Desu pawuda

Kyberpunkový bordel pri ktorom nechcem zachádzať až do takého extrému kde budem tvrdiť že to všetko je jedna ničnehovoriaca samoúčelne nezmyselná hovadina, ničmenej dojem po skončení bol prakticky nulový. Japonské experimenty idú husto mimo mňa. Prvé čo ma pri pozeraní napadlo bol 964 Pinocchio, ktorý je ale aspoň v rámci možností ako tak pozerateľný. (06.07.2011)

Skupina podivných výzkumníků drží v temném podzemí ženu-androida jménem Guernica, který vydechuje smrtící bílý prach. Jeden z věznitelů je tímto prachem náhodou zasažen a jeho tělo začne procházet děsivou, bolestivou proměnou, na jejímž konci se z něj stane odporné amorfní monstrum. Podobně jako se části lidských těl, zvířata a trosky prolínají do groteskní skrumáže na slavném Picassově obrazu, podle kterého je android pojmenován, tak i mutant (jakožto tragický výsledek hazardování s vědou, který je takto srovnáván se zneužitím technologie pro bombardování lidských měst a šíření zkázy) nekontrolovatelně pohlcuje další živé bytosti a okolí. Právě střet lidského těla s technologií, způsob jakým tělo (a s ním duši) ovlivňuje, převáří, jak na něm parazituje a filosofické tázání se po humanitě, která se ztrácí pod nánosem kovu a betonu (nejen ve smyslu fyzické proměny, ale i života v hypermoderní metropoli), se stane ústředním motivem všech japonských kyperpunkových filmů, v nichž jsou jednotlivé obrazy/zvuky a jejich bezprostřední působení na diváka mnohem důležitější než soudržný, na kauzalitě založený narativ. (05.06.2011)

Death Powder jako otec japonského cyberpunku leží přesně na hranici mezi geniálním dílem a (rádoby) artovou splácaninou. Zatímco na takového Tetsua je vždy radost pohledět a film je od začátku do konce vyloženě fascinující, tak ze sledování Death Powder spíš rozbolí hlava. Tak jako tak jde ale o jedinečný zážitek, který svým způsobem není o nic míň fascinujícím. (15.06.2015)

Asi už jsem si na cyberpunk zvykl, protože tohle vypadá vyloženě amatérsky (oproti Tetsuovi nebo Pinocchiovi) a přesto mě to bavilo víc, než tyhle dva slavnější filmy. Přitom to jiné není - sotva to utáhne hodinu, je to přeplněné surrealistickými výjevy udělanými všemožnými způsoby a sci-fi hororový "děj" je bizarní a vedený tak, že si člověk vůbec není jistý, jestli ho chápe. Jediné, co tu jde mimo tenhle subžánr, je popová písnička v závěrečných titulcích, ale jinak je to typický zástupce japonského cyberpunku, který je ještě výjimečný tím, že byl jeden z prvních (chápej před Tetsuem). Navzdory tomu, jak (pochopitelně) lacině to někdy vypadá si to u mě docela drželo atmosféru a některé nápady se mi rovněž líbily, zvlášť když to místy připomíná analog horory (třeba v pasážích, kde je jen černá obrazovka, text a nepříjemný zvuk), takže to za sebe vidím na tři hvězdy, byť teda na mého cyberpunkového favorita Tsuburo no gara to nemá. 3* (14.12.2023)

Tak jako ... Takhle asi nějak jak já právě teď, po shlídnutí tohoto flicku, se asi dřív cítili pacienti psychiatrických léčeben po lobotomii ... Tohle mi hlava fakt nebrala, to už bylo na mě asi moc. Ale právě proto 5 *, bez komentáře. K obsahu bylo zde již napsáno, jen bych opakoval již napsané. Navíc nemám sil ... :-) (05.07.2011)