Mr Harvey Lights a Candle
Réžia:
Susanna WhiteObsahy(1)
Jednadvacet let už nebyl Malcolm Harvey, učitel na jedné střední škole, v salisburské katedrále. Celá ta léta organizuje pro své studenty exkurze, které pro ně mají být, řekněme, jakýmsi vytržením z konzumního způsobu života. Mají jim otevřít cestičku k něčemu duchovnějšímu, než je každodenní stereotyp. Navštívil s nimi už mnohá památná místa anglické historie, ale salisburské katedrále, mnohými považované za vůbec nejkrásnější v zemi, jakoby se vyhýbal. Letos poprvé po celé té době se odhodlal vstoupit na místa, která jsou pro něj spjata s tak osobními - a tak bolestnými - vzpomínkami. Jenomže nejsou už takovéhle výlety v jednadvacátém století tak trochu přežitkem? Jsou vůbec dnešní teenageři, odchovaní rapem, graffiti, marihuanou a volným sexem ještě ochotni nechat na sebe zapůsobit něčím od jejich běžného života tak vzdáleným, jako je návštěva katedrály? Pan Harvey chce věřit, že ano. Že to, že tyhle děti většinou nemají žádné náboženství, ještě neznamená, že by v sobě neměly alespoň kousíček laskavosti a spirituality. Že je jen zapotřebí dopřát jim setkání s něčím, co na sobě nemá cenovku. Možná ovšem, že se krutě mýlí. A že celá tahle akce bude jedno velké fiasko. O to větší, že pro něj tolik znamená... V panu Harveyovi, zatrpklém, zapšklém středoškolském učiteli, kterého jeho studenti asi nikoli neprávem obdařili přezdívkou Pan Neverley, dostal další skvělou hereckou příležitost Timothy Spall, jehož jsme na obrazovce viděli už v mnoha pozoruhodných rolích. (Připomeňme za všechny např. snímky režiséra M. Leigha "Všechno nebo nic" a "Tajnosti a lži", či Branaghovu muzikálovou verzi Shakespearovy Marné lásky snahy.) "Je to úžasný příběh," říká o tomto filmu. "Příběh muže, který se vykoupí ze svého neštěstí tím, že se o ně konečně dokáže podělit. A protože strávil celý život s dětmi, nemůže se přiznat nikomu jinému, než právě jim." (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (21)
Velmi citlivě natočený film o - spoustě věcí. Pan Harvey se vrací na "místo činu," kde se zasnoubil se svojí ženou, která již nežije. Pojme to jako třídní výlet. Pubertální děcka - řada témat. Mimo jiné sebepoškozování (deprese), náboženská tématika, respekt, kam ta dnešní mládež spěje :-). Vše se nakonec pěkně prolne a to je dobře, máme přece rádi šťastné konce! ()
Tak trošku JINÍ účastníci zájezdu... Bohu díky!... ;-) . . . Na televizní film v dobré víře za výbornou! - - - P.S. Škoda, že se na tohle bezesporu lidsky působivé dílko dívalo v tuhle pozdně noční hodinu zjevně tak málo >žáků darebáků< a stejně tak nejspíš i toho jejich pedagogického stavu. Možná by ráno šli do těch svých >nalíváren< a >pracovních procesů< všichni s trošku jiným pocitem. A někteří třeba i trošku poučeni a povzneseni... Díky, pane učiteli... - - - - - (Poprvé viděno 29.3.2009 na ČT2, pokorný a malý komentář zde jako první - 30.3.2009) ()
Znepokojivý provokativní film, jehož největší síla je ve výstižném znázornění soudobé novopohanské kultury (představované zdivočelým chováním žáků, přístupem učitelů i řidiče autobusu) v kontrastu s teistickou tradicí, zde symbolizovanou mlčící budovou katedrály a způsobem myšlení zdánlivých "outsaidrů" profesora Harveye a muslimského spolužáka. Nicméně, zápletka se sebevraždou, blíže neobjasněnou, celkové vyznění filmu celkem zbytečně komplikuje a správné stanovisko ukazuje dosti zastřeně. Na celých pět hvězdiček to bohužel není, ale jen asi tak na 4 a půl. Jinak ale rozhodně vyniká nad průměr a stojí za shlédnutí! Pan Harvey zapaluje svíčku vlastně znamená "Pan Harvey se zase modlí".... ()
Pod svícnem bývá tma... v tomhle případě pod svícnem vrhajícím světlo na mnohem proslavenější a mnohem méně talentované (taktně řečeno) lidi než Timothy Spall a na daleko profláklejší a neskonale méně dobré filmy než je příběh pana Harveyho, který přestává mít svou třídu rád a já se mu vůbec nedivím. Řezat je málo. 9/10 ()
Velmi příjemné překvapení. Z názvu a televizního prostředí se toho moc odhadovat nedalo a proto mě velmi příjemně dostalo rozpracování charakterů postav. Myslím, že je to dokonalá reflexe, neznám sice mladou generaci v Británii ale znám tu naši a když vezmeme v úvahu, že pomyslný západ jde vždycky o krok napřed a my ho těsně následujeme, je to taková menší vize toho co nás brzo čeká :)) Vtipné až ostré poznámky teenagerů, příběh náboženské nesnášenlivosti s velmi paradoxně ironickým rozuzlením, což samo o sobě navozuje spíše úsměv na tváři, se střídá s vážným hlavním tématem. A opět se potvrzuje, že sdělená starost je poloviční starost. Můj obdiv patří hlavně způsobu, jak se bez nutnosti obrovských nákladů a pompézních scén dá sdělit tak zásadní myšlenka, citlivým a lidským způsobem. ()
Reklama