Srdcový král

Můj oblíbený Philippe de Broca se tu dopustil podobenství nebo chcete-li alegorie, se silně protiválečnou tématikou. V žádném případě k filmu nepřistupujte jako k dramatu, ani jako ke komedii, zabíjení způsobené jak známo nepřátelstvím států Ústředních mocností a Dohody je tu implicitně (a zcela záměrně paradoxně) předloženo v duchu zcela pacifistickém. Odmyslíme-li si válečné prvky, můžeme ve filmu najít určitou (byť jen drobnou) podobnost s Kocourem Vojtěcha Jasného či (a za to mě nekamenujte) Menzelovým Rozmarným létem. Celkově je to ale děsná ptákovina, kterou ani přítomnost poštovních holubů nezachrání. (21.07.2010)

Jména jako Brialy, Serrault, Robert nebo snad Brasseur ještě automaticky nezaručují kdovíjak kvalitní podívanou. O nesmyslnosti válečného konfliktu byla natočena spousta filmů a musím bohužel podotknout, že kvalitnějších. Míra nadsázky zde samozřejmě hraje svou roli, ale docela zmatené a nekoordinované pobíhání všech zúčastněných (chápu, že jsou to blázni) v pestrobarevných převlecích po opuštěném městě film nedělá. A aby hlavní hrdina většinu snímku dumal, co s bombou, a pak mu to během krátké chvíle osvícení všechno došlo, to opravdu ne. Na to, že má jít o válečnou komedii, v ní postrádám téměř jakýkoli (slovní) vtip či (vizuální) gag. (22.11.2014)

Nebýt naprosto geniálních posledních 10 minut, které té šílenosti konečně dají nějaký pořádný ksicht a myšlenku (navíc btw takhle skvěle a trefně vyjádřit protiválečnou myšlenku ve scéně, co netrvá ani minutu, to jsem snad ještě nikde neviděl), tak jdu s hodnocením níž. Do určitě míry mě to sice vší tou ulítlostí celkem bavilo, ale pořád jsem v tom postrádal něco víc. Vlastně jsem si ani dlouhou dobu nebyl jistý, co tím vším chce režisér říct. Že válka je bláznovství, ale její ignorování taktéž? Že si máme užívat život ať je jakákoli situace? Ono v tom nejspíš je obojí, ale zase mi přijde, že vzájemně se tyhle dvě myšlenky trošku vyvracejí. Ne z principu, nějaká střední cesta je nejspíš nejlepší, ale tady mi tak nějak chyběla. Nicméně se mi to ale líbilo a jsem rád, že jsem to viděl, i když za to může hlavně ten závěr. Dost se mi líbí i ta závěrečná scéna, kdy si hlavní hrdina musí vybrat mezi dvěma druhy šílenství SPOILER a vybírá si předstírání toho, že je blázen, protože v blázinci mu tolik nehrozí smrt, jako na bojišti, kde by mohl položit život takřka okamžitě a vlastně úplně zbytečně KONEC SPOILERU. Slabé 4* (06.05.2021)

„Nezdá se vám, že to ti herci už přehánějí?“ Tak nevím, jak herci, kteří si tuto hříčku s úsměvem na tváři hodně vychutnávají, ale Philippe de Broca to jako režisér možná na můj vkus lehce přehání s délkou některých scén. Co naplat, v Srdcovém králi jsem si užil velmi osobité satirické podobenství s protiválečnou myšlenkou, zabalené do komedie s originální poetikou, řadou povedených scén, zajímavých postav a hlavně s velmi silným působivým finálním vyústěním, že si zaslouží z mé strany velký respekt a možná i nějaké ty drobnosti prominout. De Broca se svým bohatým ansáblem oddaných „šašků“ na place předvádí jako v cirkusu dva druhy šílenství – krutou válku a radostnou frašku – z nichž si i hlavní hrdina, poznávající na návštěvě v této společnosti zlo, šílenství i lásku, může nakonec uprostřed tísnivé reality vybrat... a jako v každém správném cirkuse zde nechybí ani živá hudba, ani zvěřinec. :) *** Jsou filmy, kterými se člověk napoprvé jen prodívá, aby poznal jejich obsah a styl, alespoň cosi málo v nich ocenil, pak nechává viděné hlouběji dozrávat a teprve časem si je s každým dalším zhlédnutím začíná stále více a více cenit a vychutnávat. Srdcový král je pro mě přesně takovým filmem, rozhodně není zábavou na jedno zhlédnutí (myslím, že dopitakovo přirovnání k stylu čs. nové vlny a zvláště Až přijde kocour od Jasného tady dost sedí) a jsem rád, že dozrál ve mě natolik, že mu můžu (byť zatím pořád s mrknutím oka) věnovat plný počet hvězd. Do společnosti svérázů v bílých pláštích, kteří v staré zřícenině s mřížemi stavějí domeček z karet, rozhodně rád zavítám časem znovu a to nejen kvůli Pierru Brasseurovi, který je ve všech těch cirkusových kostýmech skutečně roztomilý. Krásný soulad hudby, výtvarních nápadů, kostýmů a choreografie ve scénách, které vytvářejí frašku nikoliv prvoplánově, ale se silným poselstvím, jsem si tady rovněž užíval. A scénu s masakrem na náměstí zakončeným výstřely ze dvou koňů asi jen tak hned nevytěsním z paměti. [85%] (26.10.2021)

Nádherný film konfrontující bláznovství "skutečných" bláznů s šílenstvím války. Vylidněné městečko obsazené blázny, kteří se oděli do všemožných obleků a zastupují místní honoraci. A přitom v okolí zuří válka a mladý skotský vojáček - v naprosto odzbrojujícím podání Alana Batese - má zde plnit úkoly. Film funguje i jako výborná a inteligentní komedie, ovšem navíc má neskutečně mnoho šarmu, přitažlivosti i zvláštně smutné nostalgie. Vedle Alana Batese zaujmou blázni Jean-Clauda Brialyho, Michela Serraulta nebo Pierra Brasseura. Geneviève Bujold v roli podivné krásky pak s Batesem tvoří hodně povedenou, velmi dojemnou a působivou dvojici. V Evropě celkem respektovaný film, v USA skoro kult, u nás neprávem opomíjená záležitost. (16.08.2006)