Réžia:
David OndříčekKamera:
Richard ŘeřichaHudba:
Jan P. MuchowHrajú:
Marek Taclík, Klára Issová, Ladislav Mrkvička, Jaromír Dulava, Jaroslav Plesl, Dita Zábranská, Jaroslav Rudiš, Kamil Halbich, Igor Chmela, Tatiana Dyková (viac)Obsahy(1)
Asi třicetiletý portýr v hotelu Ještěd, v městečku na česko-německo-polských hranicích, vede samotářský život plný frustrací a podivných rituálů. To je Fleischman, nesmělý introvert a vášnivý amatérský meteorolog. Přehled o počasí v minulosti i budoucnosti je také tím, o co se v životě může opravdu opřít. Fleischman taky miluje novou hotelovou servírku Ilju, která však chodí s Patkou - číšníkem, který prodává HappyLife, americký prostředek na všechno. Aby překonal nudu, pomáhá starému sudetskému Němci vrátit popel jeho spolužáků na místo, kde se narodili a tajně staví balon, který ho konečně odnese za hranice města, kde v životě nikdy nebyl... Grandhotel je příběhem o lásce, samotě, nejistotě, frustracích a touze splnit si své sny, ale i o obavách z toho, co se stane, až se to podaří. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (391)
Z českých novinek je tato asi nejpovedenější, bohužel i zde se nuda v Česku projevuje výrazněji, než by měla. Přehrávané scény, liškovské frázování hlavní postavy, podivné, nikam nevedoucí zápletky...vlastně jen díky přímé konfrontaci s ještě blbějším Medvídkem a umístění děje na oblíbené místo zvedá hodnocení o jednu hvězdu. Btw. že by se konečně Issová naučila nějakou jinou figuru? Největším pozitivem je určitě výborná hudba J.P.Muchowa ()
„Tak trochu“ jiní Samotáři. David Ondříček (filmařsky) vyzrál, posunul se o parník dopředu a šest let po jeho „kultu“ brnká na mnohem vážnější (čti civilnější, intimnější, upřímnější) strunu. Hlavní postavou je Fleischman (amatérský meteorolog), který za celý svůj dosavadní život nepřekročil ceduli Liberec, přičemž celý snímek je jedna velká metafora. Přitom dotyčný (skutečně) žije mnohem víc (opravdověji) než valná většina (z) nás. Občas není na škodu zvolnit tempo (popř. se úplně zastavit) v tom našem každodenním shonu a nasávat vuni(ě) života. Mně se to díky D. Ondříčkovi a „jeho týmu černých koní“ (kdo viděl film o filmu, ví o čem mluvím) i s notným přispěním Jana P. Muchowa na dobu 100min povedlo. Úplně jsem (v těchto přicházejících mrazech) pookřál a člověk dostane opravdovou nefalšovanou chuť rozjet se do Liberce, do hotelu Ještěď, ubytovat se „nahoře ve věži“ a pozorovat „cvrkot těch dole“. Nejeden se tak neubrání myšlenkám (otázkám), kdo je větší blázen, jestli Fleischman nebo „ti dole“. Pokud bych měl jednou větou napsat, o čem, že tento snímek D. Ondříčka je, neváhal bych ani vteřinu. Grandhotel je intimní příběh o překonávání mantinelů uvnitř každého z nás. p.s. tenhle snímek je takový balzám na duši. A NE, nevyšlo mi to v testu, ale přišel jsem na to zcela sám. p.p.s po předloze od Jaroslava Rudiše bezpochyby sáhnu. Už pouze pro fakt, že si od ní slibuju, doplnění informací z Fleischmanovi minulosti (dětství, mládí)... tedy podstatné detaily, které ho (do)vedli k tomu, „proč je takový, jaký je“. ()
On má hlavu v oblacích, ona srdce na zemi a oba neví, co si s tím počít. Milý příběh dvou duší, které touží překročit svůj vlastní stín, jemuž sice mírně škodí epizodnost děje (způsobená škrty oproti předloze), ale jinak se může pochlubit poetickou atmosférou, která nabízí tak sympatickou romanci dvou „podivínů“, že je těžké jim to společné štěstí nepřál. Vynikající hudba v kombinaci s okouzlujícím prostředím Liberecka formálně Grandhotel vyvyšují, sem tam něco škobrtne díky přílišné strojenosti (především „patka“ mi lezl na nervy víc, než jakým způsobem to tvůrci zamýšleli). Nicméně (nejen) v rámci domácí produkce, pokud mluvíme o „divných romantických filmech“, jednoznačný nadprůměr… ()
Kdybych to bral z pohledu realističnosti, problém celého filmu je, že tam je každý nějakým stylem ujetý a prakticky se v něm nevyskytuje normální běžná postava. Ale v komedii se to docela ztratí a faktem je, že právě tato stránka (vada) filmu je hlavně v první části strůjcem mnoha velmi humorných situací. Druhým negativem je pak fakt, že se Ondříček nesnažil natočit jen komedii, ale i jakési romantické drama, a to filmu (hlavně v jeho závěru) trošku škodí a ubírá na zajímavosti a poutavosti. Zkrátka, stahuje to film do docela poměrně něvábně zavádějících zatuchlých vod kýčovitého mainstreamu. Oprostit ten film od tohoto, byla by to na české poměry poměrně dobrá velmi zábavná komedie. Taclík je poměrně křečovitý. Issová tradičně zajímavá. Ovšem Jaromír Dulava je naprosto kulervoucí. Mám toho herce fakt rád, ale tohle bych od něj snad nikdy nečekal. Ten jeho hláškující zastydlej puberťák mě fakt rozválcoval a snad jen díky němu, a vlastně taky Patkovi v podání Jaroslava Plesla dávám hvězdy čtyři a ne jen tři. Dulava je king! ()
Ale jo, me se to docela libilo. Film ma hlavne dve chyby, kdyz teda nepocitam, ze pribeh je tradicne o nicem, jak je u ceskejch filmu zvykem. Prvni chyba, ktera se projevuje jen obcas, je silena hudba, nastesti ale fakt jen misty. Druha chyba je, ze film vypada dost lacine a pusobi to dojmem, ze predstava tvurcu koncila u "juu mame Jested". Co se tyce hercu, tak ty jsou vybrany slusne. Taclikovi toho krapet magora clovek veri, ale zaroven neni nesympatickej. Issova tu ukaze kozy, takze taky dobry. Pak tu mame Plesla, kterej ma obcas slusny kecy. No a nejlepsi nakonec, neskutecnej prasak Jaromira Dulavy, kterej pokazdy, kdyz otevre hubu, tak to stoji za to a vzdycky me rozesmal. Celkove se o nic extra nejedna, ale jsou tu obcas dobry vtipy a hlasky a slusny herci, takze lepsi 3*. ()
Galéria (28)
Zaujímavosti (16)
- Film byl podpořen Státním fondem České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie. (Ded@M@tes)
- Hudbu Jana P. Muchowa nahrála skupina Kuličky štěstí. (sator)
- Při natáčení noční scény v centru museli filmaři více nasvítit hotel Ješted, aby v pozadí vynikl. (EMMY)
Reklama