Kráľovná Margot

Dumasovu předlohu jsem nečetl - ovšem rozhodně se na ni chystám, protože jeho romány miluju a tenhle film je lahůdka. Poměrně drsná a realistická historická záležitost, která se s ukazováním tehdejších poměrů opravdu nepáře. Královna Margot je překvapivě temná a po všech stránkách působivá a zatraceně kvalitní. Fantastická výprava, strhující herecké výkony... Královna Margot krásně vypadá, krásně zní a nabízí jeden z nejlepších filmových zážitků vůbec. Tohle byla radost sledovat, všechno je tam dobře a nejen v rámci žánru si tento film zaslouží být zmiňován na místech nejvyšších. 80%. (03.01.2022)

Co mě jako první napadlo - "Ještě že se toho filmu ujali samotní Francouzi" :) Znázornění důležité části svých dějin, které jsou ve filmu zachyceny i s různými detaily ale pro mě byli poměrně náročné a orientace v tom, kdo je přesně kdo,kdo je koho syn či bratr, nebo milenec ;) Kdo přesně je katolík a kdo protestant....Ale po určité době jsem se chytla, ale hlavně mě upoutaly kostýmy a úchvaná Isabella Adjani, které by asi těžko mnoho lidí v době natáčení hádalo skoro 40 let :) Více se mi líbila druhá půlka filmu, kdy se naplno rozjely intriky, nenávistné pohledy, touha po vládě a po krvi, která byla někdy prolita nevědomky a také realistické znázornění tehdejší doby, ve které se lidé zamilovávaly jen ojediněle... (09.09.2011)

Výprava úchvatná, herecké výkony výborné. Film však kašle na diváka neznalého Francúzskych dejín kolosálnym rozmerom. A hoci sa nepovažujem za popkornového diváka v 50% zobrazených situácii som nechápal, že kto, čo a hlavne PREČO. Režisér sa mohol aspoň o trochu viac vysvetliť motiváciu a vzťahy medzi jednotlivými postavami. Preto, hoci uznávam nesporné kvality filmu, nemôžem hodnotiť inak ako 7/10. (06.07.2007)

Zhruba ve chvíli, kdy pan bratr donutí říct Margot v katedrále "ano", mě v kině za krkem pošimral mráz, kterého jsem se do konce projekce nezbavil. Výborní herci v dobře napsaném příběhu (Dumasovu předlohu jsem četl a film je návodem, jak moderně a aktuálně přistupovat ke klasice), neuvěřitelně sugestivní Bregovicova hudba (funguje i na samostatný poslech) a Roussellotova kamera, no a skutečně naturalisticky podané výjevy z batolomějské noci, inspirované románem Roberta Merleho Mé dobré město Paříž (během nichž, pokud si vzpomínám, slabší jedinci opustili sál). Tleskám a říkám: Bravo! (05.03.2007)

Epizoda z dějin vnitrokřesťanského dialogu. Pěkně naturalisticky a syrově natočeno - při milostných scénách málem jeden cítí parfém, pot a další, při scénách vraždění zase krev, žluč a počínající rozklad. Příslušníci vládnoucí vrstvy vykresleni jako smečka duševně nestandardních jedinců poháněná chtíčem, chamtivostí a strachem. Skvělé kostýmy a krásná Isabelle to doplňují. Dost drsný romantismus. (22.09.2013)