Pan Harvey zapaluje svíčku

Tak to abych se ještě omluvil za to, že mám svůj názor a stojím si za ním...Ale už končím, opouštím tuto diskuzi. Zdravím a přeji radost z dobrých filmů!

Mariin: Páčil?? To jsem snad nedělal... Proč reaguješ podrážděně? Pouze jsem se tě zeptal, protože se mi nezdál Tvůj obrat: "nijak si nevážím"... Přišel mi příliš silný. Zbytečně silný. Proto mne zajímal tvůj názor. Po té, co jsi mi odpověděl, jsem cítil potřebu Blažejovského knížku trochu bránit. Nic více. Zároveň jsem ale čekal, že budeš mluvit konkrétněji. Opačný názor je pro mne podnětný. Nerozumím tomu, proč by se právě tu o ní mluvit nemělo...

Artranovi: Páčil jsi ze mne odpověď, tak jsem pravdivě uvedl svůj názor. Tvůj názor Ti neberu ani nevyvracím, každý máme právo na ten svůj. Já prostě nemohu jinak, mně Blažejovského kniha nijak nenadchla. A vlastně nechápu, proč se tady o ní musí mluvit...

Mariin: Nejprve bych ti chtěl poděkovat za odpověď. Měl bych ale jednu poznámku. "Sensus catholicus" v Blažejovského knize skutečně nenajdeš. Kladu si ovšem otázku, jestli to je důvod k tomu, si jí "nikterak nevážit". Blažejovský přeci nepsal teologický traktát. Je to teoretická publikace snažící se vystihnou určitý společný prvek vlastní velice kulturně různorodým filmům. Blažejovský se nesoustředil ani na filmy, které mají obsahovat katolického ducha, ale obecně na všechny filmy, které se jistým způsobem snaží vypořádat s transcendentnem (a to je důvod proč si ji nevážit?). Nehodnotí, není zaujatý a díky tomu nám dává teoretický nástroj, který můžeme využít podle libosti. Stejným způsobem by se mohl zaměřit na filmy vypovídající o totalitě, propagandě nebo třeba kulinářství a jeho způsob popisu by se nezměnil. Odsoudit jeho knihu na základě výtky, která ji není vlastní, se mi zdá zbrklé...

Artranovi: Ptáš se, proč si Blažejovského knihy nijak nevážím. Tak tedy celkově shrnuto: chybí mi tam "sensus catholicus", což je pro mne v posuzování a hodnocení lidské tvorby naprosto zásadní faktor. Každé umění má jednak formu (styl) a jednak obsah (poselství, své sdělení světu, myšlenku, ideu či jak bychom to ještě jinak mohli nazvat). A právě to poselství je pro mne důležitější než forma, byť může být třeba umělecky takřka dokonalá. Dobré umělecké dílo má v souladu kvalitní formu i obsah, samozřejmě v rámci žánru, v němž si činí ambice. Ale nechce se mi to tu dále rozebírat...

Marrin: Mohu se zeptat proč si Blažejovského knihy Spiritualita ve filmu "nijak nevážíš", jak jsi napsal? Předesílám, že jsem ji četl, takže můžeš být konkrétní. Děkuji.

Eodenovi: Bohužel u nás o nikom takovém nevím. Doufal jsem, že takové autority najdu alespoň v Polsku, konkrétně v případě mohutné výpravné knihy Garbicz A. - Lis M.: "Swiatowa encyklopedia filmu religijnego" (2007), ale i to mne zklamalo. V zahraničí je to spíše roztroušené v různých sbornících, které nejsou specializované pouze na filmové umění, zato však pisatelé hodnotí konkrétní dílo "selským rozumem" a komplexně, a to i z hlediska sub speciae aeternitatis...

Eodenovi: Blažejovský, kterého pořád zmiňuješ, pro mne v tomto směru není žádná autorita. Jeho knihy "Spiritualita ve filmu" si nijak nevážím. Ale vzhledem k původní otázce to je stejně irelevantní...

Eodeonovi: Já naopak chápu slova "duchovní" a "spirituální" víceméně jako synonyma. Rozlišuji však mezi termíny "duševní" (chápu ve smyslu psychický) a "duchovní" (chápu spíše ve smyslu náboženský, týkající se ducha). Ale o to celkem nejde. Jde tu o zmíněný termín termín "zážitek", který je v konzumní společnosti velmi devalvovaný...

Právě ten termín, který vyslovil pan Harvey v závěru: "duchovní zážitek" mi tam vůbec neseděl. Ale neumím anglicky natolik, abych posoudil, zda to není jen nepřesným překladem českého titulku. Souhlasil bych s termínem "duchovní zkušenost", tzn. dotek Božího prstu, poznání, že Bůh je, že Bůh je pravda a láska. Neboť tzv. duchovní zážitky v čemkoliv dnes hledají i znudění materialisté, kterých se víra nikdy ani nedotkne. Dnes je v rámci konzumu vůbec doba hledání různých "zážitků", a to i duševních a duchovních, proto jsem na toto slovo alergický. Jinak ale ten film je silný, zejména jeho první tři čtvrtiny.

Mně to naopak povznášející moc nepřipadá. Spíše znepokojivé. S tím, že nejdůležitější je "duchovní zážitek" , jak zde na konci zaznělo, též nesouhlasím. Ale film k zamyšlení to určitě je a ty čtyři hvězdičky si zaslouží. Pět v žádném případě nikoliv.

Opravdu povznášející film, u kterého se jak zasmějete, tak i zasmutníte. Kvalitní drama z moderního anglického prostředí.