Grandhotel

Vizuálně okouzlující (a v českých podmínkách) stylotvorný film (urban art). Doslova obrazová pastva pro oči, ne nadarmo David Ondříček nosí příjmení možná nejlepšího českého kameramana české filmové historie... Ondříček se zajímavou obrátkou ve své tvůrčí evoluci přehoupl od moderních městských komedií pro mladé k osobitě meditativnímu evropskému městskému velkofilmu, něco na způsob Tykwerova snímku Princezna a bojovník... A jestli měla česká Nová vlna jako příznakový rys civilnost, pak typický Ondříčkovův hrdina je freak, nějak vyšinutý, něčím nenormální... Pakliže ale Grandhotel má nějaké slabiny, tak je to jeho estetika modelového světa reklamního prostoru, až videoklipový (pseudo-indie) charakter, koncepční absence nosné dějové linky a (do této chvíle bych nevěřil, že to někdy vyslovím) místy hodně rušivé (myšleny ony industriálně-elektronické zvukové experimentální předěly) hudby Jana P. Muchowa, která ovšem v jiných pasážích (zejména těch romantických) byla nádherná.... Naopak potěšil comeback Ladislava Mrkvičky, stejně jako typově přesně obsazení dalších rolí... Každopádně za to krásné vizuálno a vysoce sofistikovanou formální stránku si tahle moderní romantika vysoké hodnocení bezesporu zaslouží... (18.05.2008)

Kdybych nečetl krásnou Rudišovu knížku, tak bych Grandhotel asi nerozdýchal. Těžko bych chápal podivné postavy, jejich záhadné motivace a ještě divnější činy. Atmosféru ani smysl vyprávění se opravdu vystihnout nepodařilo (třeba Mrkvičkova postava v rámci filmového příběhu úplně postrádá opodstatněnost, nijak výrazně se nepodařilo vystihnout výjimečnost místa, kde se příběh odehrává). I tak filmový Grandhotel disponuje několika klady, které mi nedovolí jít pod tři hvězdičky - zejména jsou to krásné oči Kláry Issové a Muchowova hudba. (23.10.2006)

Co tohle jako prostě mělo bejt? Nebo proč to mělo bejt? Reichenberg, Ještěd, nebe, mraky, ženy, happy life a sympatický magor s počasím, co opustí Liberec jedině po větru – to všechno bych jako prostě bral. Ale nesmělo by to být jako prostě v rámci podbízivé hloupé prázdnoty. Pěkné obrázky, občas hezký nebo vtipný moment uprostřed bleděmodré nudy, to jako prostě nezabírá. Hezoučky natočený dementní scénář nebo chytře bláznivý, ale prázdně natočený scénář? To jako prostě neumím posoudit. Za závěr bych možná měl přidat hvězdičku – tím nemyslím sladkou Ameriku, ale návrat do Reichenbergu spojený se slavným přeletěním cedule Liberec, Iljino „miluji tě Fleischmane“ a jako prostě ten finální pohled na hory. Ale jako prostě nepřidám. (Mimochodem, oficiální text distributora: "...v městečku na česko-německo-polských hranicích..." - co vy na to, Liberčíci?) (06.09.2011)

Můj oblíbený režisér Ondříček opět nezkamal. Troufám si říci, že Grandhotel je dle mého jeho nejlepší kousek vůbec a navíc doprovázen skvělou hudbou J.P. Muchova. Třicetiletý nezkušený, plachý a samotářský portýr a nadšený meteorolog Fleischman v podání Marka Taclíka mě opravdu nenechal chladnou. Obzvláště jeho fóbie z opuštění hranic města Liberce mě velice pobavila. Klára Issová v roli „zakřinuté“ servírky, její „free“ anglicky mluvící ale jinak naprosto otravný přítel Patka, úchylný až oplzlý recepční, který Fleischmanovi neustále dává „kvalitní“ rady a neustále mu dává padáka a pokojská zoufale hledající lásku…toť opravdu povedený personál. Výborné dialogy, nevtíravý humor...pro mě bezchybná podívaná. 5/5 (09.02.2012)

Pustit si tenhle film po 11 letech od jeho premiéry je docela zajímavé. Člověk tam uvidí třeba mladého Taclíka nebo dnes již neexistující obchodní centrum Ještěd, což může vést k nostalgickému povzdechu, jak ten čas letí a jak jsme všichni o 11 let zestárli (jako by to bylo včera, když jsem byl na slavnostní předpremiéře ve Slovanském domě 11. 10. 2006, za účasti autora stejnojmenné literární předlohy, Rudiše, který se ve filmu mihne v malé roli německého turisty). Současně tam o to víc vyniknou chyby, kterých si tehdy člověk nemusel všimnout - děj z dramatického hlediska moc nefunguje, postavy jsou charakterizované hodně zkratkovitě, až do karikaturní roviny (starý Němec, nadržený recepční...), a některé herecké výkony jsou slabé (Dita Zábranská, Ladislav Mrkvička; Klára Issová je naopak skvělá jako vždy). Nejlepší na tom filmu je asi skvělý Muchowův soundtrack a Řeřichova kamera, která vzdává neokázalý hold ještědskému geniu loci. Když to shrnu, po letech na mě ten film působí spíše jako nepovedený zářez v Ondříčkově filmografii, který za vidění už moc nestojí, a který je zajímavý hlavně pro místní rodáky, případně pro čtenáře Rudišovy předlohy, kteří ji chtějí porovnat s filmovou adaptací. (28.11.2017)