Grandhotel

Na celém snímku je nejkrásnější prostředí, které je snímáno kamerou velmi skvěle. Hudba od Muchowa má jednoduchý motiv, ale je docela zajímavý :o). Dialogy jsou jednoduché, ale zas je pravda, že jsou jednoduše lidské a proto se hlavnímu příběhu dá i věřit. Film o lidech, kteří nejsou uplně normální:)). (04.07.2008)

Jako prostě co to má být? To má Jako prostě být pokus o českou verzi Million Dollar Hotel ? Jako prostě to ten Ondříček neumí natočit něco o normálních lidech. To Jako prostě musí docházet do Bohnické léčebny pro předobrazy svých postav. V Grandhotelu máme Marka ,,Jako prostě" Tacíka, který svojí frázi mnou již několikrát zopakovanou v komentáři přivádí k šílenství. Je zde krásná Klára Issová, která vždy pozná, když je některá žena těhotná. Je zde oplzlý šéf, který dá Tacíkovi každý den padáka. Tyto a některé další postavy se protloukají na Ještědu od nule k nule, takže o ději se prakticky nedá mluvit. Vysloveně trapná je pak i vložená epizoda s televizní rosničkou. Jako prostě mě se ani ta hudba nelíbila. Takže 1* dávám za hezké záběry libereckého okolí a půvabnou Kláru Issovou. Grandhotel je hovadina na entou. Za ,,n" si dosaďte třeba takové číslo, kolikrát jsem v tomto komentáři použil frázi: Jako prostě. (18.06.2007)

Pro mě nejslabší Ondříčkův film, kterého táhne k zemi především debilita všech zúčastněných postav – taková přehlídka se snad ani na tom Ještědu nedá najít :-) Pozitivně hodnotím Muchowovu hudbu, ostatně jako ve všech Ondříčkovo filmech. Celý film působil strašně nudně a zpomaleně. Asi se budu muset vrhnout na knižní předlohu, abych pohnutky hlavních hrdinů lépe pochopila... (19.05.2008)

Ach jo. V Ondříčkových filmech by se nemělo mluvit. Zvlášť zkraje je hodně vidět, že co do natáčení "cool" záběrů pro mainstream dneška se Ondříčkovi v Čechách nikdo nevyrovná. Jenže dialogy jsou často hrozně kostrbaté (první Taclíkovo "jako prostě" mě rvalo za uši), upachtěné a šroubují se na sebe, aby vyplnily díru po příběhu. Nevím jestli jsem viděl příliš amerických nezávislých romantik o vymanění z maloměsta, ale Ondříček, Rudiš a spol. znovu jen povařují ingredicence, které jsem už před dvěma lety při pohledu na Garden State považoval za obehrané. Místo normálních lidí čeká za každým rohem úzce typizovaný freak s nějakou tou úchylkou a mezi nimi se protahuje jednoduchá romantická linie. Dojem naprosté neoriginality (dvě hodiny čekání na překonání vlastní slabosti a životní nejistoty) u mě podtrhuje i funkční hudba Jana P. Muchowa, jejíž klavírní motiv podle mých sluchovodů příliš čerpá z neméně funkčních melodií od Jona Briona, využitých ve Věčném svitu neposkvrněné mysli. Ale samozřejmě, možná jde jen o náhodnou podobnost. (21.09.2006)

Jednorázovka. Za dva dni človek ani nevie, že to vlastne pozeral. Teda čo sa týka príbehu. Grandhotel však disponuje dvomi postavami, ktoré dojem ako tak zachraňujú a sú schopné dačo vydlabať do pamäte. Patka v podaní Plesla a Issová ako Ilja. On je typický cool boy z malej prdele a ona je typická chlapmi nedocená peknosť. Inak málokedy sa stane, že mi vo filme vadí hudba, ale tu som si ju v negatívnom zmysle často uvedomoval, vôbec nekorešpondovala. Miestami ako keby robená pre thriller, ktorým Grandhotel nie je ani omylom. (24.02.2010)