Princess Tutu

Ztvárnění dokonalé - animace (hlavně při tanečních scénách), hudba i výkon všech seiyuu. Děj by ale imo potřeboval trochu okořenit. Nevyložte si to špatně, docela mě to bavilo a měl jsem rád skoro všechny hrdiny. Jen mi jednotlivé díly připadaly až přílliš stereotypní, někdy jsem měl dokonce pocit jakéhosi deja vu - to hlavně když se anime blížilo ke konci první půle. Ano, později se to zlepšilo, ukázalo se že nic není jak se zdá, vznikla spousta zvratů, atd, atd, dokonalé to ale určitě nebylo. Ahiru bylo naštěstí zábavně sledovat pořád. Mimochodem, docela bych si teď i zašel na balet! 7/10 (17.02.2011)

Princess Tutu je dost stylové anime - stojí na úžasné hudbě (nejznámější balety a sem tam něco z klasiky navíc) a výrazové síle tance, což rozhodně není obvyklé. Aby u toho vydrželo i mladší publikum, tluče se to bohužel občas s uječenou komedií, což sice má své svébytné kouzlo (hlavně v kontrastu:P), ale osobně bych se bez těch dvou puberťaček v pohodě obešel. S těmi dětmi trochu souvisí, že tu vystupují i zvířata (obzvlášť baletní mistr Neko-sensei je frajer jak pes;)) - to má ovšem svůj příběhový význam, takže s tím nemám naprosto žádný problém, i když jimi předváděný humor je prostý jako rozhovor s libovolným fotbalovým reprezentantem. Nosnou myšlenkou překvapivě není baletní příběh lásky káčete a prince, který přišel v boji s krutým monstrhavranem o své srdce, ale je to samotný pojem příběhu a jeho utváření. Ke konci seriálu tak pochopíte, že cokoliv vám mohlo být divné nebo to nemělo logický smysl (například princův věk), je naprosto v pořádku. Postavy se velmi pěkně vyvíjejí a jednotlivé kapitoly zručně filozofují o obsahu "pohádek", o tom, jak vznikají a mění se jedna ve druhou. Je to prostě fantasy v tom smyslu, že je to celé o fantazii, a jelikož jsem přistoupil na formu i obsah, oceňuju Princess Tutu (ke které mě mimochodem přivedlo famózní AMVčko, vítěz to Animefestu 2008) osmdesáti procenty. Výš bych šel, kdyby se tvůrci rozhodli celé to trochu oddětštit a žánrově vyhranit - temné a emotivní je to v posledních epizodách jednotlivých sérií dost i v té podobě, v jaké to je;) Takže ještě jednou - dávám 80%. (10.05.2009)

Možná budu trochu spoileroidní, ale nemůžu si pomoct... už na začátku jsem si řekla, že jestli spolu nebudou, tak tomu uberu jednu hvězdičku a co - stalo se. To mě deptá, opravdu snad není jiný příběh, kde bych dvě tak přála, aby byli spolu, jasně, je to happy ending, ale ne pro mě. Yabai! No, ale klidnim hormon - hudba byla nádherná, sem mi přišly některý ty díly dost podobný, ale tak šlo o vracení srdce nebo zachraňování nevinných srdcí, tak co... Neko-sensei byl skvělej. Ahiru príma, óji-sama mě pěkně sral, Rue mi byla putná a Fakir byl můj oblíbenec :-) Ale ještě jednou: ta hudba byl výtečná, jakpak by taky nebyla, že? Každý ten motiv... prostě... už jen kvůli tomu to stojí za to, připomenou si klasiky a třeba zajít na balet. (10.08.2009)

Máte rádi pohádky? A co teprve pohádky, které se promění do temného fantasy? Hlavní hrdinka je Ahiru, která miluje prince Mytha, udělá všechno možné, aby mu vrátila srdce, ale nebude to mít snadné. Princův přítel Fakir jí moc nevěří, Rue nárokuje Mytha pro sebe a ještě je tu princezna Claire. Nepřejícný vypravěč Drosselmayer, jak si s tím vším poradí? Pomůže jí vůbec někdo? Nechci dále vyzrazovat příběh je výborně vystavěný a někdy zatraceně překvapivý, každý má nějakou minulost a něco, co by raději zapomněl. Vše se řádně zamotá a zkomplikuje ano půjde všem o život! Postavy tu rozhodně určitým vývojem projdou, působí mile a sympaticky aspoň většina z nich. I přes komediální a pohádkový nádech prvních dílů nám atmosféra potemní, i když tu bude Neko-sensei a jiné sranda postavy. Dozvíme se něco typického o důležitých emocí a na začátku skoro každé epizody jsou krátké pohádky, kde u většiny jistě ponaučení znáte. Největší zbraní je však pojetí vizuálně hudební. Kresba je moc pěkná a pohádková, ale není to nic kýčovitého ani přehnaně jednoduchého. Navíc krásná stylizace neurčitého německého města se středověkým jádrem a pěkná krajinka okolo. A prim tu drží také hudba vybraná z různých oper, baletů, klasiky obecně, neboť balet je celým dílem prostoupen. Ztvárnit souboje pomocí baletu, to tu ještě nebylo! Spojení obrazu, tance, hudby je tak dokonalé, že nemám slov. Zejména díl 13, Wagnerův Lohengrin a Čajkovského Labutí jezero jsou tu tak nádherně synchronizovány s obrazem, že jsem si to pouštěl několikrát, prostě estetický orgasmus. Ale i ostatní muzika je výborná Strauss Na krásném modrém Dunaji, Bartholdy, Prokofjev a jeho balet Romeo a Julie, další skladby Wagnera a Čajkovského i jiných autorů. Naprosto mě to strhlo, přistihl jsem se, jak si melodie opakuju, případně v duchu diriguju, nemluvě o napodobování baletních póz. Na některých místech jsem byl fakt dojat příběhem a atmosférou. A ano také plánuju návštěvu baletu. Něco tak originálního jako Princess Tutu nenajdete. Nedat pět hvězdiček by byl zločin. (21.01.2009)

První kapitola: velmi silné ***. Druhá kapitola: *. Nerad dávám nízké hodnocení seriálu v jistém směru hodně originálnímu, ale druhá kapitola je natolik ubohá, že celku nemohu dát stejné hvězdičkové hodnocení jako samostatné kapitole první. Než bych se tu pohoršoval nad konkrétnostmi (a že bych měl nad čím, kupř. hned k několika hlavním protagonistům necítím nic než zášť), nechám promluvit poesii, konkrétně Subjektivovu báseň, kterou složil v reakci na mé stížnosti do pošty. / / / / / Tvé srdce je chladný led, / vždyť nenávidíš celý svět; / tvé srdce je amfibol, / nezná lásku ani bol; / tvé srdce je šutru kus, / hnus, hnus, hnus, hnus, hnus; / tvé srdce je serpentinit, / nebudu se s tebou špinit. / / / / / Silné **. (09.01.2009)