The Time of the Doctor (S07E16)

Doctor mohl v klidu regenerovat na konci regulérní série a Moffat by tak nemusel vymýšlet přeplácaný a nezajímavý vánoční speciál, který v rámci doktorovských speciálů patří k těm méně povedeným. Nebýt emocí spojených s Doctorovým postupným odchodem, těžko by se hledaly další vyložená pozitiva. Moffat se tak nechtěně dostal do situace, kdy fandové Doctora Who už dávno rezignovali na logiku časoprostorových hrátek a pravidel univerza a proto od speciálu čekají více, než jen povrchní reunion všech Doctorových nepřátel a hodinové čekání na očekávaný závěr. (19.03.2014)

Jeden z nejslabších Doctorovských dílů vůbec.. A je to o to větší škoda, že se předešlý speciál nadmíru povedl a téměř katastrofa z toho pohledu, že jde o docela nedůstojné loučení ze Smithem, který dokázal nemožné a po zbožňovaném Tenantovi přišel s verzí Doctora, která mi sedla možná ještě o kousek více. Celá Smithovská éra se vyznačuje nevyváženým scénářem, který v praxi doplácí na teoretickou sílu svých závažných doctorovských témat, které jsou zdárně dopřekombinovány až do tohoto vánočního vyvrcholení plného chaosu, nesmyslného skákání o stovky let kupředu za doprovodu žvatlání vypravěče, se zápletkou vycucanou z prstu stejně jako problém s počtem možných regenerací, který se vynořil náhle odněkud a stejnětak náhle a odněkud je i vyřešen. Na druhou stranu ten samotný moment, kdy se Matt regeneruje a vlastně loučí je podán citlivě, vkusně, netrvá celý díl a tak tahá celý tenhle zpackaný vánoční speciál trochu nahoru.......... Prostě-Doctor je dobrý, Moffat je žabař. (03.01.2014)

Rozlučková epizoda Matta Smitha na mě rozhodně nezapůsobila tolik jako předcházející speciál k 50. výročí. I přesto nemůžu říct, že by mě snad nějak hrozně zklamala. Užil jsem si jí jako vždy. Rád jsem ještě jednou viděl jako to funguje mezi Doctorem a nemožnou Sufflé holkou. Na konci přišlo rozloučení s Mattem Smithem, které na mě nefungovalo tolik jako při loučení předchozího Doctora. Nicméně i tak jsem zvědav jak si povede Peter Capaldi. (25.01.2014)

Po prvním sledování, mě díl samotný úplně neohromil, ač regenerační scéna byla opravdu silný zážitek. Teprve podruhé jsem ji pořádně docenil a zjistil i hlavní kaz celé epizody. Je jím část s nejstarším jedenáctým Doktorem, která prostě působí místy až nechtěně směšně (spolknutí nových regenerací, poskakování atp) a kazí celou část. Osobně jsem rád, že to však nebyla regenerační scéna samotná a dostali jsme asi nejlepší regeneraci v historii seriálu. Perfektní moment, který zároveň tak trochu vysvětluje podstatu celého seriálu. (26.12.2013)

Koho zajímá, že se do toho Moffat zamotal jako? Vždyt je to tak kurevsky emotivní, dechberoucí zakončení nejlepší éry Doktora, že na příběhu v tomhle momentu vůbec nezáleží. Budeš mi chybět, Matte. " When you think about it. We're all different people all through our lives. And that's OK, that's good, you've got to keep moving, so long as you remember all the people that you used to be. I will not forget one line of this. Not one day. I swear. I will always remember when the Doctor was me. " (27.12.2013)