The Day of the Doctor (S07E15)

Paráda! Doctor se neutopil ve významnosti své padesátky a namísto nabízejícího se velkolepého, přeefektovaného šaškování nám přinesl prostě "jen" další -víceméně střízlivou-epizodu, tentokrát plnou naděje(!!), zásadních(přesto chytrých a vkusných) změn mythologie a navíc-pro další smysluplné fungování seriálu velmi podstatný-nový směr a motivaci... Jediná drobná vada na kráse je nepřítomnost Ecclestona(když nepočítáme ten 0,5sekundový prostřih), ale co se dá dělat(?) :) ... Gratulace! (27.11.2013)

Naprostá extáze. Doktorovy padesátiny byly naprosto úžasné, vtipné i dramatické. Příběh mě dostal hned na začátku, kdy nás zavedl do minulosti Gallifrey. Matt Smith je výborný, ovšem David Tennant byl lepší. A naprosto bezvadné bylo, jak jim to spolu sedlo, vidět ty dva pohromadě bylo totiž neskutečně překrásné. John Hurt ty dva ale možná ještě překonává, jeho výkon je skutečně senzační. Clara je moc fajn společnice a příběh nemá chybu. Potěšila mě i Billie Piper, i když mě zklamalo, že se nepotkala jako Rose s Tennantovým Doctorem. Ano, Steven Moffat je génius. První půlhodina má neskutečně vražedné tempo. Herci bez chyby. Doktorům to skvěle ladí. Pokud mě něco dostalo, tak návraty do poslední dne Časové války na Gallifrey, ty nic nepřekonalo. A ten konec. Viděli jsme všech třináct Doctorů - dokonce i Ecclestona, což mě moc potěšilo. A Capaldi byl jen příjemná třešínka na dortu. Ten příběh je o naději - Gallifrey ještě pořád někde existuje a Doctor možná není posledním svého druhu... Na druhou stranu to s těma regeneracema může být trochu jinak, ale to odbíhám. A ten závěr - všichni Doctoři vedle sebe v jedné scéně - moje srdce plesalo radostí. Moffat dal celému seriálu nový směr a něco mi říká, že osmá série bude skutečně velmi zajímavá. A konec s Tomem Bakerem byl taky fajn. Jak už jsem psal, prvních 40 minut je naprosto neskutečná jízda, vtipná, napínavá a hlavně i docela škoující. Pak se to trochu ztrácí, ale posledních 10 minut je tak dokonalých, že se to nedá ani popsat... Opět mám tolik pocitů, že nevím co s nima. 50.narozeniny Doctora Who byly oslaveny opravdu s velkou parádou. A já jsem spokojen, jako jsem dlouho s ničím nebyl. 100%. A doufám v další kulaté výročí, bez tohohle seriálu by to totiž nebylo ono. (01.12.2013)

Milostný dopis fanouškům Doktora a díl, který podává ruku jak divákům pouze obnoveného seriálu, tak těm, kteří znají i díly staré půl století. Moffat ve svém obvyklém stylu na začátku diváky mate, hraje si s kánonem seriálu způsobem, který se rozhodně ne každému musí líbit, ale tentokrát přidává nečekanou porci humoru a pro dobrou míru i lásky ke klasickému univerzu Doctora Who. Nejsilnější zbraní téhle epizody je určitě interakce tří Doktorů. Matt Smith předvádí esenci Jedenáctky ve zkratce, tu zvláštní směs dětinskosti a staré duše - a kontrast i spojitosti s hravou Tennantovou Desítkou jsou zábavné. Návrat Davida Tennanta je neskutečně milý a trochu smutný (když přijde řeč na jeho nejistotu ohledně budoucnosti) zároveň, ale rozhodně nebyl pro děj nevyhnutelný. Opravdu vynikající je ovšem posmutnělý John Hurt, jehož herectví pro mě hlavně ospravedlňuje nepoužití osmé Doktorovy inkarnace (Paul McGann). O moc víc než přátelský polibek fanouškům bohužel tenhle speciál není. Doktora sice směřuje na jeho domovskou planetu, ale toho se ve skutečnosti jenom tak nedočkáme. (09.01.2014)

No tak měl jsem "čest" setkat se tímto filmem, co tedy vím, s prvním Doctorem Who a že bych z toho byl nějak nadšenej, to se teda říct nedá. Příběh je i dobře a srozumitelně natočenej, ale postava jako taková dosti přiblblá a z trojice představitelů ta nejmladší kopie Doctora Who hodně nesympatická. Efekty jsou ve filmu celkem fajn, ale co na to když mě film vůbec nezaujal. Za mě 35% :) (06.08.2014)

Tak dvě shlédnutí během 18 hodin a hodně času na uležení a usazení myšlenek. Díky Doctore za to! Konečně se mohu pustit do komentáře s aspoň částečně čistou hlavou. A upozorňuji, čtení bude plné SPOILERů a rozhodně ne pro slabší povahy či pro hatery Doctorovi! Ačkoliv jsem po prvém shlédnutí měl plno výtek a některá drobná zklamání, rozhodl jsem se vzít do ruky sonický šroubovák a rozložit tyto neshody na subatomární úrovni. 50ileté výročí jakéhokoliv seriálu totiž není úplně samozřejmou věcí, naopak jedná se o úkaz, hodný pocty. Byla tato pocta dodána i autory této výroční epizody? Snaha o to určitě byla. Díl je plný epických scén a výborného herectví. Jak už ale bývá Moffatovým nešvarem, chybí jistá soudržnost, čímž tyto scény působí trochu osamoceně, přestože mají sílu a koule (podobně jako Stonehenge speech či Atraxi speech). Na druhou stranu jsou propojeny až komickými a úsměvnými scénami a milými vtípky či odkazy na historii seriálu. Jak už jsem zmínil, všichni účastnění hrají nadstandartně, ovšem nejvíce ze všech vyčnívá John Hurt, jehož ukázkové herectví mě dokonale oslovilo (pokud mě nějaký výkon ohromí, mám tendenci napodobovat jeho herecká gesta a mimiku, což se právě stalo). Co se týče děje, zápletka se Zygony je sice vedlejší, přesto přináší klíč k rozseknutí nějvětšího dějového uzlu nového Doctora. Ano, můžeme prohlásit (SPOILER), že záchranou Galifrey Doctor přichází o obrovskou charakterovou motivaci, že mu bere jeho zápal, ale to není pravda, pořád je ještě spousta životů a smrtí, za něž Doctor bere veškerou odpovědnost na sebe. A i tak, vznikají přinejmenším dva nové velké atory arky. Jedním z nich je dozajista hledání Galifrey a tím druhým osudová cesta na Trenzalore. Čili pro 13. doctora je toho připraveno ještě dost. Detaily, které mě nejvíc potěšily? Krásné propojení všech 13 doctorů, které nepůsobilo hloupě ani moc uměle, i když byly použity scény z jiných dílů; poté Hurtova regenerace a nas.aný pohled Capaldiho očí! A co se týká závěrečné scény "Kurátor"? To je přece jasné, na stará kolena si Doctor vybere svoji nejoblíbenější podobu, odejde do důchodu a bude pracovat v Podzemní galerii... :-D Geronimo! Allons-y! For god's sake! 90procent! (25.11.2013)