The Time of the Doctor (S07E16)

Do třetice konečně důstojný odchod znovuobnoveného Doktorova představitele. Poprvé to byla uspěchaná znouzectnost a podruhé směšná parodie sebe sama. Moffat si neukousl nikterak malé sousto. Velké finále mytologické linie, kde se sejde snad vše co proti Jedenáctce (či Dvanáctce? Čert aby se v tom vyznal...) stálo a to na ploše jed(i)né hodiny. Přesto to nepůsobí jako přeplácanost, ale jako osudové završení všeho o co se Moffat poslední tři sezóny tu více a tu méně úspěšně snažil. Největší zádrhel je stopáž; vzhledem k záběru by to nějakou tu minutáž navíc sneslo. Takto jsou ty časové skoky na Trenzalore poněkud hrrr a bez dopadu. Přesto to funguje a to především díky tomu, že z toho Moffat vybruslil nikoli epickou velkolepostí, ke které by to vzhledem k tomu co je v sázce a kdo proti Doktorovi stojí tak nějak samo svádělo, ale skrze v jádru sice prostou, ale fungující komorní pocitovkou. (26.12.2013)

Esence jedenáctého Doctora napěchovaná do jediné hodinky. Jestli před Moffatem někdy stála opravdová výzva, byl to narozeninový Day of the Doctor. A jestli před ním stál úkol, při kterém člověku hrozí nervové selhání, bylo to psaní dalšího pravidla-měnícího kousku, který musí něco rozřešit, něco uzavřít, něco rozehrát - a hlavně dojmout. Pro někoho je z toho nesledovatelná matlanice, která je jen stínem duše, kterou seriál měl během působení Matta Smithe. Pro mě, i přes to, že Jedenáctka nikdy nebude mým srdcovým hrdinou, jde (možná právě díky tomu) o dokonale slzopudnou, nostalgickou i napínavou tečku. I will always remember... (26.12.2015)

Pohádkový konec pohádkového Doktora. A díky tomu je nakonec vše v pořádku, jakkoli jsem Moffatovi čím dál více spílal. Nezbývá než jemu i Mattovi ze srdce poděkovat, druhému popřát mnoho štěstí v další kariéře a prvému, ať konečně seriál opustí a nechá někoho jiného vykovat z Capaldiho éry zase tu správnou temnou sci-fi, k jaké to zabíhalo v dobách, kdy jsme mohli Doktora bez váhání milovat. (29.12.2013)

Po prvním sledování, mě díl samotný úplně neohromil, ač regenerační scéna byla opravdu silný zážitek. Teprve podruhé jsem ji pořádně docenil a zjistil i hlavní kaz celé epizody. Je jím část s nejstarším jedenáctým Doktorem, která prostě působí místy až nechtěně směšně (spolknutí nových regenerací, poskakování atp) a kazí celou část. Osobně jsem rád, že to však nebyla regenerační scéna samotná a dostali jsme asi nejlepší regeneraci v historii seriálu. Perfektní moment, který zároveň tak trochu vysvětluje podstatu celého seriálu. (26.12.2013)

Rozlučková epizoda Matta Smitha na mě rozhodně nezapůsobila tolik jako předcházející speciál k 50. výročí. I přesto nemůžu říct, že by mě snad nějak hrozně zklamala. Užil jsem si jí jako vždy. Rád jsem ještě jednou viděl jako to funguje mezi Doctorem a nemožnou Sufflé holkou. Na konci přišlo rozloučení s Mattem Smithem, které na mě nefungovalo tolik jako při loučení předchozího Doctora. Nicméně i tak jsem zvědav jak si povede Peter Capaldi. (25.01.2014)