, jak mi ten Ondříček uniká, protože nejen věci objektivně rozbitý, ale i věci, které mi subjektivně na filmech vadí, se tady rozdávají v po hrstech. Je to stejně karikaturní sklepácké přestylizování charakterů jako dělal v debutu Šeptej a stejně jak tam, se zde skrze ně pokouší vybudovat nějaký neurčitý pocit sounáležné něhy. Dostat diváka do ukonejšené polohy ve které je schopný na jeho hru přistoupit sice prakticky není možné, protože co chvíli to vykolejí k Dulavovým nebo Pleslovým šrapnelům, které celou tu snahu rozkopou jak bábovičku, ale jakoby si to nikdo neuvědomoval, stále se nás zarytě snaží přesvědčit, že vypráví malý hezký příběh o lásce ztracených lidí, který si může dovolit celý ukončit slovy "Miluji tě." Jsem vůči tomu filmu shovívavý nejspíš z toho důvodu, protože si skutečně myslím, že Ondříček svým příběhům věří a vidí lidi tak, jak je zobrazuje ve svých filmech a snad věří i v tu tak velkou lásku, která tě udrží celý den a noc o jedný limonádě na jistě nevětrné špičce ještědského vysílače, kde tě akorát na krátký moment může zahřát soulož s Klárou Issovou. Celou dobu jsem ale nemohl ze sebe setřást blbej dojem, jako by si scénáristi po každý druhý větě dali high five, jaký jsou to hrozný pašáci. Zatím to hodím na Epsteina, ale uvidíme dál. PS: že si Muchow tady v té ústřední klavírní lince akorát kompletně přepsal motiv Kraje z LOTRA nikoho nezajímá? ()
Klára Issová v dobách, keď bola ešte k svetu a Taclík nápadne pripomínajúci Lišku z Návratu idiota. Inak humor skoro žiadny a hĺbka príbehu mne ukradnutá. Film je orientovaný tak poeticky, má teda svoju umeleckú hodnotu, ale nikdy vo mne nevyvolal ani závan kultovosti, či niečoho, na čo si človek aj po rokoch spomenie. ()
Kdybych nečetl krásnou Rudišovu knížku, tak bych Grandhotel asi nerozdýchal. Těžko bych chápal podivné postavy, jejich záhadné motivace a ještě divnější činy. Atmosféru ani smysl vyprávění se opravdu vystihnout nepodařilo (třeba Mrkvičkova postava v rámci filmového příběhu úplně postrádá opodstatněnost, nijak výrazně se nepodařilo vystihnout výjimečnost místa, kde se příběh odehrává). I tak filmový Grandhotel disponuje několika klady, které mi nedovolí jít pod tři hvězdičky - zejména jsou to krásné oči Kláry Issové a Muchowova hudba. ()
„Lidi jsou jako mraky, nikdy neví, kdy se srazí a zase roztrhnou, taky je něco žene...“ Absolutní nuda a dokonalá uspávačka. Sice jsem moc nečekal, ale zklamán jsem byl. Když se vám v noci nebude chtít spát, tak si puste tento film. Přišlo mě také divné, takto propagovat liberecký Ještěd. Ta jedna hvězda je jen za hudbu a Kláru Issovou... ()
Ondříček si vybral slabší chvilku, ale v rámci české produkce se stále jedná o slušný průměr. Osazenstvo Grandhotelu je znovu z ranku exotů, postavy však moc zajímavé nejsou. Ondříčkův osobitý režisérský rukopis je tak možné vidět jen na padnoucí hudební složce a stylových tazích kamery kolem Ještědu a jeho ikonického vysílače. ()
Galéria (28)
Fotka © LUCKY MAN FILMS
Zaujímavosti (16)
- Pro mnohé diváky byl překvapením tehdy málo známý a profesně podceňovaný Jaroslav Plesl v roli Patky. Režisér David Ondříček si jej ovšem musel prosadit, k čemuž v čase premiéry řekl: "Jardu sleduju na divadle už dlouho. Zaujal mě už od první chvíle - vejde na jeviště a ať už dělá cokoliv, strhne na sebe pozornost nějakou svojí zvláštností, protože on je zvláštní. A hrozně se mi na něm líbí, že má svoje herectví pod kontrolou, pracuje s absolutně přirozenými emocemi. Řeknete mu, co se má ve scéně dít, a on to tam přes emoce, svoji hereckou techniku, opravdu dostane. Ale abych se dostal k tomu, proč jsem na jeho objevení hrdej. Když jse přinesl kazetu z castingu mezi své nejbližší spolupracovníky, což dělám vždycky, vedle se největší debata o tom, zda obsadit Marka Taclíka nebo Martina Myšičku, o Pleslovi nediskutoval nikdo. A když celá debata skončila, tak řekli: 'Ještě přeobsaď toho Plesla a bude to v pořádku.' Nad ním debatu nikdo nepřipouštěl. Říkali: 'Toho do filmu dát nemůžeš, to je ti, Davide, doufám absolutně jasný." (smích) "Přepadlo mě zoufalství, tak jsem slíbil, že udělám ještě jedny herecké zkoušky, a Jardovi zavolal s tím, že tu roli má, že jsem ho právě obsadil, ale že když bude na těch hereckých zkouškách špatný, že ho přeobsadím. Jarda se vyděsil, ale zval to, šel do toho, věděl, že na castingu byl špatnej, ale na hereckých zkouškách už byl velmi dobrej a na natáčení ještě lepší. To je pro režiséra velká satisfakce, když něco navzdory ostatním a při své vlastní částečné nejistotě prosadí, a ono to nakonec vyjde." (NIRO)
- Při natáčení noční scény v centru museli filmaři více nasvítit hotel Ješted, aby v pozadí vynikl. (EMMY)
Reklama