Ono

V západoněmeckém filmu mladého scenáristy a režiséra Ulricha Schamoniho Ono najdeme celou řadu podrobností s pět roků starým českým filmem Jiřího Hanibala Život bez kytary. Oba tvůrci patří k nejmladší generaci filmových umělců a oba filmy zpracovávají obdobný námět: nežádoucí těhotenství neprovdané dívky. Řešení této krizové situace je však v obou filmech odlišné. Zatímco v českém filmu bula láska Věry a Zdenka dostatečně silná, aby dokázala překonat chvilkovou depresi a dítě se mohlo narodit, berlínská Hilke se ani neodváží svěřit se svému partnerovi. Jejich láska je hezká, jen pokud je bez problémů, bez komplikací. Je určena spíš jen pro chvíle oddechu, než pro celý život. Hilke a Manfred vlastně nežijí spolu, nýbrž jen vedle sebe. Důležitou roli v tom hraje mužské sobectví a ženský sklon k sebeobětování, kombinovaný s hrdostí na nepravém místě (Hilke říká přítelkyni: „Přece mu neřeknu, musíš si mě vzít, čekám dítě.“) a strachem, že jejich vzájemný vztah nevydrží nečekaný náraz. Dítě je tedy obětováno. Znamená-li tato oběť skutečně záchranu štěstí mladých lidí, o tom již film nic neříká. (Filmový přehled)