Réžia:
David OndříčekKamera:
Richard ŘeřichaHudba:
Jan P. MuchowHrajú:
Marek Taclík, Klára Issová, Ladislav Mrkvička, Jaromír Dulava, Jaroslav Plesl, Dita Zábranská, Jaroslav Rudiš, Kamil Halbich, Igor Chmela, Tatiana Dyková (viac)Obsahy(1)
Asi třicetiletý portýr v hotelu Ještěd, v městečku na česko-německo-polských hranicích, vede samotářský život plný frustrací a podivných rituálů. To je Fleischman, nesmělý introvert a vášnivý amatérský meteorolog. Přehled o počasí v minulosti i budoucnosti je také tím, o co se v životě může opravdu opřít. Fleischman taky miluje novou hotelovou servírku Ilju, která však chodí s Patkou - číšníkem, který prodává HappyLife, americký prostředek na všechno. Aby překonal nudu, pomáhá starému sudetskému Němci vrátit popel jeho spolužáků na místo, kde se narodili a tajně staví balon, který ho konečně odnese za hranice města, kde v životě nikdy nebyl... Grandhotel je příběhem o lásce, samotě, nejistotě, frustracích a touze splnit si své sny, ale i o obavách z toho, co se stane, až se to podaří. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (391)
„Lidi jsou jako mraky, nikdy neví, kdy se srazí a zase roztrhnou, taky je něco žene...“ Absolutní nuda a dokonalá uspávačka. Sice jsem moc nečekal, ale zklamán jsem byl. Když se vám v noci nebude chtít spát, tak si puste tento film. Přišlo mě také divné, takto propagovat liberecký Ještěd. Ta jedna hvězda je jen za hudbu a Kláru Issovou... ()
Ondříčkův snímek je stejně působivý jako první filmové záběry na Ještěď, který obeplouvají kumuly, cirry a straty. Tyto mraky a vůbec celá meterologie je životní cestou pro podivína Fleischmana, hodného zarputilého samotáře, jenž má z žen stejnou panickou hrůzu jako z překročení pomyslných hranic města Liberec... Nebudu zapírat, že před shlédnutím jsem měl trochu obavy, připadá mi, že česká kinematografie posledních měsíců mě míjí dosti velkým obloukem. Grandhotel mě překvapil. Kromě Marka Taclíka, který svého Fleischmana ztvárnil výborně (s výjimkou nuceného, kostrbatého a křečovitého "jako prostě"), je tu spousta legračních a svým způsobem zajímavých figur: zastydlou pubertou stižený recepční, resp. šéf hotelu Jégr, posedlý Němec a rádoby pilot Franz, nešťastně zamilovaná uklízečka Zuzana, nešťastně zamilovaná servírka Ilja a číšník Patka, velebící si v amerických frázích, jimiž prokládá svojí češtinu. Impozantní a vyšší nadmořskou výškou načichlé obrazy a situace doprovází skvělá melancholická hudba. Zvláštně atmosférický film, kterému vévodí Taclík,Issová, láska, samota, odlišnosti a změny. ()
Když jsem se na Grandhotel začal dívat poprvé, v polovině jsem ho musel vypnout, nudil mě tak, že jsem ho přestal vnímat. Přesto jsem mu dal druhou šanci ('Film od Ondříčka přece nemůže být tak špatný,' říkal jsem si:)..a udělal jsem dobře. Přiznávám, že jsem se i podruhé místy nudil, musel přehlížet teatrální výkony herců (zvláště Jaromíra Dulavy), nevšímat si nespojitostí v ději a vůbec celkové nekonzistentnosti filmu..jenže najednou bylo vše zapomněno, na tváři zvláštní úsměv, tragikomické postavy (trochu připomínající Švankmajerovy Spiklence slasti) mi byly stále blíže a má empatie vůči nim se zvyšovala, posmutnělý konec mě dojal a šedivá první polovina Grandhotelu byla tatam. Celou atmosféru pak GRANDiózně (avšak nepřekvapivě) podtrhl Jan P. Muchow svými tklivými klávesovými melodiemi. David Ondříček sice na kvalitu svých třech předchozích filmů nenavázal (ano, mně se líbil i snímek Jedna ruka netleská:), vydal se trochu jinou cestičkou, a ta když není vyšlapaná, chodí se po ní těžce..ale příště bude jistě schůdnější. ()
Kdybych nečetl krásnou Rudišovu knížku, tak bych Grandhotel asi nerozdýchal. Těžko bych chápal podivné postavy, jejich záhadné motivace a ještě divnější činy. Atmosféru ani smysl vyprávění se opravdu vystihnout nepodařilo (třeba Mrkvičkova postava v rámci filmového příběhu úplně postrádá opodstatněnost, nijak výrazně se nepodařilo vystihnout výjimečnost místa, kde se příběh odehrává). I tak filmový Grandhotel disponuje několika klady, které mi nedovolí jít pod tři hvězdičky - zejména jsou to krásné oči Kláry Issové a Muchowova hudba. ()
Co tohle jako prostě mělo bejt? Nebo proč to mělo bejt? Reichenberg, Ještěd, nebe, mraky, ženy, happy life a sympatický magor s počasím, co opustí Liberec jedině po větru – to všechno bych jako prostě bral. Ale nesmělo by to být jako prostě v rámci podbízivé hloupé prázdnoty. Pěkné obrázky, občas hezký nebo vtipný moment uprostřed bleděmodré nudy, to jako prostě nezabírá. Hezoučky natočený dementní scénář nebo chytře bláznivý, ale prázdně natočený scénář? To jako prostě neumím posoudit. Za závěr bych možná měl přidat hvězdičku – tím nemyslím sladkou Ameriku, ale návrat do Reichenbergu spojený se slavným přeletěním cedule Liberec, Iljino „miluji tě Fleischmane“ a jako prostě ten finální pohled na hory. Ale jako prostě nepřidám. (Mimochodem, oficiální text distributora: "...v městečku na česko-německo-polských hranicích..." - co vy na to, Liberčíci?) ()
Galéria (28)
Zaujímavosti (16)
- Záběry z Thajska jsou z ostrova Ko Phi-Phi Don, konkrétně z pláže Monkey Beach. Na sousedním ostrově Ko Phi-Phi Leh se natáčel film Pláž (2000), kde v hlavní roli hrál Leonardo DiCaprio. (Barney1987)
- Film byl podpořen Státním fondem České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie. (Ded@M@tes)
Reklama